Cukroušův Mazec 2015

První máj, lásky čas – nezbývá než vytáhnout kolo a pořádně mu naložit v lese. Příležitost do syta se vyblbnout na domácí hroudě nabízí už pár let Cukroušův Mazec. Zatímco pořadatelé rok od roku trasu šperkují a dělají z ní skutečný Mazec, my v Radotíně akorát měkneme a jezdíme max krátkou variantu nebo vůbec.

Poté co odstartovali hrdinové na dlouhou, stojíme s Hofim na čele zhruba stohlavého pelotonu a pocity jsou jednoznačné: „to už za minutu fakt budu muset jet, nechci, chci spát“.

Výstřel, metr po rovině na rozjetí a pak hned kopec, přesně tohle miluju. Každej to napálí, aby po 30sec svěsil. Na mezirovince už se parkuje, zvedne se to, opět plnej a zase po pár desítkách sekund parking. Jedu si od začátku v klidu svoje. Nejdřív se procedím dozadu ale za pár minut už jedu špic. Komedie. Při nájezdu na singl sprint, aby se to za chvíli zase zakotvilo, tentokrát vyšperkováno technickým problémem při řazení jednoho ze závodníků. Na prvním kopci se tvoří úderná skupinka 3,5 jezdců. Hofi, Císař, Já a na lehký gumě Robert. Na špici mlaďoši a jedeme jak paka, prudší kopečky plnej plyn, rovinky a sjezdy pižlačka. Nechávám to cukat a jedu spíš konstantní tempo. Zezadu se ale dotahují plynuleji jedoucí soupeři, což nás nutí zapojit i hlavu a začít lépe střídat a jet všude. V prudkém výjezdu od čističky nechávám jet Hofiho ze špice a trochu to kotvím, částečně protože jsme se tak dohodli a taky proto, že se mi nechce jet úplně max. Ke konci mě bere Císař a pálí to docvaknout. Robert zůstává kousek vzadu. Najednou se začíná jet. Máme mezi sebou tak 20-30 metrů. Odstupy jsou konstantní, Hofi v klídku nestřídá a nechává to celé odpracovat Císaře, který je hodně nabušený. Po podjezdu dálnice následuje v lese prudký stoupák, kde mě definitivně urvou z dohledu. Zvolním si tedy na příjemnější tempo a s vidinou solíčka do cíle pokračuju směr Cukrák.

Trať jsem si byl projet ve středu, tak mě nečekají překvápka a cesta příjemně ubíhá. Trochu mi kazí radost jak naložili lesáci s většinou širokých cest na Cukráku a pak taky to, že mi ve výjezdu ostrých, zavřených serpentin u Lipenců spadne do předního kola soupeř. Prohodím pár slov na občerstvovačce a hurá na poslední stoupání. V následném sjezdu to moc pouštím, což mě ihned trestá a nečekaná oranice na polnačce po výjezdu z lesa mě brutálně školí. Jen tak tak, že jsem se nerozbil. Nic moc pocit vědět, že nesmím šáhnout za brzdu ale zároveň, že touhle rychlostí to nepůjde. Ve finále vidím kousek rovné plochy bez drnů, plná brzda a končím kus mimo cestu v trávě, podřadím a pokračuji s lehkým respektem.

Zbytek trasy už bez problémů pilotuju a dojíždím vysmátý do cíle na třetím celkově a prvním v kategorii. Minutku za mnou doráží Robert. Hofi nakonec ve spurtu nestačil na Císaře a bere druhý celkově i v kategorii. Šárka tentokrát dělala jen podporu, nějak se jí do toho nechtělo.

Nezbývá než pořadatelům složit poklonu za vzhledem k obtížnosti výborné značení a těšit se na další ročník. Třeba se do té doby pochlapíme a dáme zase dvě kola. Letos 35km a 900 převýšení jednoho kola bylo tak akorát.

 

Fotogalerie: 

Související články

Kelly´s Malevil Cup

Díky preciznímu time managementu a zpoždění českých drah jsem dorazil do místa závodu až po 23 v pátek. Spal jsme jinde než zbytek teamu a tak jsme se potkali až na startu. Zatímco Jirka s Honzou se k tomu postavili jako chlapi a v 8,30 se vydali na...

Malevil cup pohledem závoďáka

Malevilské Bikování nechalo jen málo koho klidným. A tak když jsme v pátek dorazili na Malevil,už se to tam závoďákama jen hemžilo. S Verunkou ze Cycling Pointu jsme se hecly,že dáme ještě v pátek pořadateli připravenou časovku do vrchu.
Verča už byla v Jablonném od čtvrtka a tak jsem od...