Běh do vrchu: Listonošův Krpál 15/3

V okolí Prahy pořádá již několik let sdružení Kopec sérii závodů do vrchu. Některé jsou snadné, jiné brutální, ale jak už u závodů do vrchu bývá, všechny spravedlivé. První podniky seriálu začínají již v únoru a běhá se v průběhu celého roku, většinou v neděli a někdy i v podvečer všedních dní. Nejsem běžec a zimní cyklistická příprava není moc o intenzitách, takže mi bylo jasné, že si to budu muset vytrpět. Ukecal jsem i kamaráda Pendolína, ve dvou se to přeci lépe táhne. 

Situace se má tak, že přestože cyklisté ze všech disciplín běhu mají právě pro vrchy nejlepší předpoklady, nikdy se nemohou rovnat čistým běžcům. Jak se říká, mohou jenom překvapit. Tento konkrétní závod měl 3km a na převýšení 150m. V čistě vypraném dresu skisu jsem se ve startovním poli cítil trochu jako černá ovce, navíc jsem nikoho neznal. Moc jsem to ale neřešil a po výstřelu se soustředil na výkon.

Trasu jsem znal. Jezdím ji koneckonců na kole, takže jsem věděl, že cca po kilometru lehce do kopce musím mít dobrou pozici, neboť v serpentinách se předbíhat nedá. Svah je tak prudký a pěšinka úzká, že pokud běžec neuhne, není kudy se dostat o pozici vpřed. Po ani ne sto metrech za to bere jeden maník zlým stylem a buduje si náskok. Jsem v klidu a běžím si skupinku za ním. Moc velkou pohodu ne, ale překvapivě ani ne podlahu. Po dalších pár sto metrech je jasné, že je jinde a kdybych se ho zkusil chytit, asi by to byla moje smrt. Později jsem zjistil, že jméno Jiří Wallenfels je docela pojem mezi hobby běžci v ČR. Jak si tak běžíme pod nejprudší úsek, vylíhnul se mi v hlavě plán. Zandal jsem tam max a vyrazil asi 50 metrů před odbočkou do serpentin kupředu. Něž to někomu došlo, měl jsem pár metrů a jistotu, že brzdit mě budou maximálně vlastní nohy. Ještě chvíli jsem pokoušel tělo co vydrží a když už pronásledovatelé měli sekeru víc než 15 metrů, ubral jsem a snažil se o stabilní tempo. To mi moc nešlo, protože nemám naběháno a nevím tedy co a jak vydržím. V praxi to vypadalo, že jsem střídal max a zewlování, podle toho jak jsem to mohl udýchat. Náskok na vrcholu kopce jsem ovšem měl větší, takže nejlepší taktika je zřejmě žádná taktika a jediný co funguje je drtit co to dá. Závěr závodu byl kiláček téměř po rovině, komplikovalo to jen brutální bahno, ale moje terénní goretex tretry to měly pod kontrolou a pronásledovatelé se silničními jen smutně bruslili a nabírali ztrátu. Ke kostelu ve Zvoli jsem doběhl  druhý v čase 13:22, na Jiřího ztráta 28sec. Třetí celkově doběhl Tomáš Rychecký se ztrátou 16 sec na mě.  Pendolíno doběhl o pět minut za mnou. Přeci jen trochu běhat začal až letos a je to znát. S výkonem jsem byl maximálně spokojen a jsem zvědav na první bikové závody. Když mi to vyjde časově, ještě si něco zaběhnu. Je to příjemné zpestření a rozhodně hodnotný trénink intenzity.

Související články

Prokopský Chrt - neoficiální MTBO - 4.6.2008

Je půlka týdne a zatímco moji kolegové v práci se už hroutí vyčerpáním a nemůžou se dočkat víkendu, já i přes nepřízeň počasí chci dnes zjistit co to obnáší stát se Prokopským Chrtem. Klasicky si mě ve tři stáhne generál na neohlášený meeting, nervozně koukám na hodinky, ale v 16,45 konec, hurá, profrčím kancelář, zaklapnu notes a mydlím to domů.

Ekor Cup - Kralupy nad Vltavou

Komorní akcička s názvem Ekor Cup se konala 27/9 v Kralupech. Jedná se o kratší bajkový závod v rámci seriálu UAC a pro letošní rok byla připravena nová trať. V Kralupech je početná banda bikerů a bikerek které znám, a tak jsem vyrazil změřit s nimi síly.

Na pořadu dne byly tři okruhy,...

Author 50 Český ráj

Je začátek dubna a s Blackym se domlouváme na Bajkonuru, a na dalších závodech. Jeden ze závodů na úvod sezony je rychlá klasika v Českým ráji. 50 km po asfalto – štěrkových cestách, kdy vítěz dojede s časem okolo 1,5 hodiny. V sobotu v den závodu nabírám Blackyho na Vinohradech a valíme směr...