Bobr Cup 2013

Legenda mezi štafetovými závody Bobr cup se v průběhu let nafoukla z malé akce pro pár bláznivých vodáků na podnik přitahující špičku domácí sportovní scény. Dost dlouho jsem účast odkládal, ale nakonec přišlo pozvání do štafety, které prostě nešlo odmítnout. Malý háček byl v tom, že kolo už bylo zamluvené, takže na mě vyšel běh.


Celkem nevině znějící rozpis disciplín: 15km běh, 25km kolo a 6km kajak je v podání Bobra zpestřeno všudypřítomným broděním řeky Moravy, která, co si budeme povídat, není v říjnu už nejteplejší. Počasí na závod bylo sice slunečné, nicméně teploměr se jen neochotně přehoupl přes desítku a v noci už mohlo být v Litovli i pod nulou.
Připínám si číslo 167 a jdu se lehce rozklusat, profil tratě je téměř placka po pěšinkách kolem řeky, dvakrát lehce do kopce a 5x těžce skrz řeku. Nic co bych nazval trasou pro mne. Zázemí závodu šlape na jedničku, dostatek parkování i stánků s občerstvením, komerční zóna stánků s oblečením a vybavením, trasa na trialovou a parkurovou exhibici, nafukovací foam pit plus rozjezd a odpal na skákací triky, zkrátka klobouk dolů.


Za tónů posledního mohykána vyráží v pravé poledne zhruba 266 štafet na trať. Palba po louce, první brod po pás, ven z vody a hned druhý brod kde už je vody trochu víc. Tím máme za sebou legraci a následuje zhruba pět kilometrů placka. Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy běžel závod po rovině, snad jen štafle na maratonu v roce 2009. Peru se s tím co to dá a běžím kolem třicátého místa, naštěstí se běží hezkým lesem u řeky a tak neumírám nudou. V místě kde se říká Templ opět dvakrát brodíme řeku, pak následuje lehce zvlněný úsek a už to točíme zpátky. Zhruba na desátém kilometru mi nepěkně seká, musím se do běhu nutit a začínám se propadat dozadu.

Zajímavý je poznatek, že zatímco já dýchám relativně normálně na dva nádechy a jeden až dva výdechy podle dopadů nohou, většina co mě předbíhá, dýchá jeden-jeden a dokážou tak běžet dlouhou dobu. Je vidět, že pro běh po rovině to chce úplně jiný trénink než pro běh do kopce, což jsem trénoval skoro celé léto. Nechutným protivětrem se přibližuji cíli a stále mne někdo předbíhá. Poslední hluboký brod, finiš po louce a mám za sebou. Od prvního jsem dostal 10 minut, můj čas se zastavil na hodině a dvou minutách, což znamenalo 55. místo. Osobně jsem to čekal lépe, i když ztrátu deseti minut jsem odhadoval, že bud mít, ti první mají osobáky na desítku kolem 32minut, to není prostě moje liga.


Ohlodaný štafetový kolík přebírá Mašky a hrne svoji devětadvácu vstříc loukám a třem brodům. Na rozdíl ode mne jemu rovinatý profil sedí a to stvrzuje excelentním časem. Svůj úsek předává jako třináctý nejrychlejší za 57 minut, pouze 6 minut za Kulhavým, 5 minut ztráta na Škarnitzla a 3 na Hrušku. Na to, že jeho hlavní disciplína je kajak, kde roky reprezentoval ČR je to výkon hodný uznání.

Kolík mezitím putuje ke Zbyškovi a ten se po hlavě vrhá do vod Moravy, aby si doběhl na kajakový start. Na rozdíl od jiných štafetových závodů se na Bobru jede hladká voda, nejdříve 3km proti proudu, pak zpět, ven z vody, brod, skok z postavené rampy, pár metrů po vodě, opět ven, skok z vyšší rampy a cíl. Drží vysokou laťku a i jemu patří v rámci disciplíny třináctý flek, ztráta 4 minuty na Kamila Mrůzka a dováží náš team s názvem Old School na finální 18. místo, celková ztráta na první dvacet minut.


Mezitím se Mašky převléká do kajakářského a ještě jde jet jinému teamu vodu. Nemá dost, a když už vážil 300km cestu chce si to prostě užít. Já jdu radši na pivko a relaxuji s kamarády.


Kdybych to měl pro sebe zhodnotit, tak mne pojetí akce příjemně překvapilo. Co mne překvapilo nepříjemně, byla náročnost běhu a úroveň konkurence, loni by deset minut ztráty stačilo na o zhruba deset míst lepší pozici a potvrzuje to vzrůstající úroveň závodu. Z jednotlivých disciplín dorazila skutečná top špička a řekl bych, že Bobr Cup má našlápnuto do dalších let excelentně.

Související články

Kelly´s Malevil Cup

Díky preciznímu time managementu a zpoždění českých drah jsem dorazil do místa závodu až po 23 v pátek. Spal jsme jinde než zbytek teamu a tak jsme se potkali až na startu. Zatímco Jirka s Honzou se k tomu postavili jako chlapi a v 8,30 se vydali na...

Malevil cup pohledem závoďáka

Malevilské Bikování nechalo jen málo koho klidným. A tak když jsme v pátek dorazili na Malevil,už se to tam závoďákama jen hemžilo. S Verunkou ze Cycling Pointu jsme se hecly,že dáme ještě v pátek pořadateli připravenou časovku do vrchu.
Verča už byla v Jablonném od čtvrtka a tak jsem od...