VIPrahlé Duše MTBO 8/11

Sezona je za námi, poslední listí pomalu opadává ze stromu. Noc ukusuje cenné denní světlo každý den o minutku dříve a bikerský národ se pomalu ukládá k zimní hibernaci. Tedy kromě několika šílenců, kteří přezbrojí na zimní speciály a oblečeni ve výdobytcích moderní doby stále vyzývají terénní lahůdky dnem i nocí. Na tradičních kolbištích utichl zvuk startovních pistolí a závodníci tak nemají kde změřit síly. Co teď? Kde se vyřádit a zničit?

Hozenou rukavici v podzimním nečase odvážně zvedlo SK VIPrahlo a uspořádalo zajímavý a netradiční bikový závod. Zajímavý a netradiční to jsou podle mne přesně ta adjektiva, která se sem teď hodí. Již v propozicích slibovali silný zážitek, nelhali. Že tahle partička umí uspořádat kvalitní závod jsme se mohli přesvědčit již na jaře na druhém ročníku Bajkonuru. Drobným smítkem na kráse byla kolize termínu s tradiční kladenskou klikou, ale život je tvrdý a nikdy není všechno perfektní. A o co vlastně šlo?

MTBO závod dvojic s limitem 5 hodin s volným pořadím kontrol. Start v 14,00, konec limitu 19,00. Každá kontrola za 5 bodíků a celkem si jich na nás Viprahláci připravili 23 vypečených kousků. Pohled do kalendáře napoví, v čem je háček. Ano máme listopad a slunce zapadá brzy, pro některé to bylo příliš brzy, jak se později ukázalo. Konkrétní udaj hovořil o 16,29, což normálně znamená, že je světlo cca do 17,00, ale při počasí jaké tuto sobotu vládlo – mraky a déšť - bylo jasné, že od půl páté to bez světel půjde už maximálně na baru kontroly číslo 15 – ovocný lihovar Petrov Laughing.

Báječnou příležitost se zničit jsem zabalil do řečiček o krásném pohodovém závodě a nabídl Jontimu, nachytal se a souhlasil. Pořádné světlo mi zapůjčil Snail, za což ještě jednou děkuji, jeho custom tuned Aurora je fakt dělo. Jak mívám ve zvyku, několik dnů před závodem studuji mapu závodního prostoru. Jednou ve vaně, po druhé na toaletě, po třetí při čekání na stahování dat do PC, atd. Vzhledem k tomu, že velká část vede domácím terénem, nepřipouštím variantu, že to nebude na bednu.

