Abychom jen netrénovali a neskrývali svojí identitu pod "ortodoxním bajkerem", je třeba zajet taky nějakou silnici! Jako již tradičně jsem se chystal na Krále Šumavy - zavírák maratonské serie 53x11. Z našeho týmu se ještě účastnil Ota, z Radotína byl pak zástupce Štěpán.

Štěpán jel dlouhou, takže jsme vyráželi již v pátek, rovnou na prezentaci do klatov. Počasí bylo aprílové, nedalo se čekat nic. Dali jsme si něco k jídlu a ve čtvrt na deset jsme začali hledat ubytování v klatovech plných cyklistů :) . Štěstí ale přeje nepřipraveným, a tak jsme našli ubytko hned 150m od startu. U Zlatého draka jim odřeklo 8 lidí rezervaci a jsou jediní kdo mají volno. Na první pokus slušné skóre :). Ubytování tak bylo prostorné a dostačující.

Ráno bylo deštivé, nezáviděl jsem Štěpánovi start v 7:15...popřáli jsme si hodně zdaru a já jsem ještě zalehnul do 8.
Po osmé volá ota jestli se jedem rozjet, je čas vstávat :) . Beru hodně oblečení, scházíme se na náměstí před devátou, ještě udělat ionťák a jdeme se projet. Vracíme se na start nějakých 20 před startem. První vlna se povedla, pozice z druhé řady je OK. V 10:00 se po triumfální hudbě zvedne mlíko a jedeme.

První kilometry a výjezd z klatov jsou na pohodu, pomalu za autem které nás vyvádí z města. Proběhne několik vtípků, zdravení, myšek i brždění. Z hlavní za Klatovy odbočujeme vpravo na Janovice. První kopeček se jede v tempu, ale vše pohromadě. Jedeme s Otou v poklidu kolem 20. pozice v balíku. Blížíme se ke Strážovu, po rovinách proti větru se jede v lajně za sebou hrozný peklo, nechat díru je konec. Protisměr neprotisměr, auta uhybají do pangejtu a radši už ani netroubí...Asi tu došlo k dělení celého pelotonu, ale jsme v první skupině a to je hlavní. Strážov. Prudká stojka ve vesnici a následuje pozvolnější pokračování k lesu. Takticky najíždím do stoupání mezi prvními, vcelku si dávám a malinko popojíždímě dopředu. Tempo se pak ale uklidňuje, rozhodně nemá cenu jet před skupinou. Peloton se zredukoval na nějakých 50 lidí. Dál pokračujeme na Nýrsko, proběhne lehké občerstvení a blíží se první pořádný kopec. Odbočujeme z hlavní na Hamry, silnice je úzká a děravá. Již za několik chvil začneme stoupat na Špičák. První metry před samotným kopcem se jede dost tempo, tepy jsou hodně vysoko. Držím první skupinu, ale v průběhu stoupání mi odjíždějí. Ota je za mnou ale nemám přehled co a jak. Z naší odpadlé skupiny odjíždím ještě s pár lidmi, jedu konstantní tempo abych vydržel až nahoru. To se daří, docela to ubíhá. Na špičáku přijíždíme ve čtveřici, je mlha a zima. Mokrý sjezd do Rudy jedu na jistotu, pouštím akorát rovinky.

Z Železné Rudy následuje pozvolnější kopec směrem na Javornou, vyloženě na tempo. Sjede nás pár lidí, pohltíme nějakého odpadlíka a skupina je početnější. Střídáme se v tempu, do kopce se spolupráce daří. Horší je to pak po rovinách, nejsme schopni zkoordinovat kolotoč, nebo aspoň něco v tom duchu. Přitom v několika zatáčkách před námi vidíme čelo závodu. Na rozdělení tras ale první skupinu dojíždíme - zastavili na "odlehčenou". Ale další kopeček v Kunkovicích opět nadělí skupinu na několik částí. Ve sjezdu pod keply jsem svědkem nepěkného pádu. Přímo před mým kolem padá závodník a začne se mi rotovat do cesty. Jak jinak "zahamtnu" brzdy, hodím nepochopitelný smyk zadním kolem a naštěstí se vyhýbám, do teď nechápu jak se to stalo...klika.

Stoupání na keply je klasické, táhlé a nepříjemné. Dost trpím, když se trasa stočí na Zámyšl, jsem fakt rád. Údolím pokračujeme po Hartmanice, občerstvovačku projedu, jen mi Otova máma podává bidon, za což děkuji :) . Roviny do sušice jedeme ve skupině, trochu se vezu vzadu a snažím se oklepat z krize. V Sušici levá a protivítr směr Cihelna. Roviny jsou peklo, nějak se střídá ale žádná sláva. Na cihelnu pár lidí odjede, pár zůstane vzadu, stoupám sám. Nahoře se formuje 8 členná skupina a pokračujeme kolem Velhartic do Běšin.

Už jen roviny do cíle. Začne strašně pršet, poslední kilometry jsou kruté. Do Klatov dojíždíme stále ve skupině, je jasné že rozhodne kopec do cíle. Jedu z čtvrté pozice a prakticky hned jak vidím cíl, nastoupím. Nedá se říct že to byl spurt, jedu v sedě a srašně to bolí. Do cíle dojíždím z naší skupiny druhý. Celkově to dalo 16.místo a 13. v kategorii.
Čas 4:30 je zlepšením loňského a jsem spokojen! To jsem ani sám nečekal :) . Ota nakonec do cíle dojede autem, měl defekt a v závěru se nevlastní chybou poroučel k zemi. Naštěstí bez vážného sebepoškození, ale odnesly to řidítka...Štěpán s defektem dojíždí do cíle v čase necelých 10hodin, ujet dlouhou je samo o sobě dobré :)

Opět zavládlo nadšení silničními maratony. Na silnici trénuji, závodění je ale taky hodně lákavé! 

Po závodě relax, celotýdenní bolest nohou a hurá na další bajkový závod!

Foto: Libor Klouda