Bike Prague 2015

Bike Prague už loni po Pražské 50 převzal titul největšího bikového závodu v Praze, tedy nemohli jsme chybět. Podruhé letos v plné sestavě chrtí sekce Ski a Bike Radotín teamu: Šárka, Blacky, Jonti a Hofi. Všichni v první lajně, jak jinak.

Jonti: Na startu se stavím do první lajny radši už 15 minut před startem, později ještě přichází hodně lidí a řadí se přede mně. Po startu se na ostrý start v Prokopském údolí jede za zaváděcím autem. Ve sjezdu to trochu pouští, bohužel v rychlosti téměř 50km/h  už někteří sváteční závodníci nezvládají jízdu v pelotonu a dochází k poměrně brutálním kolizím, pádům a letům vstříc asfaltu. Jednomu se vyhýbám jen stěží. Adrenalin se hodí v následujícím výšlapu přes Klukovice na Barrandov, zde se začíná jet skoro na max, pořád držím první skupinu na solidní pozici. Silně vypadají i Blacky a Hofi, ve skupině nás je pořád kolem patnácti. Docela trpím v kopcích, po rovině se jede v háku rozumně. V kratším zvedáčku k Austisu se odpojuje čelo závodu, kde se drží jen Hofi. Já a Blacky jsme v druhé zhruba desetičlenné skupině, kde jedeme aktivně na čele, ale výrazněji roztrhat skupinu se nedaří.

Přichází rozdělení tras a několik lidí se odpojuje na krátkou variantu a konečně začíná pořádný terén. Jedu v pětičlenné skupině s Blackym, Michalem Kohoutkem, Davidem Novosadem a Vencou Šusrem. První tři vypadají docela silně. U výběhu schodů dělám chybu a dostávám se na konec skupiny, před Vencou ve sjezdu vzniká díra asi 20 m a nejde moc sjet. Naštěstí nás za nedlouho dojíždí tři jezdci z čela, kterí špatně odbočili a v jejich háku se dovezeme zpátky do skupiny. Na singlíku podle Berounky je necháváme jet, tempo je vražedné a drží se jich jen Novosad. Dojíždíme taky Hofiho, kterému vysoké tempo ze začátku moc nesedlo a nyní má plné ruce práce to rozdýchat.
V nejtěžším stoupání závodu zesedám o něco dřív než Blacky s Michalem. Ti následně ujíždějí ve dvojici a jedeme už jen ve třech. Nejedeme žádné extrémní tempo před námi I za námi je díra. Ve stoupání v Černošicích jedu svižně a najednou jsem sám, ještě tedy zrychlím a snažím se vybudovat rozhodující náskok. Po několika minutách mě ale dojíždí Venca a jedeme spolu ještě asi 20 minut, než využiju jeho zaváhání v rozmočeném sjezdu a trhám se. Sólo  15 km do cíle s Vencou v zádech se mi daří udržet a dojíždím na 7. místě. S takovým výkonem jsem spokojen. Blacky v závěru ještě urval jedno místo a po prohraném spurtu s Michalem mu patří 5. místo. Hofimu závod úplně nesedl a dokončil na 12. místě.

Šárka po výborném výkonu obsadila druhé místo v ženách za Annou Šmídovou, celkově jí patří 38. místo z více jak 500 závodníků dlouhé tratě.

Fotogalerie: 

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...