Bikové královně Šumavy pomáhal k vítězství vodník

Vítězkou závodu horských kol Král Šumavy 2014 se na nejdelší, 102 km dlouhé trati stala poslední květnový den Jana Doležalová ze Ski a Bike Centra Radotín. S novopečenou královnou Šumavy jsme si povídali o průběhu závodu, o tréninku, práci a také o dalších plánovaných závodech a akcích.
 
Jak závod probíhal a co podle Tebe rozhodlo o Tvém vítězství?
 
Pro mě už byl velký úspěch samotná prezentace, kdy jsem se díky třetímu místu z předešlého ročníku dostala do první vlny na startu. Po výstřelu jsem měla co dělat, abych se udržela s rychlejší skupinkou, hlavně proto, že daleko za mnou dlouho nikdo nebyl. Hned po pár kilometrech, kdy přišlo bahno, se mi v kopci zasukoval řetěz, a potom mi ještě několikrát spadl, takže jsem zase koukala na záda holkám, které jsem už předtím předjela. Asi po hodině mi navíc došly baterky v tachometru, takže kilometráž mě nemusela trápit. Že jsem první, mi řekl až vodník během zdolávání prvního brodu.
 
Došlo na taktizování v souboji s ostatními ženami v pelotonu?
 
Na taktizování nedošlo, protože po onom prvním brodu už jsme se vůbec nesetkaly Sice jsem neměla velký náskok, naopak, občas jsem zaslechla ženský hlas zezadu, ale to mě vždycky trošku popohnalo a přinutilo nepolevovat. A pomáhala mi mužská část závodníků, hlavně v rychlých asfaltových úsecích. Za což jim patří velký dík.
 
Proč jsi vlastně zvolila nejdelší trasu? Sice je nejobtížnější, což jak Tě znám je to jediné, s čím se můžeš spokojit, ale zase je tam mezi ženami početně nejmenší konkurence...
 
Já vím, že tam ta konkurence není tak velká, což je škoda, ale já se nedokážu spokojit s tím, že má hlavní závod 100 km a já bych jela jen polovinu. To je pro mě prostě něco nedokončeného.
 
Co pro Tebe tohle vítězství znamená a kam ho řadíš mezi svými dalšími úspěchy, např. 2. místem v nedávné Jihlavské čtyřiadvacetihodinovce?
 
Velmi si tohoto vítězství cením, i když mi pořád asi nedochází, jak velký úspěch to je, protože všichni okolo mě o tom mluví, kamarádi volají a gratulují, ale já sama to zas tak neprožívám. Každopádně příští rok budu muset jet zase. 
Jihlavská čtyřiadvacítka byla předčasně ukončená z důvodu nesjízdnosti trati, takže sice krásné druhé místo, ale zase to cítím jako nedokončený závod.
 
Jak Tvoje vítězství ocenili pořadatelé? 
 
Dostala jsem obrovský pohár, asi kvůli němu budu muset doma instalovat novou poličku. Dále batůžek a šek na tři tisíce. Peníze dám hned zpátky do kola a zaplatí se mi cesta, což je příjemné. Další cenou byl poukaz na pobyt v hotelu Kašperk. Ale s kým tam pojedu, to si nechám pro sebe.
 
Ty jsi s cyklistikou, alespoň tou závodní, začínala poměrně pozdě. Jak k tomu vlastně došlo?
 
Na kole jsem začala víc jezdit asi před třemi lety, poté, co jsem se přestěhovala do Prahy. Do té doby jsem hodně lezla, ale pak jsem jednu dobu neměla s kým lézt a představa, že nic nedělám, mě docela děsila. Stejně jako představa ježdění na kole v Praze. Ale zjistila jsem, že i tady jsou krásné lesy, kde se dá řádit hodiny nebo jen na skok po práci. A tak jezdím a baví mě to čím dál tím víc.
 
Čemu připisuješ svoje závodní úspěchy? Je za tím Tvoje sportovní minulost, nebo je to tím, že jsi se vrhla s náruživostí sobě vlastní do cyklistické přípravy a trénuješ víc než ostatní?
 
V minulosti jsem nikdy takhle nesportovala, vždycky jsem dělala všechno, co mě bavilo, ale nikdy jsem se nesoustředila jen na jednu disciplínu. Ne, že bych teď nějak poctivě trénovala, ani to moc neumím, prostě jezdím tak, jak mě to baví a baví mě to dost. A hlavně jsem soutěživý typ. Mám pocit, že jakmile na startu slyším výstřel, tep mi vylítne na 190 a padne až zase v cíli.
 
Jak se tedy připravuješ? Opravdu nemáš žádný tréninkový plán? Kolik ročně najezdíš? 
 
