Velký výlet jsem si naplánoval na druhou srpnovou neděli. Konalo se totiž mistrovství ČR v půlmaratonu, tedy na trati kolem 50km. S předstihem jsem si zajistil ubytování a neodradilo mě ani to, že mi každý odvětil že na takový výlet rozhodně naplánuje jet :) . Inu vyrazil jsem kolem 10h dopoledne v sobotu. Počasí nemohlo být horší. Cestou přes vysočinu jsem chvílemi pochyboval jestli by nebyl lepší člun a zda mám nafukovací vestu...

Na konci července jsem se vydal na pohárový závod 1/2 maratonu, do Ústí nad Labem. Proměnlivé počasí působilo nevlídně, ale zajímavá krajina s průsvitem slunce to vše vyrovnala. Projeli jsme kolem Ústí a pak jsme "územím nikoho" dojeli mezi křovím a bejlím na místo konání. Parkování bylo ideální pro tak traktor a tak většina včetně nás zapíchla auto do pole a řešilo se vše při odjezdu :) .

„Jedeš do Chrudimi? Jo jedu, co ty? Já taky a jakou jedeš? No dlouhou, jakou jinou?“ tak tenhle malý rozhovor to rozseknul. Jedu dlouhou, jdu do toho. Mám najeto, zkusím to.

Závodní kolotoč maratonů je občas nutno zpestřit něčím dobrodružnějším. Když jsem se dozvěděl, že letošní Merida Bike Adventure bude v prostoru vojenského újezdu Brdy, bylo jasno. Šárku jsem nemusel dlouho přemlouvat a zbývalo už jen vecpat se do beznadějně vyprodané startovky. Tučné úplatky a kolotoč schůzek s lobisty se vyplatit a týden před startem se vyloupla dvojice s číslem 456 startující za Merida Biking Team ve složení Šárka Vejvodová a Milan Černý. Vzhledem ke konkurenci a mezinárodnímu obsazení závodu jsem vytyčil naše ambice někam mezi 10-15 flek.

Rok se s rokem sešel a já se opět přihlásil na dnes už legendární bikový maraton, největší bikemaraton v Rakousku, Salzkammergut Trophy. Závod je umístěn do krásného prostředí rakouských alp, do oblasti Solné komory s Hallstattského jezera. Celé zázemí závodu je umístěno ve městečku Bad Goisern, ležící cca 440 km od Prahy. Po loňském nepříznivém počasí, kdy byl závod částečně zrušen, díky vydatnému dešti a ve vyšších polohách i dokonce sněžení, letos počasí slibovalo sluníčko a pořádné teplo.

Třetí červencový víkend jsme se se Šárkou rozhodli strávit na Vysočině. V plánu byl sobotní závod, přesun na chatu, večerní párty s kamarády a v neděli bikování ve Žďárských Vrších. Na výběr byl maraton v Moravské Třebové nebo Horní Cerekvi. Vybrali jsme Cerekev a sice v kratší 50km podobě. Na dlouhou se nám v tom vedru nechtělo. V sobotu ráno jsme naložili ještě Jontiho, který narozdíl od nás při prezentaci nevyměkl a dal si přihlášku na 85km. Závod byl zařazen do Galaxy serie, ze které jedu tak 1-2 závody ročně. Celkové pořadí mi nic neříká a lidi co to jezdí také neznám. Konkurence i rivalita je v této sérii menší než na KPŽ nebo Okolo, a tak jsme čekali spíše komorní pohodovku.

V týmu máme několik prioritnějších a důležitějších závodů. Jedním z nich je prakticky domácí Praha - Karlštejn tour, zařazený do seriálu Kolo Pro Život. Sobotní tropický den byl ve znamení slunce a nedostatku vody. Ráno pěkných 30 ve stínu, na slunci pak asi o několik desítek více...

Na konec Června jsem zamířil do mnou oblíbené Plzně. Jel se zde další díl serie CMT, pod taktovkou Aarcha Sportu. Počasí na jedničku, celkem vedro. Bral jsem tedy krátký krátký a hodně vody. Z minule jsem měl již číslo do první padesátky, a tak jsem se v klidu mohl rozjet a rozhýbat. Projel jsem si první 4km po startu, a jak se později ukázalo, vyplatilo se.

