9.6. Pražské Schody 2010

Červen je v plném proudu a pro všechny milovníky mtb to znamená také jedno - Pražské Schody. Je to takový svátek cyklistiky, unikátní závod po zámeckých schodech, v nezapomenutelném prostředí Prahy. Rok co rok jsem se vždy chodil dívat "jak si to dávaj", letos jsem měl tu čest dávat si s nima :) . Letos již 17. ročník přivítal českou i světovou špičku závodníků, co jméno, to osobnost. Na startu tak byli závodníci jako Sauser, Vogel, Ravanel, z českých Kulhavý, Ulman, Rybařík, ale třeba i Benčík nebo Jan Hruška.

K pražskému hradu jsem se na prezentaci vydal v klidu kolem 15h. Moje číslo bylo 45. Celkem bylo přihlášených 52 lidí. Vydal jsem se trošku prozkoumat trať na vlastní kůži a doufal jsem že to nebude moc "osobní". Ještě s batohem s věcmi jsem se jel podívat nad schody, jaké že to bude. Prvotní respekt ale opadnul když jsem schody prvně sjel. Objel jsem dva okruhy na poznání, Jánský vršek je dost do kopce a i při rozjetí na pohodu mám tep 175...

Následuje VIP závod na 3 kola, podle výrazů závodníků je to dřina, tak uvidíme.

Nahoře potkávám Peteho z Kony, dostávám pár rad, a jedeme další kolo. Schody čím dál rychleji, je to pecka. Mírně nepříjemné jsou točky pod schody, ale vše se dá.  18h se blíží a moje nervozita stoupá se zatažením oblohy a s prvními kapkami. Vím moc dobře jak to klouže. 15 minut před startem se řadíme v Nerudově ulici pod obloukem a čekáme co se bude dít. Déšť naštěstí přestává a rozpálené kostky rychle vysuší povrch.

Odmávnutí vlajkou, a je odstartováno! První metry nahoru letíme naplno, ale čelo letí ještě víc. Do schodů jdu v 3/4 startovního pole, po schodech se jede trojstupem. Nad točkou se hodně brzdí a zpomaluje, druhá část se jede krokem a pak brzdím uplně kvůli pádu. Neštastníkem byl Lukáš Bauer, který se vyklopil v levotočivé vracečce pod schody. První skupina je dávno fuč a ukrajuje tak z "mého času" který zde strávím. Po malostranském náměstí svištíme co to jde, průjezd na tržiště se musí hodně odbrzdit a pak zase naplno po kostkách k Jánskému vršku. Diváci fandí o 106, přišlo spousty lidí z práce i mimo ní, a tak si užívám podpory "fanklubu" a to to pak jede skoro samo :) . V Nerudovce tepu 196, roztáčím nohy do frekvence, ale už první kolo hodně bolí. Stačím se napít a znovu dolů. Schody si užívám, jezdím je rychleji...pole je již natažené a jedeme dvojice nebo trojice po pár metrech. Druhé kolo nemění pořadí, trošku jsem se oklepal z prvotního zakyselení. Ve třetím kole do kopce na Jánském vršku sjíždím pár lidí, ke hradu je předjíždím, aspoň že tak! Trpím, ale kulisa je výborná. Tolik lidí jsem na kole snad nezažil...Jedu konstantní tempo, víceméně na stejném pořadí. Nad schody vždy nahodím velkou placku aby nespadl řetěz a hurá dolů, hodně mě to baví, i když to třeba nevypadá :) ."Dupu" co to dá, ale tuším že mě brzy smete čelo závodu. To se stává na konci pátého kola. Objedu ještě jedno a jsem stažen ze závodu. Strávil jsem zde nezapomenutelných 22 minut, podle časomíry pak 18,5. Doplním tekutiny a v klidu dokoukám u cíle zbytek závodu. Elita je prostě jinde, s tím momentálně nic nenadělám :). Vítězem se stává Jarda Kulhavý.

Podle oficiálních výsledů jsem na 36. místě. Spokojenost, zážïtek. Co víc dodat.Celkové výsledky naleznete ZDE.

Chtěl bych poděkovat Martinovi za možnost startovat a hlavně také všem co mě přišli podpořit! Díky za to. Cyklistika mě baví :)

Štítky: 

Související články

UAC XC Klíčany 4.5.2013

Po nějaké době jsem měl zrovna „volný víkend“ a tak se naskytla příležitost zkusit si zajet závod z UAC serie XC. Podnik se konal kousek za prahou – v Klíčanech. Jelikož byl start až v 15h, v poklidu jsem se vyspal a dal čínu k obědu :)...


Po dlouhém čekáni na prezentaci...