ABB Cup 2009

Týden po transbrdech, 23.5., se konal teprve druhý ročník závodu pod hlavičkou hlavního sponzora - ABB Cup. Místo konání bylo v Jablonci nad Nisou, tedy v Jizerských Horách. Na to, že se jednalo o druhý "díl" tohoto závodu, se sešlo poměrně početné startovní pole s cca 300 závodníky. Start byl naplánován již na 10h dopolední a počasí se jevilo velice nestabilní. Silnější studený vítr, chvilku mraky, pak zase slunce, ale nepršelo.

Jelikož v tomto kraji máme chalupu a trasa vedla přibližně 200m nad ní, byl to "povinný" závod v prostředí které dokonale znám a jezdím tam s oblibou. Sliboval jsem si vylepšení loňského výsledku a proto jsem si stoupnul poměrně dopředu na start. V 10h se odstartovalo, projel se areál firmy ABB, poté se za čtyřkolkou objel kousek podél Jablonecké přehrady a následovalo první těžké stoupání. Rozřazovací kopec z Jablonce směrem na Jindřichov byl sice po asfaltu ale byla to poměrně krutá stojka. Tady čelo poodjelo, já jsem zůstal trochu zpět v druhé skupince. Na běžkových tratích u Jindřichova se pole opět sjelo do jednoho celku a tak se pokračovalo v cca 40 lidech ve skupině. Ve stoupání po louce přišel další atak "eliťáků" na což nešlo reagovat a tak se skupina nadobro roztrhala. Pozvolně jsme vystoupali až na rozhlednu Bramberk, následoval asfaltový sjezd na Maxov kde jsem si ovšem neodpočinul, jelikož jsem dojížděl skupinku 4 lidí předemnou. To se naštěstí povedlo a tak jsem do stoupání v terénu nejel sám. Tato výhoda se projevila především o pár kilometrů dál ve stoupání na další jizerskou rozhlednu - na Slovanku. Tady foukalo proti a tempo bylo vysoké, párkrát jsme prostřídali a vcelku rychle jsme se dostali na vrchol. Odtud byl pěkný techničtější sjezd na sjezdovky severáku, pak dolů po sjezdovce a na Hrabětice. Dále se jelo kousek po asfaltu, chvilka odpočinku se hodila, protože poté se začalo stoupat na třetí rozhlednu - na Královku. Začátek stoupání byl v terénu a docela prudký, pak se cesta připojila na silnici po které jsme dojeli téměř až k rozhledně. Tady jsem se cítil jako doma, znal jsem každou díru v silnci, což byla výhoda. Klesání k Josefodolské přehradě bylo rychlé a klesání z ní do Josefova Dolu ještě rychlejší...

Následovala občerstvovačka kde jsem si dal kousek banánu a trochu pití a hned se začalo stoupat po vrstevnici na Albrechtické sedlo. Kopec po asfaltu místy pěkně utahoval, tempo šlo dávkovat a celkem jsme si dávali. Stále jsme jeli ve dvou až 4 lidech. To se nezměnilo ani po sjezdu do Albrechtic. Vylepšení trasy oproti loňskému roku spočívalo v luxusním výjezdu po sjezdovce na Tanvaldský Špičák. Sice se jednalo o modrou trasu, nicméně na kole jsme to cítili jinak...někdo tlačil, někdo jel, vycházelo to časově nastejno. Zde se skupinka natáhla, ale pod Špičákem jsme se zase dali dohromady. Do cíle zbývalo přibližně 20km a čekalo na nás poslední výživné stoupání. Druhou občerstvovačku jsem vynechal a začal jsem stoupat na Černou Studnici, spíše zatím na její hřeben. Tady jsem odjel sám, jel jsem už hodně na hraně, ale vyplatilo se. Nahoře jsem měl solidní náskok a někdo hlásil že jedu na 13. místě. Už to vypadalo nadějně, ovšem pak si smůla vybrala svoje a přišel defekt zadního kola. Pod kopcem v Loučné jsem tedy spravoval, předjela mě tak desítka závodníků. Pak už nebylo moc co dohánět, do cíle zbývalo pár kilometrů. V Jablonci jsem se objevil nakonec na 23.místě celkově, na 7. ve svojí kategorii. Závod byl pěkný a fajn, nakonec jsem dojel plus mínus jako minulý rok. Jizerky mají svoje kouzlo, pro příští rok doporučuji! :-)

Související články

Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní...

Albion Day By Night - 23/8

Pro tento podnik jsem se rozhodl na poslední chvíli. Napsal jsem Jontimu s tím, že to bude taková malá 24 hodinovka a že jedem v pohodě na bednu. Souhlasil a tak startu závodu s podtitulkem „sedmihodinový štafetový MTB masakr“ nic nebránilo. Motivace do závodu byla i ta, že přesně v den závodu jsem slavil 30té narozeniny a chtěl jsem si tedy dát hezký dáreček. Před závodem jsem si nastudoval výsledky z 06 a 07, důkladně prošel startovní listinu a určil předem naše největší soupeře i černé koně závodu a trochu nahlédl do taktiky jak se jezdilo. Na místo jsme dorazili ve třech ještě se Simčou, která se o nás v pauzách mezi koly starala, což alespoň mě hodně pomohlo.

Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že...