Letošní MČR v maratonu se konalo v pěkném prostředí podještědí, na závodě Malevil Cup. My jsme se přihlásili na kratší trasu s výhledem, že bychom mohli uspět v týmové soutěži. Tým jsme vytvořili v sestavě: Já, Ota, Dan, Blacky. Ota s Blackym pobývali v místě konání již od pátku, a tak mezitím co dospávali a relaxovali, já s Danem jsme měli od 5 resp. 5:30 "na pilno". Odjezd z Prahy lehce po šesté, bylo vcelku volno, tak cesta ubíhala. Cestu jsme trefili správně a hromadné parkoviště nešlo minout.

Na závod poblíž přehrady Orlík, který je součástí seriálu KPŽ, jsem se opravdu těšil, jelikož se jedná o pěknou jezdivou trať, které nechybí kopce.
Trať jsem znal již z loňska a jelikož byla téměř stejná, věděl jsem, co mě čeká. Ráno vyrážíme a sluníčko už nabírá pořádné obrátky, takže bude pořádné teplo.

Jeden z nejobsazenějších dílů celé série přilákal opět mnoho závodníků všech výkonnostních úrovní, kteří spolu poměřily své síly. Po delším deštivém období se počasí umoudřilo a tak nic nebránilo tomu, aby si všichni závod pořádně užily.

Rok se sešel s rokem a opět se rozjel seriál závodů na 24 hodin. A jako tradičně, začínalo se ve Vesci. Letos ostře rovnou jako mistrovství ČR. Radotínský team pochopitelně nemohl chybět. Po třech letech účasti v kategorii čtyřčlenného mužského teamu, jsme faceliftovali team a posunuli ho na vyšší estetickou úroveň, do kategorie čtyřčlenných smíšených teamů. Zapsali jsme se v sestavě Šárka, Blacky, Lukáš, Ota. Čekala nás obhajoba loňského titulu mistrů republiky a to je závazek.

V sobotu 12.6.2010 pokračoval pátým závodem seriál Kolo pro život – Orlík Tour Kooperativy. Trasa padesátikilometrového hlavního závodu a dvaceti kilometrová Fitness jízda byla vedena v atraktivním prostředí Orlické přehrady a nádherných okolních lesů. Specialitou závodu byla jízda přímo po pláži Orlíku. Profil a technická náročnost dlouhého závodu byla postavena tak, aby ji zvládl jak biker profesionál, tak ryzí amatér. Kdo si na ujetí delší trasy netroufal, byla pro něj dvacítka jak dělaná. Pro děti byly připraveny speciální závody Junior Trophy v místě areálu rozlehlého zázemí závodu Orlík – Vystrkov. Závodů na Orlíků se mohl zúčastnit opravdu každý. Jak to na závodech vypadalo se dočtete článku.

Červen je v plném proudu a pro všechny milovníky mtb to znamená také jedno - Pražské Schody. Je to takový svátek cyklistiky, unikátní závod po zámeckých schodech, v nezapomenutelném prostředí Prahy. Rok co rok jsem se vždy chodil dívat "jak si to dávaj", letos jsem měl tu čest dávat si s nima :) . Letos již 17. ročník přivítal českou i světovou špičku závodníků, co jméno, to osobnost.

Na poslední květnový víkend byl naplánován už legendární MTB maraton v Klatovech - Král Šumavy. Letos se konal již 17. ročník a dle zkušeností pořadatelů to je vidět. Na závod se přihlašuji ještě před svými státnicemi s nadějí úspěchu ve škole i na trati. To první bylo úspěšně za mnou, stejně tak jako bouřlivé oslavy v týdnu a v pátek odpoledne po uskutečnění mé občanské povinnosti jít volit, se společně s Ondrou vydáváme směr Klatovy.

Po jednom "volném" (tréninkovém) víkendu následoval opět závodní. Tentokrát jsme se promítli na prakticky jediném kopci blízkého okolí - Kunětické hoře u Pradubic. Čekalo na nás 52km plných rovinek, protivětru, a jak se ukázalo - i bahna. V Cyklomaraton tour se jednalo již o třetí podnik této série, díky nedělnímu termínu se tu sešla i klasická elita. Startovní číslo jsem měl do první padesátky a tak jsem se mohl v klidu rozjet, projet si dojezd, zkusili jsme si i výjezd sadem podél ohrady s místními pštrosy...

Když jsem Otu se Šárkou lákal na AŠM, sliboval jsem super singlíky a pěknou trať co odsejpá a pořád se něco děje. V paralelním slunném vesmíru by mi jistě dali za pravdu. Realita dne 8.5.2010 ale byla jinde, až se místy zdálo, že to realita snad ani být nemůže. Kdo byl, bude o tom dlouho vyprávět...