Česká spořitelna Manitou Chrudim

„Jedeš do Chrudimi? Jo jedu, co ty? Já taky a jakou jedeš? No dlouhou, jakou jinou?“ tak tenhle malý rozhovor to rozseknul. Jedu dlouhou, jdu do toho. Mám najeto, zkusím to.

První rozhodnutí jet dlouhou trasu při závodě padlo ještě v Rakousku na Salzkammergutu. Když do toho jdou holky, já taky. Ještě v neděli se přihlašuju na jeden ze tří nejdelších maratonů u nás. Na 115 km dlouhou trať Manitou Chrudim, Přes týden lehce potrénuju a v pátek v podvečer mířím do Chrudimi z HK, kde sem od středy rozbil svůj tábor, na prezentaci a pro číslo. Odpoledne ve východních Čechách začalo pršet a k večeru déšť moc neustával, takže se dalo očekávat spíše bahnitý závod. Na kole nechávám Rocket Rony od Schwalbe, které se jeví, jako jedny z nejlepších plášťů na závodní nasazení.

Start dlouhé je už v 8:15, takže ranní vdávačka je povinností. Lehké rozjetí a chci se připravit na start, v tu chvíli se však z oblohy spouští silný déšť´t, který jen tak neustává. Dokonce i spíkr závodu nás na start musí nahánět. Nikomu se tam vysloveně nechtělo zbytečně moknout, a tak se závodníci včetně mě schovávají v podloubí a u stánků na náměstí v těsné blízkosti startu. Start probíhá v klidu, mám první lajnu, ale i tak se do boje na 115 km dlouhou tra´t pouští pouhá necelá dvoustovka závodníků. Tradiční schody sjíždím na 4. místě bez problémů a usazuju se v čelní skupince. Oproti kratším závodům se nejede tak velká kudla. Přeci jenom dílka závodu rozhodne jinde. Na silnici je spousta vody a tak jsme všichni během chvilky mokrý. Naštěstí to po velkých vedrech, které byly v minulých dnech ani tak nevadí, spíše to je takové osvěžující. Nájezd do terénu probíhá v klidu, první bahno a louky. Všude je strašně vody a bahna, ale naštěstí prší tak bahno je tekuté a na kole se nedrží. Po 10 km se usazuji někde okolo 20. Místa. Mám chuť jet rychleji, ale bojím se, abych vydržel, tak jedu svoje tempo a postupně chci zrychlovat. První občerstvovačku rychle projíždím, beru si jen banán a kelímek s vodou. Dojíždí mě Petr Gunther s Kejvalem. Následuje dlouhá rovinka po asfaltu, takže se střídáme a v klidu ukrajujeme další kilometry. Následuje rozdělení tratí a sjezd z asfaltu do lesa. Na mýtině je lehce technický úsek, bahna je požehnaně. Petr nestíhá, tak sem mu s Kejvalem vzdalujeme. Následují rychlý sled sjezdíků a kratších výjezdů, až se dostáváme k prvnímu delšímu výjezdu, Začátek je prudký a tak se tlačí. Bahno se lepí na boty, takže kolíky jsou výhodou. Ve výjezdu nechávám za sebou Kejvala a jedu vstříc dalšímu dobrodružství sám. Na druhé občerstvovačce si beru jen kousek koláče a měním bizon s vodou. Po trati mám servis v podobě tety, takže přísun čistých láhví a drobného jídla mám zajištěn. Před polovinou trati mě dojíždí malá skupinka, ve které je Jarda Stadher, beru háka a od té doby jedem spolu. Dojíždíme borce ze Superioru a dál pokračujeme už jen sami dva. Později se k nám přidává ještě borec z Volva a poté i znovu Kejval, který lehce ožil. Kosíme jeden kopec za druhým, jedeme lehce a bez problémů. Vody je mraky, tak mám místy pocit, že nejedu po cestě, nýbrž v potoce. Déšť neustává, prší pořád. Před čtvrtou občerstvovanou opět v prudším kopci odjíždíme Kejvalovi a později i lehce před tím nastupujícímu borci z Volva. Jedeme lehčí převody, začínáme cítit nohy a to se vyplácí. Po další chvíli míjíme dalšího borce ze Superioru, který vede kolo. Očividně přehnal řazení a urval šaltr. Na páté občerstvovačce stavíme, bereme si kolu, banán a nějaký rohlík. Potřebuji něco víc do žaludku než gely a ion´ták s vodou. Trať se hezky vlní v Železných horách, závod se mi líbí a dosud se mi jelo vcelku dobře. S Jardou vzorně spolupracujeme a postupně se prokousáváme vodou a bahnem stále blíže k cíli. Na posledním bufetu už jen beru kelímek s ionťákem. Vodu a pití mám a do cíle nám zbývá posledních 20 km. 

