Extrém Cup - MČR extrémních štafet 20.6.2009

Na začátku roku jsem v návalu nadšení kývnul Vláďovi z Jablonce, že s nimi pojedu MČR extrémních štafet v Malé Skále. Dva předchozí roky jsme spolu jeji Adrenalin cup a tak jsem přivítal možnost tyto závody porovnat. Ještě 14 dní před závodem nebylo jasné kdo nám poletí padák, nakonec se mi podařilo sehnat Michala Krystu, což se ukázalo jako velmi dobrý tah. Kajak nám jel Petr Brychcí, závodník který již s podobnými akcemi měl také zkušenosti. Na start jsme se postavili s číslem 9 jako Kerda Team B. Jeli se dvě kategorie: MČR a Light - bez padáku. Přestože jsme mohli mít bednu v Light jistou, nejsme srabi a jedeme MČR.


První co mě překvapilo, byla malá účast. Celkem do závodu nastoupilo pouze 26 teamů. Co nebylo v kvantitě bylo ale v kvalitě. Z běžců se sešla opravdu špička, na kole byli k vidění například  Martin Horák, Jan Fišnar, Robert Novotný. K vidění  v akci byl momentálně nejlepší český paraglidista Jan Škrabálek, nebo olympionik Kamil Mrůzek na vodě. Na rozdíl od MTB závodů ve startovním poli nebyl nikdo, kdo by si to jel jen tak objet. Všichni na krev a s totálním nasazením.


V 11:00 vyráží na svůj úsek Vláďa a všichni držíme palce jak mu to poběží. Okruh pro běh vede přes dva vrcholy v okolí a zhruba v půlce trať vede kousek od zázemí startu a cíle. Podávám Vláďovi pití a gel, běží okolo 12. místa a vypadá tak nějak normálně. Ztráta na vedoucího běžce cca 5-6min. Jdu se rozjet a připravit na předávku. Dostávám to na 13. Místě hned za Jardou Stadherrem a jedním borcem. Jedu ihned hranu a už v areálu získávám jedno místo a dotahuju Jardu. První kopec jedeme spolu. Jede jako prase ale asi taky trochu přes závit, protože ke konci mu cukám. Na vršku do mírného sjezdu už jedu sám. Jenže! Syčí zadní kolo a je to defekt. První závodní v letošní sezoně. Někde v blátě jsem asi sebral střep, jinak to nechápu. Plášť je asi 4mm říznutý. Měním duši a ztrácím dvě pozice. Docela se s tím babrám, hodně kontroluju plášť, abych vyloučll možnost poškození nové duše.
Po opravě si nakládám a asi po 20 minutách beru opět jedno místo a pokračuji v plným směr vrchol Kozákova. Trať pro kolo je docela jezdivá, sem tam prudká stojka, ale nic strašnýho. Předávám Michalovi a jdu umřít. Opravuju duši rychlo záplatou, strkám to do kapes a jdu se najíst. Ale už mě volá časomíra, že mám jet. Ten blázen snad skočil bez padáku! Čas okolo 4 minut se startem, sletem o pár stovek metrů níže a přístáním na přesnost na nohy. Je to magor, znám ho, ale pokáždé ho nechápu. Ve své dispciplíně byl nakonec 2. Ne nadarmo je jeden z nejlepších v ČR.
Sjíždím Kozákov tak nějak napohodu. Párkrát přestřelím zatáčku, značení tady není moc Top speed friendly. Vybírám si slabší chvilku a v jednom bahnitém úseku ve snaze to hezky objet po hrance, kontroluji kvalitu místných kopřiv. Jsou v pořádku pálí. Pálí dost. Protože jedu pro team neexistuje se šetřit. Jedu hranu všude a mám toho plný zuby. Beru jednoho závodníka a už se vidím v cíli. Závěr je singlem podél řeky, oslizlé kameny a kořeny na 20-40cm pěšince těsně u vody nevypadají dobře. Celkem jsem si to dával, ale asi 40 cm drop přes nasypanou kládu do šutrů mě definitivně bere morál a kousek vedu/běžím.
Předávám na pěkném 9. místě a jdu se dívat jak bude Petr bojovat. Na rozdíl od jiných extrémních štafet se tady jede téměř olej a celé to je o pádlování jako kráva. Petr udržel místo, přestože mu teklo do lodi a párkrát bral dno.

Takže ve finále startovní číslo 9 dojelo na 9. místě. Zvítězil team OpavaNet/Billboard s časem 3,12 - nadělili nám 31 minut. Po závodě se rychle loučím a mizím, mám ještě doma nějakou práci, tak nemohu zůstat na večerní akci, která bývá velmi kvalitní.


Kdybych to měl srovnat s Adrošem, tak Extrém je komornější a minimálně kolo je lehčí. Menší převýšení i lehčí terén. Kdyby bylo sucho, není na trati moc co řešit. Jako každá štafeta to hodně bolí, protože se jede pro team, což znamená pořád naplno.

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...