Enduro série 2014 #3: Zadov - aneb taková menší letní bouřka

Na svůj třetí závod se Endurosérie přesunula do šumavského Zadova. V sobotu ještě stíhám pozdravit jontiho, který dojíždí KPŽ maraton a vydávám se na prohlídku rychlostních zkoušek nedělního závodu. Jak už jsem pochytil z informací z loňska, čekal nás závod patřící mezi ty lehčí a kratší, což po projetí můžu potvrdit, RZ jsou na endurové poměry z těch méně náročných. Počasí také panuje víceméně ideální, polojasno bez srážek, tratě víceméně suché, pohoda... Jen z dálky je občas slyšet bouřka a později přijíždějící přináší zvěsti o průtržích mračen 5km od Zadova :).

Jedna bouřka nás chytá ještě v sobotu večer, ale do nedělního rána už je zpátky polojasno a téměř sucho. Všichni jsou tak pozitivně naladěni („tak kde je ten déšť co s ním všichni strašili?“ :)). Před samotným závodem nás čeká ještě na stadionu krátký prolog na umělých překážkách, kde především jedna vypečená překážka stojí za pády mnoha jezdců včetně průběžného lídra endurosérie a podle neoficiálních informací (drbů :)) i za jednou zlomenou klíční kostí.

Po prologu nás čeká první RZ, která po šlapavém příjezdu pokračuje zábavným trailem vedle sjezdovky. Tradičně se mi na začátek úplně nedaří držet rychlost a stačí to až na 25. místo. Dáváme se dohromady menší skupinka a vydáváme se na transfer nad skokanské můstky, kde začíná druhá RZ. Počasí se nenápadně z polojasna mění v zataženo a sem tam už i nějaká kapka spadne. Druhou RZ jako jedinou nemám kompletně projetou, pár prudkých zatáček ve svahu mě tak překvapuje a na mokré sjezdovce se kolu najednou nechce pokračovat rovně a volí směr bokem, což naštěstí s vycvaknutou nohou zvládám ustát. Daří se i dál v prudkých uklouzaných točkách pod skokanským můstkem i dole na uklouzaných paletách, kterými je vyskládána provizorní lávka v nejpodmáčenější pasáži. V šlapavém závěru nechávám zbytek sil a stačí to na 20. flek.

Transfer na třetí RZ si vůbec nevybavuji, omezím se tedy na kódové označení „ticho před bouří“ :). Ta totiž přichází nahoře, když mě z relaxu s plechovkou Redbullu v ruce vytrhává hřmění a déšť. No nic, nejsme z cukru, v klidu dopíjím a vydávám se na třetí RZ, která je v potocích vody a hřmění velkým zážitkem, který při přejezdu sjezdovky ještě umocňuje zadní kolo, které už asi moje tempo nudí a rozhodne se jet napřed :). Znovu ani nevím, jak zůstávám na kole a po dojezdu marně hledám kam utřít brýle, protože už jsem od bahna a vody stejně komplet. V nejdelší RZ závodu 14. místo.

Největší zábava ale přichází až při dalším transferu, kde se z deště stává regulérní průtrž mračen, před kterou se naštěstí stíhám schovat pod stříškou horské služby, protože se k ní po chvíli přidávají kroupy, které na silnici vytváří během chvíle souvislou vrstvu. Pak po chvilkové nudnější pauze (jenom hromy, blesky a průtrž mračen) začínají padat nanovo a to celé pak ještě do třetice. Ačkoliv ze mě viditelně stoupá pára, teplo mi opravdu není. Když se po cca půlhodině déšť mírní na přijatelnou úroveň, stoupám nahoru na start. Svým způsobem je transfer opravdu krásný, v lese mezi stromy souvislá vrstva kroupů, ze všeho stoupá pára, z dálky doznívají hromy odcházející bouřky a do toho nesměle vysvítá slunce. Dokonce začíná být i teplo. Samotná RZ nestojí moc za řeč, většina délky je namotaná po sjezdovce, kde to na mokré trávě opravdu hodně klouže a bez brýlí skoro není vidět.

Po cestě nahoru se dozvídám, že pátá RZ byla kvůli panujícím podmínkám zrušena, zbývá tedy už jen nahoru odevzdat čip a konečně do suchého. V celkovém pořadí to stačí na 15. místo, což je pro mě zatím nejlepší umístění na endurosérii a bezkonkurenčně největší zážitek.

Štítky: 

Související články

VIPrahlý BAJKonur

Prvního letošního MTBO jsem se nemohl dočkat. Je to moje nejoblíbenější disciplína, přeci jen šlapat umí kde kdo, ale ještě u toho myslet, to už je pro některé borce oříšek. Hned po oznámení závodního prostoru v březnu jsem si čas od času vzal mapu a promýšlel, kam bych dal já kontroly a kudy bych případně jel postupy. Dost mi pomahálo i vědomí, že se jedná o téměř můj domácí revír.

Extrém okolo Mostu

7.června se sešla hrstka bajkerů na náročné, ne jen na image pojmenované, trati závodu Extrém okolo Mostu. Extrém v tomto případě nebyl jen o 90km dlouhé a 3000m stoupající trati. To nejtěžší bylo asi ve složení: 80% singltracky, velice náročné sjezdy, strmé výjezdy, trialové pasáže a dokonce freeridové vložky.
Asfaltové části by se daly spočítat na metry. Široké šotolinové cesty na stovky metrů. Jinak jen singl, singl a singl.
Pořadatelé včetně stavitele tratě Tomáše Trunschky označili trať jako 90km XC.

CKKV časovka dvojic

Odpočinkový tréninkový cyklus a krásné slunečné počasí zvaly k sobotnímu popojíždění na kole po cukrárnách a kavárnách. Ne však naše závodnice Jitka.  V kalendáři CKKV po časovce jednotlivců z minulého týdne byla na řadě tentokrát časovka dvojic.

Jitka tak přišla s návrhem na účast v...