Trans Brody 16.9.2012

Závodní komunita MTB se v posledních deseti letech rozrostla do neskutečných rozměrů a na to zareagovala pořadatelská nabídka závodů. Ne vždy se ale závod přenese přes počáteční problémy a stane se z něj stabilní podnik v kalendáři. Dochází pak ke zkracování tras nebo ke snižování jejich počtu a závodníků jezdí méně a méně. Trans Brody jsou naštěstí opačný případ a jezdí na ně rod od roku více účastníků.

 

 

Tradičně objednané zakázkové počasí uvítalo na startovní čáře padesátky přes dvě stě borců. S číslem dva v první lajně do posledních vteřin nemám jasno jaká bude moje taktika. Na obhajobu loňského vítězství a druhého místa celkově jsem moc nepomýšlel. Teoreticky místo na bedně v kategorii do 35 let je, ale včerejší Pražská 50 a večerní vinobraní nerozdaly úplně nejlepší karty. Mezi favority jasně patří kluci z kofoly-senzor a za normálních okolností by se o vítězství pral i Honza Šťastný. Ten to ale z důvodů nemoci musel pojmout jen jako svižnější výlet. Na Brodech se na nic nečeká a po 40 metrech začíná rozřazovací kopec. Jak jsem očekával, na čelo jde Zbyněk a hned v úvodu ho nechává zbytek jet. Když už má víc než 15 metrů a mě přijde, že by se dalo jet i víc jdu po něm. Za mnou se vyváží Robert a začíná dvouhodinová rachota. V tepech na maxu probírám varianty a jako nejlepší mi přijde zkusit rozervat trio kofoly-senzor a z nejhoršího být třetí za Zbyňkem a Robertem. Všichni z kofoly jsou silní a jet proti třem to bych neměl šanci. Trochu spoléhám na pomoc Roberta. Kdyby šlo do tuhého.

 

První hodinu jedu z valné většiny čelo a to tak, že skoro doraz. Občas mi vystřídá Robert. Zbyněk spolupracovat nechce, jeho taktika je počkat na kumpány. S tím, ale zásadně nesouhlasím,  pracuji na čele a udržujeme odstup. Ve vyhroceném sjezdu z Ďábla k Záhořanskému potoka je definitivně  ztrácíme z dohledu a i Zbyněk kupuje zhruba 50 metrů. Robert jel za mnou celý sjezd asi 5 metrů, což mi hlava nebere. Velím ke zvýšení tempa a mezi brody se snažíme střídat. Bohužel Robert po včerejšku není úplně ok a je vidět, že mu chybí síla (já mu včera říkal, že toho burčáku nemáme pít tolik). Pokračujeme až k Černíkům na špici ve dvou se Zbyňkem na dohled. Je to bojovník a nevzdává to. Dřeme neskutečně jen, abychom udrželi náskok zhruba 15-20 sekund. Dvakrát musím na Roberta čekat a začíná mi být jasné, že mě čeká sólíčko s peklem v zádech.

 

Aniž bych nastoupil, odjíždím v přejezdu vesnice Černíky. Na louce před sjezdem do Vraného je za mnou Zbyněk na 10 sekund a Robert nikde. V hlavě cvakám vypínač do polohy „go max“. V technice jedu hranu, šlapu kde se dá a snažím se vzpomenout jestli na úzkém singlíku kde je vidět cca 10-15 metrů je nějaká ostrá zatáčka. Na žádnou si nevzpomínám a letím 30+km/h. Samozřejmě, že tam byla, svině pravá. Chvilka driftu v ostružiní, ustál jsem to a po chvilce najíždím do výjezdu na Zvole. Technická místa dávám bez šlápnutí, Zbyněk stále na dohled, odhadem 15sec.

