24 Hodin MTB Bystřička 12-13/7 2008

Kudla ve vedru, kudla v dešti, kudla v blátě, asi tak bych na úvod charakterizoval druhý podnik seriálu 24 hodinovek MTB. Přijel jsem osvěžen 4 hodinami spánku po dovolené v Itálii a jediné na co jsem myslel při příjezdu do Bystřičky bylo, kde si v klídku tak 8 hodin schrupnout. Po týdnu nad 2000mnm mě bolela hlava a byl jsem ve vlažnějším rozpoložení. Ale nálada zbytku teamu mě rychle vtáhla do dění. První info o trati /7,3km 171m převýšení/ bylo, že je silová a není kde odpočívat, tak to není až tak dobrá zpráva. Ale podmínky jsou pro všechny stejný, takže nemá cenu to řešit. První rundu jede Tomáš a tak všichni vyhlížíme, kdo přijede první do cíle. Trochu nás zarazí, že to je závodník konkurenční 4ky. A to znamená jediné, bude boj! Já jsem ale přijel dneska vyhrát, takže druhej flek nepřipadá v úvahu.

Díky vedru Tomáš odstřídává už po druhém z plánovaných tří kol. Je to docela masakr, šlapat kopce na plno ve vedru víc jak 30 stupňů je dost zlý. Dostávám se na trať a první kolo jedu jako mamlas. Klasika. Zatáčky jak kdybych na tom nikdy neseděl, z kopce hledám a lovím kudy. No nakonec je z toho celkem i čas, ale půjde to i líp. Nazuty mám nanoraptory a jeví se to jako optimální. Střídáme, odpoledne ubíhá, jezdíme kola většinou pod 20 minut a mě osobně se jede skvěle. Tedy oproti Liberci, kdy to moc nešlo. Při pozdně odpolední rundě mě chytá ve druhém kole po prvním sjezdu klasický bouřkový plavák. A to mě baví. Vítr, že to bere stany a střechy, prší, že skoro není vidět, prostě jedinečná šance přiložit pod kotel. První i druhé kolo v dešti dávám okolo 19 a půl minuty. Sjezdy po louce jedu za hranou, ale bylo by to do měkkýho. Po dojezdu dávám ledovou sprchu a totálně vyprásklý dres Skisu hážu pod auto a oblékám set hodný závažnosti situace Xstream racing. Poté co zachranuju Lempla montáží světel –chtěl jet ve 21,00 na tři rundy bez nich J - si dávám oraz a připravuju bika na noc. 5w+10w sigma a fenix se jeví, že by to mohlo jít.

Měníme taktiku jen na dvě kola. Obě první noční jedu pod 21 minut a jsem spokojen. Chtělo by to ještě přidat ve sjezdu, ale trochu se bojím. Předávám Tomovi a ten vyráží vstříc svojí dávce. Po ani ne pěti minutách jeto tady. Bouřka jak má být. Ani se nesnažím přesunout do stanu a tak jsem odsouzen vyčkat si dvě hodiny na lavici u občerstvovačky hezky pod stanem. Po Tomovi to bere Jonti po něm Lempl a už není kam utíkat a vyrážím i já. Zatímco kluci přezuli, já stále jedu na NR. Asi dvě místa do kopce jsou na hraně a z kopce to je hustý všude. Zajíždím 22 a 23 minut a docela se těším do depa. Zadní brzda je na plechu a opravdu by to chtělo drapáky.

Střídá mě Tomáš, ale po chvíli volá a vrací se – defekt. Protože není nikdo ready, musím znovu na trať. Zdržením ztrácíme vedení a je na mě to dotáhnout. S vidinou, že jedu poslední noční kolo a jen jedině, do toho šlapu a svítím si téměř na plno. Sjel i předjel jsem naše soupeře a už je tu cíl, ale nikdo na střídání. Sakra. Jsem docela naštvanej, že musím jet další kolo. Za prvé už mám dost, za druhé mi zadní zaseklá brza dost přibržďuje a za třetí už jedu jen na fenixe, takže do kopce jedu úplně bez světel, abych si šetřil na rovinky a sjezdy. Dávám gel, fuj fuj jablko a snažím se v hlavě přemluvit tělo, že ještě 20 minut se pojede. Nakonec se dotrápím do cíle za 23 a mám totálně. Předávám Jontimu, meju kolo, trochu sebe a jdu umřít do spacáku. Budím se dost ráno nato, abych stihl přezout – díky kluci za NN a Michelina wildgripera. Očesávám kolo Splintera o zadní hydru a svojí ORO hážu do přepravky.

Ráno mám skvělou náladu a na trať se vyloženě těším. Všichni jsme přežili zdárně noc, sice už v použitém stavu ale stále v pohodě jezdíme slušné časy a vzdalujeme se soupeřům. Okolo desáté ranní se jeden z rychlejších členů teamu na druhém místě nechtěně podíval zblízka na strom a zbytek kola pokračuje sanitkou. Pokud se někdo z nás nezabije, je to naše a začínáme už tomu opravdu věřit. Lempl dojíždí poslední kolo – na kecačku se soupeři a jdeme se dát dohromady na bednu. Uff bylo to zasloužené. Stroje i závodníci dostali pořádně zahulit, následky na technice budou nejspíš značné. Vyhlášení je celkem brzo. V mixem jde na bednu Gung-Ho s Luckou, kdy předvedli opět nehoráznou jízdu. My si jdeme pro 4ku muži a Lucka a Jonti berou nejrychlejší kola. Na čekání na tombolu už není síla a tak vyrážíme k domovu. Usínám na tvrdo několikrát za volantem, v Hranicích na Moravě stavím a dávám kamikaze, 2x Rescue tabletku s kofeinem, kávu a pak se jen modlím aby to vydrželo do Prahy. Další kafe v Meziříčí. Je to fakt znát, že dvě noci jsem nespal. Nakonec to dobře dopadlo ale chtělo by to v pondělí dovolenou. Jezdit 24H závody bez podpory je hodně náročné.

Související články

XC Nasavrky 13.4.2008

Po sobotním poháru jsem přespal v Pardubicích u příbuzných a na lehké vyjetí vyrazil do Nasavrk. Již potřetí se tam jelo XC jako součást ceny Nasavrk v běhu. Běh je velmi známý, dorazila obrovská konkurence. Prvních osm běžců absolutně tradičně z Afriky, vítěz pražského ½ Hervisu doběhl až 4tý. Na XC, letos byla slibovaná nová technická trať, dorazilo i několik jezdců ze soboty, kteří dali Nasavrkám přednost před Pardubickou Alpinou.

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...