Erzgebirge trophy 2010

Tradičně první srpnový víkend se kousek za českými hranicemi koná závod spadající do série Maratonmann (společně s českým Malevilem a rakouským Salzkammergutem), Erzgebirge trophy.

Závod je umístěn do okolí městečka Seifen, který je pár kilometrů od hranic s ČR, na druhé straně Krušných hor. Závodí se okruhově, tedy podle délky (40, 70 nebo 100 km) s tím, že začátek je vždy 10 km zaváděcí okruh. Samotné kolo je taková osmička, měřící 30 km. Letos jako loni jsem si vybral 70 km dlouhou trasu, tedy dva okruhy, včetně okruhu zaváděcího.
Počasí předchozích dnů neodpovídalo ideální představě, a tak bylo jasné, že bahno závodníky nemine. Naštestí v neděli 8.srpna vyšlo počasí ideálně, a tak se v 9 ráno mohlo startovat za relativního tepla a slunečna. Na start se řadím společně s Honzou, se kterým ráno dorážíme z Prahy. Na prezentaci dle loňských výsledků dostávám první vlnu a tak mám o starost méně s prokousávání se startovního pole. Ihned po startovním výstřelu se jede za zaváděcím autem, relativně krokem, do místa letmého startu, který je na hlavní silnici v Seifenu. Z loňska sem si pamatoval zaváděcí okruh a proto není kam spěchat, ale letos byla změna. Ihned po startu balík neodbočuje vlevo jak sem se domníval, ale vpravo, rovnou do prudkého stupání zkrz celou vesnici. Tempo je vcelku vysoké, ale zkouším se udržet vpředu. Moc se mi to nedaří, ale v následujích sjezdu a rovince se na čelo opět datahuji.
Zajímavostí tohoto závodu je krátký cca 700 metrový prudký asfaltový výjezd ve vesnici, kde lidě fandí a kreslí na zem povzbuzující vzkazy. 70 km trať ho jede 3x. Po startu se mi nejdede ideálně, cítím ztuhlé nohy a menší únavu. Trať se hodně houpe, takové XC na maratonské trati. Začátek mi nesedí a postupně ztrácím kontakt s vedoucí skpinou a začínám se propadat. Nájezd do terénu je bez problémů, i když technika jízdy je hodně potřeba. Bahno a kluzské kořeny jsou zrádné a člověk si musí dávat pozor. Bahna je hodně, lituju kolo, které před startem bylo krásně vyčištěné a oservisované. Naštestí mám Nokony, takže řazení až na drobné chybné seřízení šaltru funguje 100%. Trať vede v okolí Seifenu, hodně kamenů a stále nahoru a dolů. V půlce přichází divácky atraktivní sjezd a občerstvovací stanice. Sjezd jedu na pohodu, na občerstvovačce beru čistý bidon a nějaké to ovoce. Stále se mi nejede ideálně, nemůžu se chytit a mám i tendence, že to po prvním okruhu v cíli zabalím. Konec prvního kola je však už o chlup lepší a nohy se konečně začínají chytat. Beru gel a pouštím se do rychlého sjezdu zpět k občerstvovačce. Dole trocha techniky a po asfaltu mířím k prudkému stouání. Tam neřadím to nejlehčí, ale nechávám střed a řadím těžsí na kazetě, zvedám se a bez problémů a za velkého povzbuzování mistním hlasatelem i lidmi okolo trati, letím nahoru. Nahoře sem sice kyselý jak citrón, ale diváci mě hecli a tak sem do toho dal maximum. Průjezd cílem, beru novou láhev a mažu s lepším pocitem do druhého kola.
Před polovinou dojíždím Honzu a těším se, že pojedeme spolu a trochu si pomůžeme k lepšímu výsledku. Bohužel však přichází to, co se mi po celou dosavadní sezonu vyhýbalo, defekt zadního kola. Ve sjezdu sem to trochu víc pustil a ostřejší kameny a jemný vzorek Rocket Rona dělá své. Naštěstí to je pár metrů před občerstvovačkou, a tak vyndavám zadní kolo, které je totálně zprasené od bahna, a jdu si ho umýt k wapce. V klidu měním duši a foukám velkou pumpou, kterou mi pujčují na občerstvovačce. Dokonce mi nabízejí i novou duši, ale tu s díkem odmítám, poněvadž mám svojí. V tu chvíli nevím na jakém se pohybuji místě a kolik lidí mě předjelo. To se dovím až v cíli. Po výměně nasedám na kolo, beru si nějaké jídlo, gumové medvídky a upaluju do poslední části okruhu a dál do cíle. Sjezd si užívám a prudký výjezdík taky. Závěrečné metry už jedu v klidu a dojíždím do cíle, kde rovnou mířím k hadicím s vodou. Následuje rychlá očista kola a sebe, těstoviny, čokoláda. Pak už jen zkouknu výsledky. Celkově se umisťuji na 26. místě, v kategorii muži do 40 let na 11. Je to dobrý, ale když zjistím, že sem se pohyboval okolo 15. místa a 5. fleku v kategrii, začíná mě defekt docela mrzet. Ale není každý den posvícení a tak odpoledne balíme a míříme domů.
Závod výborně organizovaný s německou precizností, zasazený v krásném terénu Krušných hor. Nakonec i počasí se vydařilo, a tak s celkovou spokojeností mířím domů. Jen toho bahna by mohlo být míň.

Související články

Extrém okolo Mostu

7.června se sešla hrstka bajkerů na náročné, ne jen na image pojmenované, trati závodu Extrém okolo Mostu. Extrém v tomto případě nebyl jen o 90km dlouhé a 3000m stoupající trati. To nejtěžší bylo asi ve složení: 80% singltracky, velice náročné sjezdy, strmé výjezdy, trialové pasáže a dokonce freeridové vložky.
Asfaltové části by se daly spočítat na metry. Široké šotolinové cesty na stovky metrů. Jinak jen singl, singl a singl.
Pořadatelé včetně stavitele tratě Tomáše Trunschky označili trať jako 90km XC.

ABB Cup 2009

Týden po transbrdech, 23.5., se konal teprve druhý ročník závodu pod hlavičkou hlavního sponzora - ABB Cup. Místo konání bylo v Jablonci nad Nisou, tedy v Jizerských Horách. Na to, že se jednalo o druhý "díl" tohoto závodu, se sešlo poměrně početné startovní pole s cca 300 závodníky. Start byl...