Drásal 2016 - pekelná výheň.

32 stupňů a pálící slunce. Toto si budu z letošního Drásala, trasy A na 117 km délky a udávaných 3900 m převýšení pamatovat nejvíc.

Start byl v 7:30 a bylo 26 stupňů. První rovina se jede volně, do prvního kopce, asi 350m převýšení, se to už rozjíždí. Jedu volněji, nechávám si hodně lidí ujet, vidím, že to ještě bude dlouhý závod. První dva kopce, každý asi 400m převýšení jedu postupně v menších skupinách, v háku se ani moc jet nedá, jede se jen do kopce nebo z kopce. Do třetího a nejdelšího stoupání na Kelčský Javorník už jedu rychleji, postupně dojíždím další jezdce a jede se mi dobře. Jsem velmi rád za 32 z převodník, kašpárka využívám často, ale kolo tlačím jen minimálně. Gumy Ikon a Ground Control nafoukané víc než obvykle taky nevadí, sjezdy nejsou těžké. Snažím se hodně pít, s jídlem je to horší, sníst tyčinku mi dělá docela problém, na třikrát jí do sebe ale dostanu. Dál jím jen gely, ty jsou bez problémů.

Jak se mi postupně jede líp, o to víc trpím teplem, nedokážu se pořádně chladit ani přes občasné polívání vodou. Stoupání na otevřené louce na Troják je peklo. Ani krásné výhledy nepomáhají, jsem asi v polovině závodu a začínám toho mít dost.

Vytváří se polostabilní skupina, trvale jede se mnou ještě Tomáš Kechrt z Pellsu a Michal Janoušek ze Superioru, občas někoho dojedeme, ale nikdo se moc dlouho nedrží. 

Část trasy vedoucí po trailech v Semetíne jedeme modrou, hodil by se teleskop, ale i tak dávám menší dvojáčky a užívám si klopenky

Na občerstvovačce v Semetíně stojím asi půl minuty pod hadicí s vodou, ale pořád jsem ještě docela přehřátý a myslím spíš na dojetí než na boje o každé místo. Naštěstí to podobně mají i ostatní a na této i dalších občerstvovačkých taky zastavují. Měním nebo doplňuji si bidony, napiju se z kelímků a sním kus melounu nebo banánu.

Stoupání ze Semetína je prudké, ale technicky nenáročné. O to náročnější je následující hřeben, který na profilu vypadá jako rovina, ale jsou to spíš prudké výšlapy a rychlé netriviální sjezdy.

Na 87. km už jedu módu kuře na grilu, piju co nejvíc, jedu rychle, ale moc to teplo nedávám. Nejsem ani trochu zpocený, všechen pot se hned odpaří, po polití vodou jsem za pár minut suchý. Naštěstí mě čekají už jen dva větší kopce.

Na posledním kopci naší skupinu dojíždí čelo Obra, jedou překvapivě rozumné tempo, takže jim stačím asi polovinu stoupání. Tomáš Kechrt se jich drží delší dobu a odjíždí. Za chvíli blbě odbočuji v prudkém stoupání, zbytečně jedeme asi 300m vzdálenostně a 50 m výškově. Škoda, že mě Michal Janoušek nekontroluje, mentální schopnosti už mám slabší. Vztek ze zabloudění a kofein z posledního gelu mi dávájí ješte trochu energie, ujíždím v kopci a předjíždím několik dalších uvařených bikerů. Následná rovina z profilu je docela dlouhá a není vůbec rovná, ale nějak ji dávám a docela rychle, nikdo mě nedojíždí, naopak občas předjíždím. Ke konci v posledním sjezdu toho už mám dost, nohy ještě jedou, ale nemám sílu se často ani postavit do pedálů a po panelce trpím. Za mnou ani přede mnou nikdo z trasy A nejede. Až na rovině před cílem za sebou vidím vzadu Jakuba Minku ze Symbia, jedu proto co se ještě dá, i když to už moc nejede. Vůbec mě netěší ještě asi kilometr natočený po louce v areálu, ale nakonec to dávám a dojíždím na 18. místě celkově a 8. v kategorii. Jsem úplně uvařený a unavený, ale po sprše wapkou, jídle a normální sprše mě těší, že jsem tento krásný závod jel a dojel dobře. Dlouhý maraton je něco úplně jiné než klasické padesátky, daleko těžší, ale o to větší zážitek.

Během závodu jsem vypil asi 5l jonťáků a vody, snědl 5 gelů a jedny tyčinku, něco melounů a banánů. Po dojetí dost vody, nealko piva a kofoly, v autě cestou domů ještě litr a půl minerálky. 

Související články

Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní...

Albion Day By Night - 23/8

Pro tento podnik jsem se rozhodl na poslední chvíli. Napsal jsem Jontimu s tím, že to bude taková malá 24 hodinovka a že jedem v pohodě na bednu. Souhlasil a tak startu závodu s podtitulkem „sedmihodinový štafetový MTB masakr“ nic nebránilo. Motivace do závodu byla i ta, že přesně v den závodu jsem slavil 30té narozeniny a chtěl jsem si tedy dát hezký dáreček. Před závodem jsem si nastudoval výsledky z 06 a 07, důkladně prošel startovní listinu a určil předem naše největší soupeře i černé koně závodu a trochu nahlédl do taktiky jak se jezdilo. Na místo jsme dorazili ve třech ještě se Simčou, která se o nás v pauzách mezi koly starala, což alespoň mě hodně pomohlo.

Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že...