Bike Adventure 2016

Letos naše úderná dvojka MTBO moc nedala, kromě tradičního testu formy v rámci Pojizerkého Kompasu, jsme zvládli jen lehké rozjetí na Sněžnickém Stratégovi. Tamní premiéra nám odhalila velmi vypečený závod, který bych rozhodně nedoporučil začátečníkům. Na Bike Adventure jsme nastupovali se smíšenými pocity, najeto výrazně méně než loni a po kufrování a hledání kontrol v potocích a stržích severních čech i řádně nalomeni ohledně naší schopnosti kontrolu vůbec najít.

Samozřejmě není nad to si to i lehce zkomplikovat, takže jsem si v pátek po práci střihnul cestu do centra závodu (s krásnou čtyřiceti minutovou zácpou na dálnici následovanou objížďkou Bolky), následně poctivej plyn na podlaze cestou domů a ráno opět kudla na start, neboť jestli nám něco jde hůř než hledání kontrol, pak je to ranní vstávání. Rozjetí jsme teda byli dost. Mapová příprava byla bohužel v dnes populárním módu expat CEOs „helicopter view with ballpark estimates“.

Naházet něco gelů do kapes a 10:18 se jde na věc. Motivaci a fokus pro sobotní etapu bych popsal jako „nějak to dopadne“, což taky není úplně ideál na našlapaný závod jakým Bike Adventure je.

Na mapovém startu moc nekotvíme a trasujeme po směru hodinových ručiček. Hned z kraje překonáváme naši tradici a kufrujeme až na druhé kontrole u Kumburku. Není to kritické, ale pár minutek padlo. Pak přichází druhá klasická MTBO chyba, když to někde znáš, nevymýšlej co bys jel jinak.  Zříceninu Bradlec tedy bereme po lesní cestě, která se ukazuje jako pomalá zabahněná jebka s nejetelnými překážkami. Pochopitelně jedeme krokem, přeci se neumažeme hned z kraje, styl nade vše.

Cestou na Tábor se kocháme výhledy, místo toho jsme se ale měli kochat mapou a jet ne přes Kyje ale na K39 u kopce Smíta, zajížďka by to nebyla velká. Nahoře pózujeme fotografovi (takže se vyplatilo se nezaflákat v lese pod Bradlecem), škoda, že ta fotka s rozhlednou za námi není v ofiko fotkách. Trochu si pohrajeme ve sjezdu a už se zase škrábeme na K37 - Smetanova vyhlídka, tady to známe z letošního Kompasu. Sjezd na K36 u Bezděčína  je konečně pořádný terén. Dost lidí tady ztrácelo vedením kola, kdyby nám šla mapa jako sjezdy bylo by nám hej. Nic nehrotíme a na kecačcu to solíme na Tuhaň a Stružinec. Následuje kritická pasáž přejezdu z K33 na K34. Nejen, že to nebylo optimální, ale do cesty nám někdo postavil neprůchodný lom. Motali jsme se tam jak křečci v bedně, přelézali ploty a běhali po násypkách a nakonec se vrátili z místa kde jsme sjeli ze žluté. Čtvrt hodiny v tahu.

Bereme sto bodů u Semil a pak si dáváme přesun po asfaltu a výjezd na K32, sice delší ale ve finále celkem svižný přesun. Zevláckým tempem pokračujeme po hřebeni a bereme pár kontrol. U Jiráskovy studánky přehodnocujeme plán a místo postupu na K47 za 80 bodů se už vracíme středem přes stojku na vrch Stráž (K50), dále K51, K52 a pak z nedostatku motivace už přímo do cíle, kam přijíždíme o sedm minut dříve. V klidu by to šlo bývalo lesem a vzít další dvě K, sice jen za deset bodů každá, ale hodily by se zle. V cíli nám to dává 113km za 6 hodin závodu, nastoupáno kolem 2200, prostě pižlačka na všech frontách. 730 bodů je jedenáctý nejlepší výkon dne, druhý v kategorii mixů, ale propastných 138 bodů ztráta na vítěze dne (ruský MTBO veteránský MIX team složený z medailistů z mistrovství světa) a masivních 70 bodů ztráta na vedoucí dvojic v naší kategorii mladších mixů. Klady našeho sobotního výkonu abych lupou pohledal.

Hop do auta a mažeme lehce sklíčeně do Prahy.

Doma v průběhu večera u steaku na balkoně konečně nacházíme motivaci na následující den. Hodinku dávám i mapě, naplánovat teoretické varianty na 4 hodinovou etapu je po sobotě o dost snazší.

Nedělní ráno sebou ale přináší hustý déšť, který lehce krotí naše nadšení. Z kapek vyjíždíme až u Jičína a jako zázrakem v prostoru závodu neprší. Pro sichr beru blatníky a do batohu bundu, takže je jasné, že bude sucho. Radost mi kazí zadní brzda, už včera brzdila jen na pár procent, dneska už vůbec. Moje lenost přehodit večer jinou funkční z druhého kola se nyní jeví jako solidní blbost. Naštěstí na MTBO to zase o brzdách moc není a klíčová je stejně přední. Navíc to není poprvé co pojedu bez zadní.

Hned od startu za to ukrutně bereme, mapování zabralo do pěti minut a pak už jen tvrdá práce. Začínáme na jihu K84 a K83, jako téměř poslední startující potkáváme mraky dalších závodníků. Jedeme jako nůž máslem a v žádném sklonu ani terénu nemá nikdo šanci se ani na chvilku chytit. K80 a K79 nás v rozletu nijak nebrzdí, až táhlé stoupání po modré na Zvičinu sráží průměr pod dvacetpět. Minutku ztrácíme na K76, šlo to i rychleji nadjet vrchem. Osmdesát bodů na K75 je bez problémů, což se nedá říct o přesunu Mostek-Borovnice, 8 kilometrů na brutálním protivětru si nechá zaplatit. Zvlášť v kombinaci s podmáčenou loukou ke kontrole K71 na kopci Čistecká Hůra to je smrtící.