A už tady je sobota, čas 13,55. Všechny nezbytné úkony jsou provedeny, závodní stroje osazeny blatníky, světly a mapníkem /to je pohled/ a čekáme na rozdání map. Je malá odbočka. Jonti veze Sigmu 5w + Fenix 2Ld, já mám Auroru 12W, Ultrafire 3w a polohovací Diamond čelovku 3w. Náhradní baterky máme taky a vezu i náhradní čelovku Author 1w, bez čelovky se mapovat nedá a její porucha by znamenala velké komplikace. S tímto vybavením se tmy opravdu nebojíme. Sigmu vezeme protože očekáváme mlhu, v létě bychom si ji nebrali. Tradičně po startu koukám do mapy jako vyoraná myš. Po pár minutách je naplánováno /bohužel dost blbě, protože jsem myslel, že sjedeme všechny/ a vyrážíme. Začínáme zelenou a žlutou na Šance, asfalt do Cholupic, kde se k nám na lávkách přidává Twister, jedoucí solo, a pokračujeme přes nádrž v modřanské rokli, boudu u rybníka a křížek u Cholupic společně. Zde se dělíme a my pokračujeme na Libeň, zatímco on jede na Lhotu. Z Libně bereme dvě K u Okrouhla a vracíme se do Ohrobce, modrá sjezd na K11 a červená prudc e vzhůru do Zvole. Dále jedeme Březovou/Oleško, zapeklitou K19 ve svahu a rychle dolů a zase nahoru po červené na K21 Obrázek. Po cestě už zapínáme světla a K21 narážíme už za tmy. Vynecháváme první kontrolu /K20/ a fičíme žlutou na Petrov. Ohavně míjíme nabízené občerstvení a drtíme sjezd po silnici do Davle. Do cíle zbývá 1,40m. Optimisticky by to šlo ještě bez jedné, realisticky bez dvou, pesimistické plány nespřádám. První neplánované zdržení přichází ve stoupání od Kiliána. Cestu nám poradil výrobně místní chatař, ale bohužel je nutno tlačit a to je pomalé. Když jsem doma týden před závodem koukal do mapy, něco mi říkalo, jeď si to projet… No nic. Pokračujeme bez problémů po trase Hvozdnice-Bojov-Klínec-Trnová a bereme co je po cestě. Postupy se mi dnes daří a všechno na poprvé bez hledání. Zásadní chyba přichází při odjezdu z K13 Památný strom, vím, že podle potoka vede cesta a tak se ji snažíme někudy trefit, ale třikrát se vracíme cca 1-2minuty /do limitu máme 40m/ až nakonec 20metrů hustníkem to řeší a jedeme pálený sjezd, nebo spíš baletíme na Štěchovickou. Pozávodní analýza mapy mi jasně ukázala, že jet zpět na Jíloviště, Lipence a Zbraslav bylo lepší minimálně bodově. Úsek po Štěchovické na Zbraslav si budu asi pamatovat dlouho. Naštěstí jsme neměli tepáky ani tacháče, tak nás nic nebrzdilo a jeli jsme šrot. Na mostě přes Vltavu nám zbývalo 26minut a plán byl Vykopávky po zelené a žlutá dolů, po cestě K7+K8. Bohužel na přejezdu odbočky na Vranné mám defekt a předek je na ráfku. Sakra. Za 4 minuty je hotovo, ale to už nestačí. Tak měníme plán a jedeme pro K5 Zbraslav a cíl. Celkem tedy 95b a cca 13 minut před limitem.

Na bednu to stačit bude, ale první flek je s otazníkem, protože bez 18,19,12 se to dalo naprosto klídkově objet i s nižší výkonností než naší. Otázka je jestli to někoho napadlo. Dáváme se pomalu do kupy, baštíme dobroty restaurace u Chladů a čekáme na ortel sudích. Nakonec stála štěstěna na naší straně a je z toho vítězství o 8 minut, neboť RaMach v noci zakufroval a přijel sice se 105b, ale díky penalizaci za dojezd po limitu si nakonec vezl domů přes řeku jenom bramborySmile. Já vnímám naše vítězství jako dost ušmudlané a vydřené, ale na to se nikdo už neptá, naštěstí. Kdybych měl shrnout dojmy tak by to bylo asi kudla, bláto, tma. Rozhodně silný zážitek a co víc, ihned po dojezdu jsem si řekl, že tohle bych si dal kdykoli znova. Pravda, bylo okolo 10 stupňů celsia, mokro a bláto, ale každý jel cestou kterou si vybral. My kromě polňačky u Hvozdnice a pasáže Klínec – Trnová zas takové bahení peklo nejeli. Kolik jsme najeli přesně nevím, podle mapy.cz je hodně zhruba 70km. V reálu to tedy bude do 80km. Důležitou částí je samozřejmě i pozávodní besídka s pořadateli, dost závodníku to ošidilo a vyrazilo k domovu. Pro ty bych měl speciální vzkaz: Bez rozboru závodu nad sklenkou či půllitrem to není MTBO!Tongue out

Co napsat závěrem? Snad jen to, že se těším co připraví Viprahlo za masakr na jarní Bajkonur, laťka je proklatě vysoko.

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že...