 

 

Pytlík kolem Zvole a následná klíčová rovinka na větru do Libně jsou poslední šancí, kde mě může sjet. Jeho 90kilo a 29“ HT proti mým 71kg a 26“ HT. Papírově to je jasný, když visel do kopce jeho w/kg je podobné mému – na rovině váha udělá rozdíl. V reálu mě na lesním objezdu  Zvole ale sjel minimálně a na větrné rovince drtím zalehnutý v max aero pozici. Z počátečních 38km/h je v Libni už jen 33km/h. Kdykoli se ohlédnu, je za mnou zakousnutý do řidítek. Výlet fakt nejedeme ani jeden. Zvedáček před sjezdem k potoku jdu nadoraz, pak na singlíku chvíli mám lehce rozostřený obraz do ruda a bez brzd letím sjezdem do údolí. To dávám komplet ve stoje na velkou, brody, potok, bláto, zatáčky. Párkrát to bylo hodně na těsno. Poslední výjezd a už cítím cíl. Před vrcholem se ohlížím, Zbyněk za mnou ale už má ke 30sec a já vím, že to nemá šanci sjet. Obkroužím pole, opatrně na makadamu, kudla vesnicí a cíl. První flek absolutně, super pocit. Závod je jen tak těžký, jak si ho udělají závodníci. Já už bych si ho těžší udělat nejspíš nemohl, ale než riskovat volnější tempo s vyhroceným závěrem, přišlo mi lepší eliminovat soupeře průběžně. Přeci jen nejsem žádný sprinter a koncovku preferuji klidnější.

 

 

Je vidět, že velmi náročná příprava posledních dvou měsíců se vyplatila. Stejně jako minulý víkend v Alpách na Red Bull Dolomitenmann i tady mi tělo fungovalo perfektně. Trénoval jsem na maximální úsilí po dobu 90-120 minut, kam TransBrody s časem těsně pod dvě hodiny krásně zapadly. Nepochybuji, že na delší trase by mě Zbyněk s přehledem porazil.

 

 

Napravil jsem si tak chuť po Pražské50, kde se mi nepovedlo rozervat skupinku a ve třech jsme si vezli 8 nestřídajících celý závod. TransBrody jsou mnohem spravedlivější a je na ně potřeba umět víc, než se vozit v háku. Tepový průměr 162 druhý závodní den, to je na mě obrovské číslo (včera jsem měl jen 161).

 

 

Robert nakonec vytuhnul až na páté celkově a těsné brambory v kategorii. Na Šárku také dolehla únava, což ve spojení s bolestí nedoléčeného problému se zády bylo psychicky příliš a boj o první místo záhy po startu vzdala a dojela si, prý na pohodu, pro druhé místo v kategorii a třetí celkově. Příští rok TransBrody opět zařadím do kalendáře. Tentokrát už v kategorii 35 a více let, kde by to mohlo být klidnější (ha ha ha).


Související články

Author Král Šumavy 2008

Tento víkend se jel v Klatovech další, již 15. ročník legendárního závodu s největší cyklistickou účastí, Author Král Šumavy. Letos se i přes kolizní termín s jinými závody, postavilo na start více jak 2200 závodnic a závodníků milující horská kola. S roční odmlkou i náš team měl své zastoupení a to jak na dlouhé trase, kde závodil Jirka, tak na krátké, kde jsme měli dvě želízka v ohni Jitku a Otu. Start dlouhé byl již v 7:30 sobotního rána a to znamenalo se do Klatov vydat o den dříve. Start závodu proběhl v klidu. S vidinou 105 km v šumavských kopcích by se dalo čekat relativně pomalé tempo, ale to by na startu nesměli být závodníci, kteří si brousili zuby na dobré umístění.

Pražská padesátka 2008

Jednou z priorit pro letošní sezonu byl teamový závod v rámci pražské 50ky. Ohledně složení naší pětice nebylo jasno do poslední chvíle a nakonec jsme se v mrazivém ránu postavili na start pouze ve čtyřech. Skisáky mě a Otu doplnili hostující kralupský netopýr Marry a...

Mtb Posázavím

Prvomájový závod, který se již tradičně koná v den státního svátku, připadl tentokrát na pátek. Únava z minulého víkendu naštěstí odezněla včas a tak jsem byl připraven vpohodě. Náš tým zde měl početné zastoupení, jeli jsme ve složení: Lukáš, Ota, Blacky a Jitka. Já jsem měl bohužel až druhou...