ČP XC Pardubice

Páteční odpoledne slibovalo hezké počasí a tak jsem se na sobotní pohár moc těšil. První závod sezony, lehká nejistota a nervozita jak na tom jsou soupeři, navíc nové kolo, které jsem neprojel víc než kolem bloku.

Když jsem vystoupil ráno v sobotu pod Kunětickou horou z auta nestačil jsem se divit. Bylo zataženo, 8 stupňů a vítr. Klepu kosu v mikině a čekám na prezentaci. Po půl desáté už nás řadí na start, trošku chaoticky, protože slečna pořadatelka to brala až moc vážně. Nejdřív kategorie open a pak masters, no nemám z toho radost, mezera mezi námi je jen 2 minuty a předjíždět nejde všude. Prásk a už se jede, pochopitelně do kopce. A jde to ráz na ráz, úseky nejsou delší než pár stovek metrů. Asfalt, louka dolů, louka nahoru, asfalt k hradu to jen tak na roztočení nohou.A jsme v terénu. Slyšel jsem, že trať má být technicky náročná, ale tohle jsem nečekal. Nejdřív esíčko na rozehřátí a pak schody, točka ostře okolo kameného bloku a pravá do prudkého sjezdu se zatáčkou na kořenech.

V prvním kole když vidím, že to tam někdo položil to s pár ostatními nesu. Hned následuje ostrá technická zatáčka a prudké stoupání s technickou točkou na vrcholu. Kdo to nedal, musel si vystoupit. Následoval sjezd k jednomu z ostřejších míst. Z pěšinky půl metru široké ostře doleva dolů, zadním kolem se to dalo dotočit jedině smykem. Bahnitý průsek v roští se sklonem, že tak tak se dal jet téměř komplet ve smyku. Jako bonus byl sjezd zakončen stromem s molitanem. Pouštím to tam na nanoraptorech a modlím se, že to vytočím. Klaplo to, uff a už zase rubačka technickými točkami a jsem v cílovém prostoru, kde podjíždím mostek křížení tratě – v opačném směru to bylo dost o zlomení vidle, stavitel to moc neřešil.

Pak následuje oddechová pasáž, rovinka a sjezd po kterém následuje stoupání, nejprve lehce pak těžce J nájezd na cestu z ní na pěšinku serií zatáček k dalšímu padáku. V mokré lepivé hlíně, kolmo na svah a hned točka. Kdo nemá nervy jede pomalu, kdo to neustojí, leží. Následuje kousek po louce a výběh přes tři hliněné stupně, první jsem i v jednom z kol vyjel, ale nestojí to za námahu. Nad posledním úsekem běhu nacvaknout tretry plné hlíny na 4 metrech tratě do zatáčky a šup ze schodů dolů. Přiznám se, že v prvním kole jsem je nejel. Mokré a plné bahna mě nelákaly. Seběhl jsem si je a omrknul s tím, že v dalších kolech to pojedu – ve dvou dokonce nechtěně jen s jednou nacvaklou tretrou. Následovala jezdivá pasáž toček, kde se muselo hodně řadit do pár výšvihů. A už se to motalo do cíle.
V cestě ovšem byla ještě jedna záludnost. Prudce dolů a prudce nahoru s minimem prostoru v dolní části - takzvaná cestrifuga. Kdo jel pomalu zastavil se a musel to dojít, nebo spíš dohrabat. Kdo to napálil ten to dole zapích a zpravidla zkončil v sanitce. Blbý typ pádu přes řidítka do protisvahu v rychlosti často končí zlomeninou klíčních kostí nebo zápěstí.

Mojí kategorii Masters bylo vyměřeno pět kol. Úplně stačily. Ve třetím jsem dal gel spíš preventivně, fyzicky se mi jelo dobře. V prvním kole jsem se trápil s řazením a ovládáním kola. Naštěstí jsem to dotáhnutím lanka na řazení dal do kupy za jízdy – což s tepem nad ANP v kopci byla chuťovka. Ovládání se taky podalo a od druhého kola jsem jezdil všechno, ikdyž tedy se sebezapřením a chybami. Velkou výhodou rozhodně je najetí tratě a volba vzorku.

I přes to, že jsem oboje podcenil jsem pro sebe zajel pěkný výsledek. 8. místo z dvaceti Masters, podle jmen Fajt, Špolc,.. rozhodně žádní turisti. V řeči čísel 1,19,52 se ztrátou 8,45 na vítěze. Osobně jsem jel téměř nadoraz – průměrné tepy 178, max 189. Střízlivým odhadem vidím prostor pro zlepšení tak 2-3 minuty maximálně. Stavitel trati Martin Horák odvedl dobrou práci, ikdyž diskuze nad bezpečností a množstvím úrazů tohoto závodu byly hodně slyšet. Osobně si myslím, že pohár XC by tuto obtížnost měl mít. Pro méně zdatné jsou zde jiné série.

Související články

VIPrahlý BAJKonur

Prvního letošního MTBO jsem se nemohl dočkat. Je to moje nejoblíbenější disciplína, přeci jen šlapat umí kde kdo, ale ještě u toho myslet, to už je pro některé borce oříšek. Hned po oznámení závodního prostoru v březnu jsem si čas od času vzal mapu a promýšlel, kam bych dal já kontroly a kudy bych případně jel postupy. Dost mi pomahálo i vědomí, že se jedná o téměř můj domácí revír.

Silniční Král Šumavy

V sobotu 13. září v 9,00 startoval v Klatovech na náměstí již 15. ročník tradičního silničního maratonu Král Šumavy na 150km. O dvě a půl hodiny předtím tratě na 200 a 250km.
Já se samozřejmě účastnil závodu na 150km ať už z důvodu prvního silničního závodu, pozdějšímu startu oproti...

CKKV časovka dvojic

Odpočinkový tréninkový cyklus a krásné slunečné počasí zvaly k sobotnímu popojíždění na kole po cukrárnách a kavárnách. Ne však naše závodnice Jitka.  V kalendáři CKKV po časovce jednotlivců z minulého týdne byla na řadě tentokrát časovka dvojic.

Jitka tak přišla s návrhem na účast v...