Extrém Cup - MČR extrémních štafet 20.6.2009

Na začátku roku jsem v návalu nadšení kývnul Vláďovi z Jablonce, že s nimi pojedu MČR extrémních štafet v Malé Skále. Dva předchozí roky jsme spolu jeji Adrenalin cup a tak jsem přivítal možnost tyto závody porovnat. Ještě 14 dní před závodem nebylo jasné kdo nám poletí padák, nakonec se mi podařilo sehnat Michala Krystu, což se ukázalo jako velmi dobrý tah. Kajak nám jel Petr Brychcí, závodník který již s podobnými akcemi měl také zkušenosti. Na start jsme se postavili s číslem 9 jako Kerda Team B. Jeli se dvě kategorie: MČR a Light - bez padáku. Přestože jsme mohli mít bednu v Light jistou, nejsme srabi a jedeme MČR.


První co mě překvapilo, byla malá účast. Celkem do závodu nastoupilo pouze 26 teamů. Co nebylo v kvantitě bylo ale v kvalitě. Z běžců se sešla opravdu špička, na kole byli k vidění například  Martin Horák, Jan Fišnar, Robert Novotný. K vidění  v akci byl momentálně nejlepší český paraglidista Jan Škrabálek, nebo olympionik Kamil Mrůzek na vodě. Na rozdíl od MTB závodů ve startovním poli nebyl nikdo, kdo by si to jel jen tak objet. Všichni na krev a s totálním nasazením.


V 11:00 vyráží na svůj úsek Vláďa a všichni držíme palce jak mu to poběží. Okruh pro běh vede přes dva vrcholy v okolí a zhruba v půlce trať vede kousek od zázemí startu a cíle. Podávám Vláďovi pití a gel, běží okolo 12. místa a vypadá tak nějak normálně. Ztráta na vedoucího běžce cca 5-6min. Jdu se rozjet a připravit na předávku. Dostávám to na 13. Místě hned za Jardou Stadherrem a jedním borcem. Jedu ihned hranu a už v areálu získávám jedno místo a dotahuju Jardu. První kopec jedeme spolu. Jede jako prase ale asi taky trochu přes závit, protože ke konci mu cukám. Na vršku do mírného sjezdu už jedu sám. Jenže! Syčí zadní kolo a je to defekt. První závodní v letošní sezoně. Někde v blátě jsem asi sebral střep, jinak to nechápu. Plášť je asi 4mm říznutý. Měním duši a ztrácím dvě pozice. Docela se s tím babrám, hodně kontroluju plášť, abych vyloučll možnost poškození nové duše.
Po opravě si nakládám a asi po 20 minutách beru opět jedno místo a pokračuji v plným směr vrchol Kozákova. Trať pro kolo je docela jezdivá, sem tam prudká stojka, ale nic strašnýho. Předávám Michalovi a jdu umřít. Opravuju duši rychlo záplatou, strkám to do kapes a jdu se najíst. Ale už mě volá časomíra, že mám jet. Ten blázen snad skočil bez padáku! Čas okolo 4 minut se startem, sletem o pár stovek metrů níže a přístáním na přesnost na nohy. Je to magor, znám ho, ale pokáždé ho nechápu. Ve své dispciplíně byl nakonec 2. Ne nadarmo je jeden z nejlepších v ČR.
Sjíždím Kozákov tak nějak napohodu. Párkrát přestřelím zatáčku, značení tady není moc Top speed friendly. Vybírám si slabší chvilku a v jednom bahnitém úseku ve snaze to hezky objet po hrance, kontroluji kvalitu místných kopřiv. Jsou v pořádku pálí. Pálí dost. Protože jedu pro team neexistuje se šetřit. Jedu hranu všude a mám toho plný zuby. Beru jednoho závodníka a už se vidím v cíli. Závěr je singlem podél řeky, oslizlé kameny a kořeny na 20-40cm pěšince těsně u vody nevypadají dobře. Celkem jsem si to dával, ale asi 40 cm drop přes nasypanou kládu do šutrů mě definitivně bere morál a kousek vedu/běžím.
Předávám na pěkném 9. místě a jdu se dívat jak bude Petr bojovat. Na rozdíl od jiných extrémních štafet se tady jede téměř olej a celé to je o pádlování jako kráva. Petr udržel místo, přestože mu teklo do lodi a párkrát bral dno.

Takže ve finále startovní číslo 9 dojelo na 9. místě. Zvítězil team OpavaNet/Billboard s časem 3,12 - nadělili nám 31 minut. Po závodě se rychle loučím a mizím, mám ještě doma nějakou práci, tak nemohu zůstat na večerní akci, která bývá velmi kvalitní.


Kdybych to měl srovnat s Adrošem, tak Extrém je komornější a minimálně kolo je lehčí. Menší převýšení i lehčí terén. Kdyby bylo sucho, není na trati moc co řešit. Jako každá štafeta to hodně bolí, protože se jede pro team, což znamená pořád naplno.

Související články

Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní...

Albion Day By Night - 23/8

Pro tento podnik jsem se rozhodl na poslední chvíli. Napsal jsem Jontimu s tím, že to bude taková malá 24 hodinovka a že jedem v pohodě na bednu. Souhlasil a tak startu závodu s podtitulkem „sedmihodinový štafetový MTB masakr“ nic nebránilo. Motivace do závodu byla i ta, že přesně v den závodu jsem slavil 30té narozeniny a chtěl jsem si tedy dát hezký dáreček. Před závodem jsem si nastudoval výsledky z 06 a 07, důkladně prošel startovní listinu a určil předem naše největší soupeře i černé koně závodu a trochu nahlédl do taktiky jak se jezdilo. Na místo jsme dorazili ve třech ještě se Simčou, která se o nás v pauzách mezi koly starala, což alespoň mě hodně pomohlo.

Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že...