ČP XC Pardubice

Páteční odpoledne slibovalo hezké počasí a tak jsem se na sobotní pohár moc těšil. První závod sezony, lehká nejistota a nervozita jak na tom jsou soupeři, navíc nové kolo, které jsem neprojel víc než kolem bloku.

Když jsem vystoupil ráno v sobotu pod Kunětickou horou z auta nestačil jsem se divit. Bylo zataženo, 8 stupňů a vítr. Klepu kosu v mikině a čekám na prezentaci. Po půl desáté už nás řadí na start, trošku chaoticky, protože slečna pořadatelka to brala až moc vážně. Nejdřív kategorie open a pak masters, no nemám z toho radost, mezera mezi námi je jen 2 minuty a předjíždět nejde všude. Prásk a už se jede, pochopitelně do kopce. A jde to ráz na ráz, úseky nejsou delší než pár stovek metrů. Asfalt, louka dolů, louka nahoru, asfalt k hradu to jen tak na roztočení nohou.A jsme v terénu. Slyšel jsem, že trať má být technicky náročná, ale tohle jsem nečekal. Nejdřív esíčko na rozehřátí a pak schody, točka ostře okolo kameného bloku a pravá do prudkého sjezdu se zatáčkou na kořenech.

V prvním kole když vidím, že to tam někdo položil to s pár ostatními nesu. Hned následuje ostrá technická zatáčka a prudké stoupání s technickou točkou na vrcholu. Kdo to nedal, musel si vystoupit. Následoval sjezd k jednomu z ostřejších míst. Z pěšinky půl metru široké ostře doleva dolů, zadním kolem se to dalo dotočit jedině smykem. Bahnitý průsek v roští se sklonem, že tak tak se dal jet téměř komplet ve smyku. Jako bonus byl sjezd zakončen stromem s molitanem. Pouštím to tam na nanoraptorech a modlím se, že to vytočím. Klaplo to, uff a už zase rubačka technickými točkami a jsem v cílovém prostoru, kde podjíždím mostek křížení tratě – v opačném směru to bylo dost o zlomení vidle, stavitel to moc neřešil.

Pak následuje oddechová pasáž, rovinka a sjezd po kterém následuje stoupání, nejprve lehce pak těžce J nájezd na cestu z ní na pěšinku serií zatáček k dalšímu padáku. V mokré lepivé hlíně, kolmo na svah a hned točka. Kdo nemá nervy jede pomalu, kdo to neustojí, leží. Následuje kousek po louce a výběh přes tři hliněné stupně, první jsem i v jednom z kol vyjel, ale nestojí to za námahu. Nad posledním úsekem běhu nacvaknout tretry plné hlíny na 4 metrech tratě do zatáčky a šup ze schodů dolů. Přiznám se, že v prvním kole jsem je nejel. Mokré a plné bahna mě nelákaly. Seběhl jsem si je a omrknul s tím, že v dalších kolech to pojedu – ve dvou dokonce nechtěně jen s jednou nacvaklou tretrou. Následovala jezdivá pasáž toček, kde se muselo hodně řadit do pár výšvihů. A už se to motalo do cíle.
V cestě ovšem byla ještě jedna záludnost. Prudce dolů a prudce nahoru s minimem prostoru v dolní části - takzvaná cestrifuga. Kdo jel pomalu zastavil se a musel to dojít, nebo spíš dohrabat. Kdo to napálil ten to dole zapích a zpravidla zkončil v sanitce. Blbý typ pádu přes řidítka do protisvahu v rychlosti často končí zlomeninou klíčních kostí nebo zápěstí.

Mojí kategorii Masters bylo vyměřeno pět kol. Úplně stačily. Ve třetím jsem dal gel spíš preventivně, fyzicky se mi jelo dobře. V prvním kole jsem se trápil s řazením a ovládáním kola. Naštěstí jsem to dotáhnutím lanka na řazení dal do kupy za jízdy – což s tepem nad ANP v kopci byla chuťovka. Ovládání se taky podalo a od druhého kola jsem jezdil všechno, ikdyž tedy se sebezapřením a chybami. Velkou výhodou rozhodně je najetí tratě a volba vzorku.

I přes to, že jsem oboje podcenil jsem pro sebe zajel pěkný výsledek. 8. místo z dvaceti Masters, podle jmen Fajt, Špolc,.. rozhodně žádní turisti. V řeči čísel 1,19,52 se ztrátou 8,45 na vítěze. Osobně jsem jel téměř nadoraz – průměrné tepy 178, max 189. Střízlivým odhadem vidím prostor pro zlepšení tak 2-3 minuty maximálně. Stavitel trati Martin Horák odvedl dobrou práci, ikdyž diskuze nad bezpečností a množstvím úrazů tohoto závodu byly hodně slyšet. Osobně si myslím, že pohár XC by tuto obtížnost měl mít. Pro méně zdatné jsou zde jiné série.

Související články

Kelly´s Malevil Cup

Díky preciznímu time managementu a zpoždění českých drah jsem dorazil do místa závodu až po 23 v pátek. Spal jsme jinde než zbytek teamu a tak jsme se potkali až na startu. Zatímco Jirka s Honzou se k tomu postavili jako chlapi a v 8,30 se vydali na...

Malevil cup pohledem závoďáka

Malevilské Bikování nechalo jen málo koho klidným. A tak když jsme v pátek dorazili na Malevil,už se to tam závoďákama jen hemžilo. S Verunkou ze Cycling Pointu jsme se hecly,že dáme ještě v pátek pořadateli připravenou časovku do vrchu.
Verča už byla v Jablonném od čtvrtka a tak jsem od...