Dva roky jsou dlouhá doba a člověk snadno zapomíná. Jinak si nedovedu vysvětlit fakt, že jsem v sobotu 21.8. stál v 15:00 na startu závodu Albion Day By Night v Dobříši. Po účasti v roce 2008 jsem totiž prohlásil, že už to nikdy nepojedu. Dvojici jsem tentokrát tvořil se Šárkou a našim cílem byla bedna ve smíšených párech. O formě Šárky jsem nepochyboval, ale o svojí velmi. Rok 2010 se pro mě nese ve znamení zdravotních komplikací, a tak spíš než natrénováno, mám nalenošeno. Ale co, lepší zemřít v boji, než v posteli.

Albion je zvláštní typ závodu, kdy se na desetikilometrovém okruhu střídá po každém kole dvojice závodníků. Limit je 7 hodin a započítává se i poslední kolo, pokud začně před limitem. Díky pozdnímu startu se navíc jede minimálně dvě hodiny po tmě.

Počasí bylo přímo cyklistické, navíc dva dny před závodem nepršelo a dala se tak očekávat suchá a rychlá trať. První kolo je na Albionu vždy trochu hecovačka a místo poklidného tempa na seznámení s okruhem se jede regulérní kudla. Z prvního okruhu odtahám na špici určitě nejvíc a podaří se mi to slušně nadělit. Po 21 minutách předávám Šárce na 1-3 místě celkově a 1-2 v mixu. Chvíli pokecám s kamarády a už zase na trať.

Od této chvíle registruji jen naše pořadí v mixu. Jedeme první ale s minimálním náskokem. Bohužel ve druhém kole mám defekt a než to mlíko zalepí ztrácím čas i tlak v zadní gumě. Dojíždím na cca 10-15psi a musím si dávat hodně pozor. Šárka náš náskok malinko zvyšuje zatím co já se místo odpočinku peru se zadním kolem. Nic nepomáhá, na výměnu pláště už nezbyl čas a tak vyrážím na trať s brutálně podhuštěným kolem, alespoň, že to nějaký tlak drží. Po předávce jde plášť dolů a bojuji s novým Ralfem UST. Ani omylem ale na ZTR Crest nejde nasadit. Nakonec dávám duši a jdu na předávku. Šárka jezdí celé odpoledne jako drak a pokaždé zvýší náš náskok o minutku nebo dvě. Naopak já ztrácím, protivník z konkurenční dvojice je vůbec nejrychlejším mužem závodu a i v kolech kde nemám problémy mi minimálně 30 sekund dá.

Závod se překlopil do noční části a je vidět, že stále mnoho lidí podceňuje osvětlení. Náš plán jet na 17 kol stíháme a za deset minut deset se vydávám na poslední kolo. Můžu si dovolit volnější tempo. Náš náskok před poslední předávkou byl okolo 10 minut.

Tradičně mi v půlce kola brutálně seká a nemít sebou enervitene netuším jak bych dojel. Celý den jsem skoro nejedl a jel hodně rychle a teď to mám. Tepy dole, třesavka, slabost. Z kopce musím sedět, neudržím se v pedálech. Nakonec v mlhách cíl, ale bylo to dlouhý.

Do vyhlášení se dávám do kupy, ale nechutná mi ani plzeň ani rožněné selátko. Oboje zůstává na stole, z čehož vyplývá, jak moc mi seklo.  Jsem totálně zničenej a říkám si, že už to nikdy nepojedu. Že by deja vu?

Škrábu se na bednu jen tak tak a vím, že dneska jsem to rozhodně nebyl já, kdo měl na výsledku zásluhy. Jen jsem byl ten, kdo to Šárce nezkazil. Na příští rok se budu muset lépe připravit. Apaticky sedám do auta a nechám se transportovat domů.

Na závěr slova kamaráda Libora, který s parťákem vyhrál mužské dvojice. „už popátý jsem to jel letos naposled“ . Tak takový je přesně závod Albion Day by Night.