Loni jsem mohla odhadem najet asi 5 000 km, letos to bude víc, ale opravdu nemám žádný tréninkový plán. Kamarád mi jeden sepsal, ale já se do něj podívala jednou a stejně jsem podle něj nejela. Ta disciplína u mě nějak vázne. Na jednu stranu by mě lákalo, kdyby si mě vzal někdo pod palec a trénoval mě, ale na druhou stranu vím, že by to se mnou měl těžké.
 
A co sportovní výživa?
 
Nemám problém si dát k večeři před startem pořádný steak a jako dezert palačinku se zmrzlinou, sem hrozný žrout a labužník.
 
Pracuješ ve specializované cyklistické prodejně, která zároveň sponzoruje Tvůj tým. Čím se v práci vlastně zabýváš a jakou podporu Ti Ski a Bike Centrum poskytuje? 
 
Pracuji v expedici e-shopu, kde se starám hlavně o vyřizování objednávek a komunikaci se zákazníky. Mám zde blízko cyklistice a kdykoliv něco potřebuji, je to rychle dostupné. Práce není fyzicky náročná, takže ideální před i po "tréninku".
 
Co se týče podpory, velmi příjemné je, že mohu maximálně využívat náš profesionální servis, který je potřeba prakticky po každém závodě, zejména když je mokro a bahno. Dále využívám zvýhodněných nákupů cyklistických doplňků a komponentů, ale i cenných rad ostatních členů týmu a jejich podporu.
 
Ve Ski a Bike Centru Radotín máš rovněž možnost testovat špičková kola. Jaké Tě nejvíc oslovilo?
 
Jednoznačně Specialized S-Works Fate Carbon 29. Ten mi úžasně sedl, měla jsem pocit, že se ke mně hodí, taková dalo by se říci spřízněná duše. Bylo až neskutečné, jak jsem na něm byla o poznání rychlejší, úžasná byla lehkost, s jakou jede. Ono vlastně není divu, uvážíme-li, že váží asi jen 9 kg. 
 
Jaké jsou Tvoje blízké i vzdálenější cyklistické cíle a plány? Na jakých závodech Tě uvidíme?
 
Na konci června pojedu závod Craft 1000 Miles Adventure. Již nyní se na něj připravuji, dávám dohromady kolo, aby bylo vybaveno vším, co člověk na tento typ závodu potřebuje. Řeším hlavně světla a navigaci, oboje musí být na baterky, které půjde v průběhu závodu někde dokupovat. Dále jsou třeba brašny na vybavení, zjišťuji, jak se během závodu optimálně stravovat a podobně. Nepojedu na svém kole, ale na hardtailu s velkým rámem, do nějž se dají umístit brašny. Přemýšlím také o účasti na Malevil Cupu, chtěla bych jet nejdelší trať, která má 100 km, ale je to týden před startem Craft 1000 Miles Adventure, tak nevím, jestli je to rozumné, ještě uvidím. Dále mám v plánu Berounskou čtyřiadvacítku, tu bych chtěla dojet konečně do konce, protože loni jsem na ní usnula a letos na Jihlavské, jak už jsem říkala, se závod ukončil předčasně. V září jsou pak Sudety, na těch nemůžu chybět, i když musím říct, že z toho mám respekt, protože loni jsem si tam sáhla na dno. 
 
Možná pojedu i další závody, uvidím, jak to přijde, budu se vždycky rozhodovat až na poslední chvíli. Zatím pořád poznávám, co mi vyhovuje víc, na jakých tratích mám výhodu a které mi naopak nesedí. Pořád ještě sbírám zkušenosti.
 
 
Jana Doležalová
Rok narození:1986
Tým: Ski a Bike Centrum Radotín
 
Král Šumavy 2014
102 km
1. místo v kategorii žen
Čas:  6 hodin 24 minut 50 sekund
 
 

Štítky: 

Související články

1.5. - Okololiberce

První květnový víkend, a den, uvítal druhý podnik Cyklomaratontour. Tentokrát jsme se přesouvali na sever čech, konkrétně pod Ještěd, do Liberce. Areál Vesec je ideálním místem pro tyto akce, zázemí a parkování tak prakticky nemají chybu. Vše při ruce, v kompaktním prostoru a v krásném...

Houštecký cyklomaraton 14.6.2014

Dnes jsme byli k vidění na obou krajích Prahy a okolí - v Nových Butovicích na Genesis Bike Prague a v Brandýse nad Labem na Houšteckém maratonu. Lukáš M. jel "Houšťku" a ve zkratce to bylo takhle:


Můj první závod sezony jsem směroval spíše do rovin, takže letecká trasa v polabí...