Drásal 2016 - pekelná výheň.

32 stupňů a pálící slunce. Toto si budu z letošního Drásala, trasy A na 117 km délky a udávaných 3900 m převýšení pamatovat nejvíc.

Start byl v 7:30 a bylo 26 stupňů. První rovina se jede volně, do prvního kopce, asi 350m převýšení, se to už rozjíždí. Jedu volněji, nechávám si hodně lidí ujet, vidím, že to ještě bude dlouhý závod. První dva kopce, každý asi 400m převýšení jedu postupně v menších skupinách, v háku se ani moc jet nedá, jede se jen do kopce nebo z kopce. Do třetího a nejdelšího stoupání na Kelčský Javorník už jedu rychleji, postupně dojíždím další jezdce a jede se mi dobře. Jsem velmi rád za 32 z převodník, kašpárka využívám často, ale kolo tlačím jen minimálně. Gumy Ikon a Ground Control nafoukané víc než obvykle taky nevadí, sjezdy nejsou těžké. Snažím se hodně pít, s jídlem je to horší, sníst tyčinku mi dělá docela problém, na třikrát jí do sebe ale dostanu. Dál jím jen gely, ty jsou bez problémů.

Jak se mi postupně jede líp, o to víc trpím teplem, nedokážu se pořádně chladit ani přes občasné polívání vodou. Stoupání na otevřené louce na Troják je peklo. Ani krásné výhledy nepomáhají, jsem asi v polovině závodu a začínám toho mít dost.

Vytváří se polostabilní skupina, trvale jede se mnou ještě Tomáš Kechrt z Pellsu a Michal Janoušek ze Superioru, občas někoho dojedeme, ale nikdo se moc dlouho nedrží. 

Část trasy vedoucí po trailech v Semetíne jedeme modrou, hodil by se teleskop, ale i tak dávám menší dvojáčky a užívám si klopenky

Na občerstvovačce v Semetíně stojím asi půl minuty pod hadicí s vodou, ale pořád jsem ještě docela přehřátý a myslím spíš na dojetí než na boje o každé místo. Naštěstí to podobně mají i ostatní a na této i dalších občerstvovačkých taky zastavují. Měním nebo doplňuji si bidony, napiju se z kelímků a sním kus melounu nebo banánu.

Stoupání ze Semetína je prudké, ale technicky nenáročné. O to náročnější je následující hřeben, který na profilu vypadá jako rovina, ale jsou to spíš prudké výšlapy a rychlé netriviální sjezdy.

Na 87. km už jedu módu kuře na grilu, piju co nejvíc, jedu rychle, ale moc to teplo nedávám. Nejsem ani trochu zpocený, všechen pot se hned odpaří, po polití vodou jsem za pár minut suchý. Naštěstí mě čekají už jen dva větší kopce.

Na posledním kopci naší skupinu dojíždí čelo Obra, jedou překvapivě rozumné tempo, takže jim stačím asi polovinu stoupání. Tomáš Kechrt se jich drží delší dobu a odjíždí. Za chvíli blbě odbočuji v prudkém stoupání, zbytečně jedeme asi 300m vzdálenostně a 50 m výškově. Škoda, že mě Michal Janoušek nekontroluje, mentální schopnosti už mám slabší. Vztek ze zabloudění a kofein z posledního gelu mi dávájí ješte trochu energie, ujíždím v kopci a předjíždím několik dalších uvařených bikerů. Následná rovina z profilu je docela dlouhá a není vůbec rovná, ale nějak ji dávám a docela rychle, nikdo mě nedojíždí, naopak občas předjíždím. Ke konci v posledním sjezdu toho už mám dost, nohy ještě jedou, ale nemám sílu se často ani postavit do pedálů a po panelce trpím. Za mnou ani přede mnou nikdo z trasy A nejede. Až na rovině před cílem za sebou vidím vzadu Jakuba Minku ze Symbia, jedu proto co se ještě dá, i když to už moc nejede. Vůbec mě netěší ještě asi kilometr natočený po louce v areálu, ale nakonec to dávám a dojíždím na 18. místě celkově a 8. v kategorii. Jsem úplně uvařený a unavený, ale po sprše wapkou, jídle a normální sprše mě těší, že jsem tento krásný závod jel a dojel dobře. Dlouhý maraton je něco úplně jiné než klasické padesátky, daleko těžší, ale o to větší zážitek.

Během závodu jsem vypil asi 5l jonťáků a vody, snědl 5 gelů a jedny tyčinku, něco melounů a banánů. Po dojetí dost vody, nealko piva a kofoly, v autě cestou domů ještě litr a půl minerálky. 

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...