Berounský Bikemaraton 7/6/2009

Letos prvním závodem pod taktovkou Michala Daleckého byl Berounský bikemaraton. Datum připadlo na šťastnou sedmičku 7/6 a počasí přislíbilo o něco přívětivější tvář než minulý týden na Králi. Každý maraton se snaží mít něco specifického a nejinak je tomu v Berouně. Několik desítek metrů „brodu“ přes Berounku totiž hned tak nezapomenete. Fajnšmekři si ho vychutnají dokonce dvakrát a řeka si každoročně podá pár smolařů od hlavy až k patě.

Team Ski a bike centrum Radotín letos dorazil ve třech. Ota s Lukášem dali přednost střelbě na 39km, já jsem se vydal na dlouhou. Ta startovala v 11:30 a na startu se sešla cca stovka závodníků. Favoritem byl Jan Hruška z Cyklotréninku, trápit ho měli hlavně Škárny a Hudy. Tato předpověď se potvrdila a už v prvním kopci se tohle trio odpoutalo a mizelo v dáli. Před startem jsem si dal poprvé v životě šlehu a nevím jestli to bylo tím, nebo mi to prostě jelo, zadařilo se mi uviset hned druhou skupinku. Jelo se na můj vkus hodně svižně. Střídali jsme se a nabírali náskok na ty za námi. Ve stoupání k občerstvovačce zůstal lehce pozadu Honza Štastný a tak se dál jelo jen ve třech. Trasa berounského maratonu je rozdělena na dva velmi rychlé okruhy, závodníci Elite zvládají 78km za čas lehce přes dvě a půl hodiny. Tedy průměr přes 30km/h. Přesto se nejedná o trasu po asfaltkách nebo po rovině. Vyměřeno je rovných 2000 metrů převýšení a hlavním podkladem je hlína nebo šotolina. Kousek před cílem je nejdelší a nejhezčí sjezd, následuje brod Berounky a šup do druhé rundy. Pořád se mi jede dobře, ale vím, že tohle tempo mě bude v závěru mrzet. V půlce okruhu se trhá Zdeněk Nehonský, jede do kopce jako zvíře, to se fakt nedá. Krátce nás překvapí bouřková přeháňka, která razantně mění podmínky na trati. V poslední třetině se rozpadá i moje dvojice s Honzou Matějů a jedu sám vstříc cíli. Ve stoupání u Vráže mi ovšem brutálně seká a před vrchem si naopak mě dává Honza Šťastný. Absolutně ho ignoruju a snažím se dopravit do cíle. Posledních 10 minut závodu je to pro mě boj. V brodu se málem skládám do vody, ale cíl je blízko a po 3 hodinách jsem zaslouženě za čipovacím pásem. 6. místo celkově, 2. v kategorii to mě těší hodně. Odměnou je mi společná bedna s Hanzem a to se počítá, minimálně jako zážitek. Ikdyž mi jako celkový vítěz naložil 20 minut.

I startovní pole krátké trati bylo na nedělní malý maratonek obsazeno zkušenými závodníky. Namátkou jmenujme David Kramára, Zbyňka Kuglera, Michala Kohoutka a Míru Brabce. Ota s Lukášem ztrávili na trati svižnou hodinku a půl a ve výsledcích se rozhodně neztratili. Lukáš 11 celkově a 5 v M30. Ota, přestože mu to nesedlo 24 celkově a 14 v M30.

Údaje z budíku si už nemapatuju, ale bylo to rychlý a strašný a tepy himalájský. Laughing

Související články

ČP XC Pardubice

Páteční odpoledne slibovalo hezké počasí a tak jsem se na sobotní pohár moc těšil. První závod sezony, lehká nejistota a nervozita jak na tom jsou soupeři, navíc nové kolo, které jsem neprojel víc než kolem bloku.

Südtirol Dolomiti Superbike 2008, Salzkammergut Trophy 2008 (1. část)

Tyhle dva závody jsou na evropským kontinentu pojem. Jsou v těsném sledu za sebou a tak rozhodnutí zkusit si zazávodit na obou padlo hned jak sem o nich uslyšel. Tenhle nápad nadchl i Honzu se Šárkou a tak koncem května jsme se začali domlouvat na odjezdu. Konečné rozhodnutí padlo v půlce června a tak bylo jasné, že v červenci se vydáme na naši malou evropskou štaci. V pátek ráno 4. července se balíme a společně se Šárkou Vejvodovou (Rock machine - cyklomax Woman) vyrážím směr Beroun, kde nabíráme Honzu Sušánku (cyklotrenink.com) a plnou parou jedeme k německým hranicím. Naše Octavia combi je naložená až po střechu, ale i tak nám cesta ubíhá docela svižně. V Plzni stavíme ještě na rychlý nákup jídla, ale jelikož už v autě moc místa není, moc toho nenakupujeme, bereme jen jídlo na první dva dny.

XC Nasavrky 5/4/2009

První závody sezony bývají vždy trochu s otazníkem. Kdo přijede v jakém dresu? Kdo v jaké formě? Jaké bude počasí na začátku dubna? A hlavně jak mi to pojede? Zimní přípravu, jestli se to tak dá nazvat, nemám nijak systematickou a jaro beru spíše jako rozjíždění, než ladění formy....