Bohemian Gran Fondo 2014 - Race to Help, Help to Win

Šárka: Jak jinak uzavřít letošní silničářskou sezonu, než plnotučnou vyjížďkou, jako stvořený se k tomu ukázal první ročník akce Bohemian Gran Fondo slibující kvalitní sportovní výzvu navíc s charitativním podtextem – veškeré startovné bylo darem na konto nadace Mamma HELP, která pomáhá ženám s rakovinou prsu.

V nabídce jsou tři varianty délky trati, od královské Bohemian Gran Fondo 185km/4200hm, přes střední Fondo Český Krumlov 124km/3000hm po nejkratší Mamma Help Fondo 45km/1189hm. Svoji výzvu si tak najde opravdu každý, pro mě se jí logicky stala trať nejdelší. Formát závodu je poněkud netradiční, o vítězi zde nerozhoduje celkový čas, ale součet časů na měřených úsecích, které jsou na nejdelší trati 3, na střední 2 a na krátké jeden. Všechny tratě jsou zakončeny MTF na Kleti a na tomto úseku je navíc vypsaná zvláštní kategorie Vrchař z Kleti bez rozdílu trati.

Budíček v 5:00 je v případě startu v 7:00 nutností, stejně jako snaha do sebe dostat pokud možno vydatnou snídani v době, kdy má tělo normálně ještě půlnoc. V penzionu u Lišků v Krasetíně nám vyšli vstříc nejen časem ale i skladbou snídaně, to se jen tak nevidí. Následuje ranní nestíhací rutina: PČR not-friendly auto přesun do Krumlova, vyzvednout startovní čísla, otestovat čerstvě oservisovanou Ničitelku, rychlý rozhovor pro Český Rozhlas a už stojím spolu s Márou alias Karlinerem, Honzou alias Greyhoundem a další necelou padesátkou borců a borkyň na startovním roštu dlouhé trati. Po startu se jede celkem civilně, přeci jen závodit se bude jen v měřených úsecích, nebo to bude možná tím, že na úvodních prudkých stojkách městem se nic jiného než civilní tempo ani jet nedá, a i to pořádně tahá za nohy. Skromné startovní pole se tak záhy naděluje, Ivana Rybaříka a spol. nechávám jet a s Honzou a dalšími dvěma borci utvoříme „stíhací“ skupinku. Houpavý profil, krásný asfalt, nulový provoz, okolní příroda v mlžném ranním oparu, člověk by i chvílemi zapomněl, že jede závod a jen se kochal.  Tempo držíme ovšem velmi svižné, Honza se ukazuje jako skvělý domestik, a tak těsně před prvním měřeným úsekem dojíždíme čelní skupinu. Od začátku úseku se jede podlaha, v úvodních pozvolnějších pasážích hákuju Roberta Kleinera, když se to ale zvedne víc, logicky vystupuju a jedu si svoje, do červených čísel se mi úplně nechce, neb to dneska bude ještě dlouhý. Po chvíli mě dojíždí Honza a ve dvojičce pokračujeme od Světlíku přes Větřní až do Krumlova. Profil se až na pár vložených brdků spíš svažuje, uzoučké lesní asfaltky, dvojciferné sklony nahoru i dolů a utažené serpentýnky jsou super zábavné, nicméně ve větším balíku by to byl asi celkem masakr.

