Avion Cup 2009

Po delší době zase závod poblíž Prahy, zde dokonce přímo v Praze. Letošní, již druhý, ročník Avion Cupu se odehrával na Zličíně, v bezrpostřední blízkosti nákupnáho centra. Start byl tedy 28.6. na parkovišti mezi Tescem a Gigasportem. Ideální okraj Prahy pro začátek. Dostupnost byla pro mě přímo výborná, příjemných 10 minut autem...

Bylo zataženo, foukal vítr, ale zima nebyla. Po předchozích dnech jsme netušili jak se počasí vyvine. Zvolil jsem střední oblečení spíše do sucha. Start byl naplánován až na 13:00, takže zbylo plno času na rozjetí. Trasa byla vedena spíše po asfaltkách, případně se otřela o "terén" formou cyklostezky. Jednoduše řečeno - silniční závod na bikách. Po delší době mi tenhle typ závodu přišel vhod a celkem jsem se těšil až to "bouchne". 10 minut před startem jsem se zařadil pod startovní oblouk, kde jsem začal vyčkávat na startovní výstřel. Závod byl měřen čipy Sportsoftu, včetně jednoho mezičasu na Okoři. Třináctá hodina je tu, a já společně s Otou vyrážíme kupředu. První zatáčka o 180 stupňů proběhla vpořádku a začalo se zrychlovat za zaváděcím skůtrem. Ten nás vyvedl ze zličína do Třebonic a pokračovalo se dále po trase. Na široké asfaltce před Chrášťanami se podle očekávání začalo nastupovat, vpředu se pak vydala dvojice do úniku. Celou situaci nebylo nutné řešit, protože dvojice jela přibližně 50 metrů před námi, konstatním tempem. Hned v Chrášťanech nás ovšem zaváděcí řidič zavedl zmateně mimo trasu, a tak byl začátek docela nervózní. Vše se zase sjelo dohromady a pokračovalo se v balíku dále. Trasa vedlastále po silnici do Jenče a dále pak na Dobrovíz. Jendou za čas někdo nastoupil a tak jsme byli již niceni reagovat a držet se v popředí. Především pak před nájezdem do prvního terénu za Dobrovízí bylo potřeba hlídat co nejlepší pozici. Na polní cestu jsem najížďel přibližně na 6. místě, postupně jsem se dostal až na druhý flek, a mírně jsme poodjeli skupince. Nemělo ale cenu pokračovat v tempu, jelikož jsme se poté zase dostali na asfalt. Ve Středoklukách jsme zabloudili, poté jsme se nakonec zbytečně vraceli, a propadli jsme se tak o skupinu dozadu. Do Číčovic jsme jeli jako stále druhá skupina. Na Okoři jsme se obtočili kolem stromu, kde byl položen měřící koberec.Následovala pasáž známá z Pražské padesátky, tedy zpět do Číčovic, přes bahnité pole a přejezd do Tuchoměřic. Zde jsme ovšem pokračovali rovně po silnici směrem na Kněževes.Ve skupině nás jelo asi dvacet, tempo se střídalo. Do kopce jsme nastupovali, po rovinách nikdo nechtěl tahat protivítr... Cestou jsme měli několik nepříjemných setkání s neznačenou a nezajištěnou trasou, v podobě křižovatek, hlavních silnic, odboček... Až když jsme dojeli skoro zpět do Jenče jsem zjistil že jsme opět první skupina závodu. Ta před námi se nejspíše někde na okoři zamotala a tak jsme opět mohli bojovat o umístění. V prudkém stoupání před Chrášťanami jsem zkusil prověřit skupinu, pokusil jsem se nastoupit. Odjel jsem jen o pár metrů a tak jsem své snažení ukončil a začal jsem šetřit síly na závěr. Prakticky jsem se od Chrášťan do Třebonic pohyboval na druhém či třetím místě ve skupině tak, aby mi nic neuniklo. V klesání do Třebonic nastoupil někdo na cyklokrosu, což je téměř rychlostí jako silniční kolo. Nástup jsem zachytil a také celá skupina. Ta se ale hodně natáhla a tím pádem jsme vyjížděli z Třebonic zasebou. Zličín se blížil a vyčkávalo se. Jel jsem tak trochu z donucení na prvním místě, vedle mě ještě další závodník stejným tempem. Těsně před posledním kopečkem k Tescu na Zličíně nastoupil Honza Šubrt a zkusil štěstí. Začalo se závodit do cíle, viděl jsem jak stahujeme jeho náskok, mírně vytuhnul a tak jsem byl u Tesca první. Ještě jeden nástup na rovince, zatáčka vlevo a posledná pravotočivá vracečka do cíle. Pohlídal jsem si s přehledem první místo a prožil jsem tak svůj první vítězný závod. Úspěch týmu ztavršil druhým místem Ota, třetí skončil Honza Šubrt. Jednalo se sice o lokální závod, často nazývaný označením "hnoják", ale objevilo se tu pár lidí z Volvo Hase, Cyklotrenink, Cyclingpoint... Vše vyšlo tak jak mělo a já jsem vyhrál senzační horské kolo Miles! Nicméně jde o umístění, o pocit být první, což se mi povedlo a jsemza to rád!

Celá skupina dojela v rozmezí jedné minuty, poté již závodnící dojíždeli ve větších rozestupech. Na příští rok je co zlepšovat v organizaci závodu a zajištění trasy. Byl to ale domácí závod a tak příště pojedu pravděpodobně zas!

Štítky: 

Související články

KPŽ: Oderská Mlýnice aneb prachové slavnosti

Dan:


Jeden z posledních závodů MTB sezóny a příjemné rozloučení se sezónou – to je Oderská Mlýnice České spořitelny, která byla letos vyvrcholením celého seriálu Kolo pro život. Šestapadesát kilometrů s převýšením bezmála 1200 metrů v podzimní krajině Oderských...

Okoloústí CMT

Na konci července jsem se vydal na pohárový závod 1/2 maratonu, do Ústí nad Labem. Proměnlivé počasí působilo nevlídně, ale zajímavá krajina s průsvitem slunce to vše vyrovnala. Projeli jsme kolem Ústí a pak jsme "územím nikoho" dojeli mezi křovím a bejlím na místo konání. Parkování bylo...

16.5. Okolopardubic - CMT 2010

Po jednom "volném" (tréninkovém) víkendu následoval opět závodní. Tentokrát jsme se promítli na prakticky jediném kopci blízkého okolí - Kunětické hoře u Pradubic. Čekalo na nás 52km plných rovinek, protivětru, a jak se ukázalo - i bahna. V Cyklomaraton tour se jednalo již o třetí podnik této...