Běh do vrchu: Listonošův Krpál 15/3

V okolí Prahy pořádá již několik let sdružení Kopec sérii závodů do vrchu. Některé jsou snadné, jiné brutální, ale jak už u závodů do vrchu bývá, všechny spravedlivé. První podniky seriálu začínají již v únoru a běhá se v průběhu celého roku, většinou v neděli a někdy i v podvečer všedních dní. Nejsem běžec a zimní cyklistická příprava není moc o intenzitách, takže mi bylo jasné, že si to budu muset vytrpět. Ukecal jsem i kamaráda Pendolína, ve dvou se to přeci lépe táhne. 

Situace se má tak, že přestože cyklisté ze všech disciplín běhu mají právě pro vrchy nejlepší předpoklady, nikdy se nemohou rovnat čistým běžcům. Jak se říká, mohou jenom překvapit. Tento konkrétní závod měl 3km a na převýšení 150m. V čistě vypraném dresu skisu jsem se ve startovním poli cítil trochu jako černá ovce, navíc jsem nikoho neznal. Moc jsem to ale neřešil a po výstřelu se soustředil na výkon.

Trasu jsem znal. Jezdím ji koneckonců na kole, takže jsem věděl, že cca po kilometru lehce do kopce musím mít dobrou pozici, neboť v serpentinách se předbíhat nedá. Svah je tak prudký a pěšinka úzká, že pokud běžec neuhne, není kudy se dostat o pozici vpřed. Po ani ne sto metrech za to bere jeden maník zlým stylem a buduje si náskok. Jsem v klidu a běžím si skupinku za ním. Moc velkou pohodu ne, ale překvapivě ani ne podlahu. Po dalších pár sto metrech je jasné, že je jinde a kdybych se ho zkusil chytit, asi by to byla moje smrt. Později jsem zjistil, že jméno Jiří Wallenfels je docela pojem mezi hobby běžci v ČR. Jak si tak běžíme pod nejprudší úsek, vylíhnul se mi v hlavě plán. Zandal jsem tam max a vyrazil asi 50 metrů před odbočkou do serpentin kupředu. Něž to někomu došlo, měl jsem pár metrů a jistotu, že brzdit mě budou maximálně vlastní nohy. Ještě chvíli jsem pokoušel tělo co vydrží a když už pronásledovatelé měli sekeru víc než 15 metrů, ubral jsem a snažil se o stabilní tempo. To mi moc nešlo, protože nemám naběháno a nevím tedy co a jak vydržím. V praxi to vypadalo, že jsem střídal max a zewlování, podle toho jak jsem to mohl udýchat. Náskok na vrcholu kopce jsem ovšem měl větší, takže nejlepší taktika je zřejmě žádná taktika a jediný co funguje je drtit co to dá. Závěr závodu byl kiláček téměř po rovině, komplikovalo to jen brutální bahno, ale moje terénní goretex tretry to měly pod kontrolou a pronásledovatelé se silničními jen smutně bruslili a nabírali ztrátu. Ke kostelu ve Zvoli jsem doběhl  druhý v čase 13:22, na Jiřího ztráta 28sec. Třetí celkově doběhl Tomáš Rychecký se ztrátou 16 sec na mě.  Pendolíno doběhl o pět minut za mnou. Přeci jen trochu běhat začal až letos a je to znát. S výkonem jsem byl maximálně spokojen a jsem zvědav na první bikové závody. Když mi to vyjde časově, ještě si něco zaběhnu. Je to příjemné zpestření a rozhodně hodnotný trénink intenzity.

Související články

XC Nasavrky 13.4.2008

Po sobotním poháru jsem přespal v Pardubicích u příbuzných a na lehké vyjetí vyrazil do Nasavrk. Již potřetí se tam jelo XC jako součást ceny Nasavrk v běhu. Běh je velmi známý, dorazila obrovská konkurence. Prvních osm běžců absolutně tradičně z Afriky, vítěz pražského ½ Hervisu doběhl až 4tý. Na XC, letos byla slibovaná nová technická trať, dorazilo i několik jezdců ze soboty, kteří dali Nasavrkám přednost před Pardubickou Alpinou.

24 Hodin MTB Bystřička 12-13/7 2008

Kudla ve vedru, kudla v dešti, kudla v blátě, asi tak bych na úvod charakterizoval druhý podnik seriálu 24 hodinovek MTB. Přijel jsem osvěžen 4 hodinami spánku po dovolené v Itálii a jediné na co jsem myslel při příjezdu do Bystřičky bylo, kde si v klídku tak 8 hodin schrupnout. Po týdnu nad 2000mnm mě bolela hlava a byl jsem ve vlažnějším rozpoložení. Ale nálada zbytku teamu mě rychle vtáhla do dění. První info o trati /7,3km 171m převýšení/ bylo, že je silová a není kde odpočívat, tak to není až tak dobrá zpráva. Ale podmínky jsou pro všechny stejný, takže nemá cenu to řešit. První rundu jede Tomáš a tak všichni vyhlížíme, kdo přijede první do cíle. Trochu nás zarazí, že to je závodník konkurenční 4ky. A to znamená jediné, bude boj! Já jsem ale přijel dneska vyhrát, takže druhej flek nepřipadá v úvahu.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...