Závěr už je trochu na morál. Z ničeho nic k nám opět dolítává Kejval a ve sjezdu jede jak prase. Chvilku jedu s ním, ale destičky už nejsou úplně ok, a tak ho nechávám jet. Posledních 10 km mám pocit, že je bahno největší. Jezdci z nejkratší fitness jízdy tra´t docela rozvrtali, déšť už není tak silný a projíždí se mezi poli. Pár km před cílem dolítáváme borce z Author master teamu a těsně před páskou i Mirka Janotu z Volva. Obou totálně seklo a jsou rádi, že točí nohama. Naopak já mám pocit, že bych mohl jet dál, v posledním stoupání nasazujeme s Jardou ostré tempo, ale on už nemá sílu a tak na mě křičí ať jedu, že mám víc sil. Nechci však dojet sám, ¾ závodu jedeme spolu, tak už spolu dojedem i do cíle, čekám na něj a dotahuju ho na pásku. 

Do cíle dojíždíme těsně před prvním z 50 km tratě. Dojíždím v čase 5:45 s necelou 40 minutovou ztrátou na vítězného Pavla Boudného. První činnost za páskou je umýt si oči, bahno je všude a já jdu umýt kolo a rovnou do sprchy. S velkou zvědavostí se po jídle a pití jdu podívat na předběžné výsledky a k mé hodně velké radosti se umisťuji na celkovém 12. místě a 5. místě v kategorii M30. Do cíle se dostala necelá stovka závodníků, ale v tomhle počasí, délce trati i náročnosti terénu to považuju za jeden z nejlepších výsledků. Později na oficiálních webových stránkách zjišťuji konečné výsledky. Nevím proč, ale odsouvají mě na celkové 14. Místo, umístění v kategorii mi nechávají. Nerozumím tomu, ale i tak sem hodně šťastný z dojetého závodu. Kolo je na odpis, takže po příjezdu do Prahy putuje na servis do Radotína, kde ho čeká totální servis, tzv. generálka. Po týdnu se mi kolo vrací jako nové Cool

Díky všem za super závod, perfektní servis na trati i po něm i za servis kola. 


Související články

Prokopský Chrt - neoficiální MTBO - 4.6.2008

Je půlka týdne a zatímco moji kolegové v práci se už hroutí vyčerpáním a nemůžou se dočkat víkendu, já i přes nepřízeň počasí chci dnes zjistit co to obnáší stát se Prokopským Chrtem. Klasicky si mě ve tři stáhne generál na neohlášený meeting, nervozně koukám na hodinky, ale v 16,45 konec, hurá, profrčím kancelář, zaklapnu notes a mydlím to domů.

Ekor Cup - Kralupy nad Vltavou

Komorní akcička s názvem Ekor Cup se konala 27/9 v Kralupech. Jedná se o kratší bajkový závod v rámci seriálu UAC a pro letošní rok byla připravena nová trať. V Kralupech je početná banda bikerů a bikerek které znám, a tak jsem vyrazil změřit s nimi síly.

Na pořadu dne byly tři okruhy,...

Okolopardubic

O víkendu po transbrdech jsme vyrazili i na nedělní závod serie Cyklomaraton tour, tentokrát do Pardubic pod Kunětickou Horu. Počasí bylo krásné, takže se nedalo nejet. Po brdech jsem byl mírně zatuhlý, ale dalo se to rozhýbat. Vyrazili jsme společně s Otou z Radotína v 8h ráno, abychom...