Do Krumlova dorážíme akorát ve chvíli, kdy startuje střední trať. Opět se setkáváme s čelní skupinou, která nejspíš občerstvovala. Na Polaru svítí 64km a avg speed těsně pod 30km/h. Peloton se značně rozrostl a tempo z Krumlova do sedla Kleti se jede velmi solidní. Později se dovídám, že tam byl na poslední chvíli přesunutý druhý měřený úsek, což mě trochu štve, protože ač jsem kopec nejela úplně na výlet, rezerva byla a přemítám, jestli mě to může stát umístění. Nahoře v sedle čeká Milan a se mnou a s Honzou jede dlouhý úsek přes vojenský újezd Boletice, kde jsou natažené luxusní nové povrchy, ale taky neúprosné stojky. Kolem 100. km mě Milan přinutí sníst flap jack, od rána mi není zrovna dvakrát dobře, jíst se mi nic nechtělo a výjimečně mi flap vůbec nechutná, ale energie je třeba. Na občerstvovačce v Horní Plané na 135. km si dáme krátkou pauzu, musíme doplnit bidony a taky mě konečně zlákají výborné obložené bagetky. Opravdovou třešničkou na dortu je espresso z vedlejšího Café U tří koček, tenhle podnik bude určitě stát za opakovanou návštěvu J Bagetka, kávička a hořická trubička mě krásně srovnají a následující kilometry a výškové metry jsou jako malina, navíc se konečně ukazuje sluníčko, teplota překračuje dvoucifernou hranici a já přestávám hibernovat. Na občerstvovačce také potkáváme Lukáše ze Ski a Bike Centra Radotín, který jede střední trať.

Ve Chvalšinách nás Milan opouští a vydává se zkratkou do cíle, já a Honza máme před sebou poslední spíše rovinatý úsek před závěrečným měřeným úsekem na Kleť. Ubíhá nám krásně svižně, až si říkám, jaká to je škoda, že už bude konec. Tyhle myšlenky mě ale opustí záhy po nájezdu do posledního úseku, téměř 700m up v kuse stylem all-in, po 175 km v nohách celkem zajímavá zkušenost, tepům se nahoru už moc nechce, ale nohy berou. Za polovinou stoupání opět čeká Milan a v poslední části mě povzbuzuje. Cíl přichází poněkud nečekaně, z důvodu bezpečnosti jej pořadatelé přesunuli do sedla Kleti, ale myslím, že to nikomu nevadilo. Nahoře se během pár minut potkáváme s celou dámskou letkou ze Ski a Bike, holky jeli krátkou trať a vyšlo to parádně, za chvíli doráží i Lukáš. Děláme společné foto, a pak už se jen trochu přiobléct, popovídat se známými a hurá sjezdem do penzionu se restaurovat, abychom se vydali zpět do prostoru startu, na těstoviny a naprosto luxusní palačinku. Přímo do Krumlova pak přijíždí i Mára, který to vzal společensky na pohodu, takže konec dobrý, všechno dobré. Večeře a country koncert osmičlenné kapely v hostinci U Kuchařů je pak velmi příjemným zakončením krásného dne.

Co se výsledků týče, na dlouhé trati jsem mezi ženami zvítězila nad dalšími dvěma soupeřkami, celkově jsem obsadila 10. místo a jako bonus získala titul Vrchařky z Kleti. Celkový čas 7:06,32 (včetně 15 minut strávených na občerstvovačce) dokládá, že jsem se na náročné trati rozhodně neflákala. Spíš než umístění mě ale hřeje dobrý pocit z vlastního výkonu, zážitky z nádherné trati a v neposlední řadě též z možnosti podpořit dobrou věc. Bohemian Gran Fondo tedy jednoznačně palec nahoru a doufám, že se příští rok opět postavím na start.

 

Štítky: 

Fotogalerie: 

Související články

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

Velká Kunratická 9/11

Po letech zase jedu na start sockou, už na Kačerově je jasné kdo je běžec a kdo jen náhodou v neděli ráno jede stejným směrem. V klídečku s předstihem dorážím na místo, prezentace proběhla bez problémů, potkávám pár kamarádů a kecáme. Neúprosně se přibližuje startovní čas, tak si jdu klusnout a ...

ABB Cup 2009

Týden po transbrdech, 23.5., se konal teprve druhý ročník závodu pod hlavičkou hlavního sponzora - ABB Cup. Místo konání bylo v Jablonci nad Nisou, tedy v Jizerských Horách. Na to, že se jednalo o druhý "díl" tohoto závodu, se sešlo poměrně početné startovní pole s cca 300 závodníky. Start byl...