Cukroušův Mazec 2015

První máj, lásky čas – nezbývá než vytáhnout kolo a pořádně mu naložit v lese. Příležitost do syta se vyblbnout na domácí hroudě nabízí už pár let Cukroušův Mazec. Zatímco pořadatelé rok od roku trasu šperkují a dělají z ní skutečný Mazec, my v Radotíně akorát měkneme a jezdíme max krátkou variantu nebo vůbec.

Poté co odstartovali hrdinové na dlouhou, stojíme s Hofim na čele zhruba stohlavého pelotonu a pocity jsou jednoznačné: „to už za minutu fakt budu muset jet, nechci, chci spát“.

Výstřel, metr po rovině na rozjetí a pak hned kopec, přesně tohle miluju. Každej to napálí, aby po 30sec svěsil. Na mezirovince už se parkuje, zvedne se to, opět plnej a zase po pár desítkách sekund parking. Jedu si od začátku v klidu svoje. Nejdřív se procedím dozadu ale za pár minut už jedu špic. Komedie. Při nájezdu na singl sprint, aby se to za chvíli zase zakotvilo, tentokrát vyšperkováno technickým problémem při řazení jednoho ze závodníků. Na prvním kopci se tvoří úderná skupinka 3,5 jezdců. Hofi, Císař, Já a na lehký gumě Robert. Na špici mlaďoši a jedeme jak paka, prudší kopečky plnej plyn, rovinky a sjezdy pižlačka. Nechávám to cukat a jedu spíš konstantní tempo. Zezadu se ale dotahují plynuleji jedoucí soupeři, což nás nutí zapojit i hlavu a začít lépe střídat a jet všude. V prudkém výjezdu od čističky nechávám jet Hofiho ze špice a trochu to kotvím, částečně protože jsme se tak dohodli a taky proto, že se mi nechce jet úplně max. Ke konci mě bere Císař a pálí to docvaknout. Robert zůstává kousek vzadu. Najednou se začíná jet. Máme mezi sebou tak 20-30 metrů. Odstupy jsou konstantní, Hofi v klídku nestřídá a nechává to celé odpracovat Císaře, který je hodně nabušený. Po podjezdu dálnice následuje v lese prudký stoupák, kde mě definitivně urvou z dohledu. Zvolním si tedy na příjemnější tempo a s vidinou solíčka do cíle pokračuju směr Cukrák.

Trať jsem si byl projet ve středu, tak mě nečekají překvápka a cesta příjemně ubíhá. Trochu mi kazí radost jak naložili lesáci s většinou širokých cest na Cukráku a pak taky to, že mi ve výjezdu ostrých, zavřených serpentin u Lipenců spadne do předního kola soupeř. Prohodím pár slov na občerstvovačce a hurá na poslední stoupání. V následném sjezdu to moc pouštím, což mě ihned trestá a nečekaná oranice na polnačce po výjezdu z lesa mě brutálně školí. Jen tak tak, že jsem se nerozbil. Nic moc pocit vědět, že nesmím šáhnout za brzdu ale zároveň, že touhle rychlostí to nepůjde. Ve finále vidím kousek rovné plochy bez drnů, plná brzda a končím kus mimo cestu v trávě, podřadím a pokračuji s lehkým respektem.

Zbytek trasy už bez problémů pilotuju a dojíždím vysmátý do cíle na třetím celkově a prvním v kategorii. Minutku za mnou doráží Robert. Hofi nakonec ve spurtu nestačil na Císaře a bere druhý celkově i v kategorii. Šárka tentokrát dělala jen podporu, nějak se jí do toho nechtělo.

Nezbývá než pořadatelům složit poklonu za vzhledem k obtížnosti výborné značení a těšit se na další ročník. Třeba se do té doby pochlapíme a dáme zase dvě kola. Letos 35km a 900 převýšení jednoho kola bylo tak akorát.

 

Fotogalerie: 

Související články

Galaxy Zruč 28/7

Víkend 28-29/7 jsem už dopředu odepsal jako pracovní galeje na chatě, a tak mě ani moc nezajímalo, co kdo kde pojede. Na poslední chvíli se ovšem rozhodlo, že sobotu budu mít volnou. Ve čtvrtek se rozkoukávám co by tedy připadalo v úvahu. Blízko Prahy se jely hned dva závody: Houštka z Poštovky a Galaxy Zruč. Do Zruče jsem chtěl jet i loni, navíc nemusím palbu po rovince ve skupině, což by mne v Houštce čekalo na 100%.

Zbraslavský běh 7/12

V neděli 7. prosince se běžel závěrečný podnik velké ceny HSH a sice Zbraslavský běh. Závod sám o sobě má již celkem tradici a na startu 26. ročníku se sešlo kromě velmi početných dětských kategorií 124 borců o borkyň k hlavnímu závodu. Trasa začíná „vyzouvákem" po žluté turistické k ...

Author 50 Bezděz 2009

Na třetí červnovou sobotu připadá rovinatá klasika v podobě závodu Autor Bezděz 50. Jak už z názvu vypovídá, jedná se o trať 50 km dlouhou, vedoucí převážně v rovinatějším, ale písečno-kořenitým terénem pod hradem Bezděz nedaleko od Máchova jezera. Z našeho teamu sem se na závod vydal sám, jelikož každý už měl na tuto sobotu naplánováno něco jiného. Jelikož se v závodě jela i soutěž teamu, začal sem shánět nějaké dobré „koně“.