Běh do vrchu: Listonošův Krpál 15/3

V okolí Prahy pořádá již několik let sdružení Kopec sérii závodů do vrchu. Některé jsou snadné, jiné brutální, ale jak už u závodů do vrchu bývá, všechny spravedlivé. První podniky seriálu začínají již v únoru a běhá se v průběhu celého roku, většinou v neděli a někdy i v podvečer všedních dní. Nejsem běžec a zimní cyklistická příprava není moc o intenzitách, takže mi bylo jasné, že si to budu muset vytrpět. Ukecal jsem i kamaráda Pendolína, ve dvou se to přeci lépe táhne. 

Situace se má tak, že přestože cyklisté ze všech disciplín běhu mají právě pro vrchy nejlepší předpoklady, nikdy se nemohou rovnat čistým běžcům. Jak se říká, mohou jenom překvapit. Tento konkrétní závod měl 3km a na převýšení 150m. V čistě vypraném dresu skisu jsem se ve startovním poli cítil trochu jako černá ovce, navíc jsem nikoho neznal. Moc jsem to ale neřešil a po výstřelu se soustředil na výkon.

Trasu jsem znal. Jezdím ji koneckonců na kole, takže jsem věděl, že cca po kilometru lehce do kopce musím mít dobrou pozici, neboť v serpentinách se předbíhat nedá. Svah je tak prudký a pěšinka úzká, že pokud běžec neuhne, není kudy se dostat o pozici vpřed. Po ani ne sto metrech za to bere jeden maník zlým stylem a buduje si náskok. Jsem v klidu a běžím si skupinku za ním. Moc velkou pohodu ne, ale překvapivě ani ne podlahu. Po dalších pár sto metrech je jasné, že je jinde a kdybych se ho zkusil chytit, asi by to byla moje smrt. Později jsem zjistil, že jméno Jiří Wallenfels je docela pojem mezi hobby běžci v ČR. Jak si tak běžíme pod nejprudší úsek, vylíhnul se mi v hlavě plán. Zandal jsem tam max a vyrazil asi 50 metrů před odbočkou do serpentin kupředu. Něž to někomu došlo, měl jsem pár metrů a jistotu, že brzdit mě budou maximálně vlastní nohy. Ještě chvíli jsem pokoušel tělo co vydrží a když už pronásledovatelé měli sekeru víc než 15 metrů, ubral jsem a snažil se o stabilní tempo. To mi moc nešlo, protože nemám naběháno a nevím tedy co a jak vydržím. V praxi to vypadalo, že jsem střídal max a zewlování, podle toho jak jsem to mohl udýchat. Náskok na vrcholu kopce jsem ovšem měl větší, takže nejlepší taktika je zřejmě žádná taktika a jediný co funguje je drtit co to dá. Závěr závodu byl kiláček téměř po rovině, komplikovalo to jen brutální bahno, ale moje terénní goretex tretry to měly pod kontrolou a pronásledovatelé se silničními jen smutně bruslili a nabírali ztrátu. Ke kostelu ve Zvoli jsem doběhl  druhý v čase 13:22, na Jiřího ztráta 28sec. Třetí celkově doběhl Tomáš Rychecký se ztrátou 16 sec na mě.  Pendolíno doběhl o pět minut za mnou. Přeci jen trochu běhat začal až letos a je to znát. S výkonem jsem byl maximálně spokojen a jsem zvědav na první bikové závody. Když mi to vyjde časově, ještě si něco zaběhnu. Je to příjemné zpestření a rozhodně hodnotný trénink intenzity.

Související články

TZB Houštecký cyklomaraton 2008 - náš team na bedně

Poslední červnovou sobotu se jel kousek od Prahy ve Staré Boleslavi další závod Poštovní spořitelna maratón série TZB Houštecký cyklomaratón. Start a cíl je situován u sportovního areálu v samotné Houšťce u Staré Boleslavi. Závod díky svému rovinatému profilu bez většího kopce se řadí mezi rychlé závody s průměrem, za který by se nemusel stydět ani dobrý silniční cyklista. Náš team měl zastoupení v podobě Jitky, která se postavila na delší variantu trati, která měla cca. 78 km a Otu, který věřil v úspěch na trati krátké (50 km). Na start v /10:30/ se jako první postavila Jitka a ihned po startu si držela vedení ve své kategorii žen do 40 let. Jedinou vážnou soupeřku pro Jitku znamenala Jana Martínková z teamu cyklotrenink.com.

XC Nasavrky 5/4/2009

První závody sezony bývají vždy trochu s otazníkem. Kdo přijede v jakém dresu? Kdo v jaké formě? Jaké bude počasí na začátku dubna? A hlavně jak mi to pojede? Zimní přípravu, jestli se to tak dá nazvat, nemám nijak systematickou a jaro beru spíše jako rozjíždění, než ladění formy....

Extrém Cup - MČR extrémních štafet 20.6.2009

Na začátku roku jsem v návalu nadšení kývnul Vláďovi z Jablonce, že s nimi pojedu MČR extrémních štafet v Malé Skále. Dva předchozí roky jsme spolu jeji Adrenalin cup a tak jsem přivítal možnost tyto závody porovnat. Ještě 14 dní před závodem nebylo jasné kdo nám poletí padák,...