Na oklepání ordinuji sjezd pod K69 a pak si dáváme skutečně poctivou práci přímo svahem s kolem na zádech. Šest minut pekla na jejichž závěru jsem zralý na ručník a Šárka, která mě ještě v půlce kopce chtěla zabít už nahoře nemá sílu ani na paštikování. Kolem akorát frčí naši největší soupeři, což nás konsoliduje a nutí přikládat dál pod kotel. Menší odstup mažeme ve sjezdu, kombinace mě bez zadní brzdy a Šárky na celopéru s teleskopem se ukazuje jako skutečně rychlá laugh U Pecky razíme hydrant za 30 bodů a pokračujeme trestačkou na K65 – Krkonošká vyhlídka. Plán je sebrat ještě K81, K63, K61 a K60. To se ale ukazuje časově nereálné hned ze dvou důvodů. Na prvé, protivítr brutálně posílil a za druhé, trochu nám došly nohy. Spíš trochu dost, jednak Šárka v prudších kopcích už dostává křeče, na které nikdy netrpí a mě potkává před K63 u cesty pán s kosou , koukne na seznam, odškrtne si a povídá: „pan Černý? Tudy prosím…“. Od této chvíle nejsem schopen jet nic. K61 a K60 jsou tímto pasé a na pořadu dne je limitovat možný průser.

Přesun do cíle se tedy odehrává pod taktovkou zabržděná a poblitý, hraje nám k tomu mega proťák a nakupujeme minuty jak Quintana na časovce. Kde bych normálně jel špic 35+ se plazím dvacítkou v háku za Šárkou, střídám ochotně jak Rafal Majka a s podobným nasazením. Kilometry tímto tempem bolestně neubíhají. Finální účet v cíli je 18 trestných bodu, jen třešnička na dortu je fakt, že díky prošitosti jsem narazil cílovou kontrolu až na potřetí a umazal tím další dva body.

Původní plán byl hodně ambiciozní, co nám taky zbývalo, nezaútočit na vedoucí dvojici naší kategorie, to by nás hanba fackovala. Těžko říct jestli by to vůbec šlo zajet. Za dne bez větru a s lepším managementem jídla a pití bych dnes s odstupem času řekl možná. Za celou etapu by šlo ušetřit max tři minuty, plus další tři kdy bychom jen zapsali body a nemapovali (tady byli tací).

Co nás potěšilo, byl pohled do výsledků. 562 bodů znamená nejlepší absolutní bodový výkon dne. Stačilo na to 90km a 1600 nastoupáno, celkový čas 4:08. Porazit závodáky co si připravují postupy na speciálních mapách a nechat za sebou medailisty z různých mezinárodních MTBO závodů nejvyšší úrovně, to vždy znamená kvalitní výkon. Pro nás tedy třetí podium na Bike Adventure, tentokrát stříbrná příčka a pořád trochu červík v hlavě, že jednou by to na to první klapnout mohlo. Bez rozdílu kategorií jsme obsadili osmé místo. Naše postupy se dají zhlédnout na těchto lincích: sobota a neděle Jen pozor otevírá se to do stejného okna, v liště vlevo si zašrtněte „všechny kategorie“ a pak kliknutím na team „Ski a Bike Radotín“ se zobrazí trasa. Je to nahráno z Garmina 520 od Šárky, takže velmi přesné. U dvojic, kde není ikonka satelitu, je postup jen podle navštívených kontrol.

 

 

Fotogalerie: 

Související články

ČP XC Pardubice

Páteční odpoledne slibovalo hezké počasí a tak jsem se na sobotní pohár moc těšil. První závod sezony, lehká nejistota a nervozita jak na tom jsou soupeři, navíc nové kolo, které jsem neprojel víc než kolem bloku.

Südtirol Dolomiti Superbike 2008, Salzkammergut Trophy 2008 (1. část)

Tyhle dva závody jsou na evropským kontinentu pojem. Jsou v těsném sledu za sebou a tak rozhodnutí zkusit si zazávodit na obou padlo hned jak sem o nich uslyšel. Tenhle nápad nadchl i Honzu se Šárkou a tak koncem května jsme se začali domlouvat na odjezdu. Konečné rozhodnutí padlo v půlce června a tak bylo jasné, že v červenci se vydáme na naši malou evropskou štaci. V pátek ráno 4. července se balíme a společně se Šárkou Vejvodovou (Rock machine - cyklomax Woman) vyrážím směr Beroun, kde nabíráme Honzu Sušánku (cyklotrenink.com) a plnou parou jedeme k německým hranicím. Naše Octavia combi je naložená až po střechu, ale i tak nám cesta ubíhá docela svižně. V Plzni stavíme ještě na rychlý nákup jídla, ale jelikož už v autě moc místa není, moc toho nenakupujeme, bereme jen jídlo na první dva dny.

XC Nasavrky 5/4/2009

První závody sezony bývají vždy trochu s otazníkem. Kdo přijede v jakém dresu? Kdo v jaké formě? Jaké bude počasí na začátku dubna? A hlavně jak mi to pojede? Zimní přípravu, jestli se to tak dá nazvat, nemám nijak systematickou a jaro beru spíše jako rozjíždění, než ladění formy....