Bike Babí Léto 2011

Bike Babí léto lze charakterizovat jako perfektně organizovaný podnik střední velikosti se zajímavou trasou. Když se tohle spojí s pěkným počasím a dobrou formou, je na místě čekat skvělý závod. Zvolili jsme se Šárkou trasu 55km, protože podle našeho názoru, trasa 88km je jen zbytečně prodloužená po méně zajímavých cestách s malým podílem terénu.

 

Prezentace a cíl je trochu jinde než start a ten je zase jinde než ostrý start. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a vystartovalo se. Hned do kopce a prvních zhruba 20minut čekala jezdce jen velká dřina. Trochu jsem se opozdil v postartovní mačkanici což mělo později za následek divnou situaci, kdy jsem jel sám mezi první a druhou skupinkou až na začátek dlouhého sjezdu z Buku republiky. V tomto stoupání všem ujel Michal Bubílek, který to pojal jako solo jízdu na 88km a už ho viděli akorát na bedně. 

 

Sjezd z Buku kombinoval přesně to co nemám rád, prudkou  volnější rozbitou šotolinu s množstvím zatáček a horizontků, do toho všeho hluboké odvodňovací koryta. Na můj vkus se tam letělo opravdu zle. Dole na to doplatil Mario Nebesář defektem pláště.

Pokračujeme ve skupince zhruba 5 jezdců k premiovému stoupání na Ovčí Horu. Jako jednomu z 18 závodníků se mi daří ji překonat a vyhrávám tak pro Šárku ponožky. Po alpských stoupáních mi to až tak hrozné nepřišlo.

 

Pokračujeme dále ve dvou později ve třech. Za půlkou závodu jedu už jen s Patrikem Mullerem, jezdce z Německa v dresu Eleven jsme zanechali v technickém sjezdu, kde jsme trochu zapomněli brzdit.

A chvíli později sbíráme odpadlíka skupinky před námi, který hlásí, že jsou tam z krátké 3 jezdci a že jsou daleko. To znamená, že jedeme o 4-6 místo. Náladu mi to rozhodně nezvedlo. Druhou občerstvovačku míjíme v časovkářském módu a opět zůstávám jen s Patrikem. V následujícím táhlém stoupání mě informuje kamarád Pavel, že na bednu jedu určitě. Mezitím totiž jeden jezdec pro defekt vzdal. Je mi jasné, že Patrika ve spurtu nemám šanci porazit a tak útočím jako obvykle v prudších částech stoupání a daří se mi vybudovat náskok. Jedu už skoro dvě hodiny ve vysoké intenzitě a ikdyž si hlídám jídlo, čekám kdy mi sekne. V dalším stoupání na takzvané Větráky dorážím Vencu Šafránka, kterému už stačilo seknout. To mě nakopává, protože rázem je bedna velmi reálná. I přes nastupující křeče jedu co to dá po loukách a doufám, že mi tempo vydrží. 

 

Jak už to bývá, přichází chvíle kdy se idylka prostě pokazí. Na nejasné křižovatce pokračuji rovně a to je chyba. Sjíždím do vesnice a rychle zapínám MTBO mód. Nacházím opět trať ale vidím, že Patrik je zhruba 50 metrů napřed. Ve stoupání po asfaltu si neuvěřitelně ubližuji abych ho dotáhnul. Prohodíme pár slov a já opět útočím a odjíždím. Závěrečné pasáže jedu na hranici křečí a snažím se jet vysokou kadenci. Při sjezdu do Chrastavy opět přichází navigační chyták, když mlíko je pověšeno na dvou stromech lemujících odbočku do chatové kolonie. Zastavuji, váhám a pak dávám odbočku, kousek mlíka na keři vypadá aktuálně. Samozřejmě se mělo jet rovně. Sjíždím do Chrastavy k řece a do nějakého areálu a vím, že je to doslova v prdeli. Náhodou nacházím provizorní most a cestu k prezentaci. Naprosto otráveně to drtím tím směrem, těsně před cílem podjíždím pásku a napojuji se na trať. V cílové rovince vidím Patrika, který to už má jen 10 metrů k pásce. Když si mne všimne, zastaví, počká a nechá mě projet před ním. Tomu říkám gesto gentlemana, které jsem opravdu nečekal a myslím, že v ČR je toho schopen jen málokterý závodník.

 

V celkovém pořadí mi tak patří druhá příčka a Patrik bere třetí místo. Vítězem trati 55km se stal výborný triatlonista Pavel Jindra za 2,17. Mě a Patrikovi to trvalo o 5 minut déle. 

V čase lehce přes tři hodiny přijíždí Šárka jako první ve své kategorii. Oba jsme byli s výkonem velmi spokojení. Jeli jsme od začátku vysoké tempo a dařilo se ho držet až do cíle bez výraznější krize. 

 

Bike Babí léto bych rozhodně doporučil všem, kteří mají rádi pestrou a náročnou trať nebo nemilují davy závodníků na podnicích KPŽ. Abych jen nechválil, lehké doladění značení by nebylo od věci, ne každý je místní a trať zná.


Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...