Falcon Ultimate Enduro - Rychlebské stezky

Jakub: Poslední zářijový víkend sliboval výborné počasí, kterého by bylo škoda nevyužít k pořádné bajkové výzvě. Pořadatelé Rychlebského endura udělali pravidla velmi benevolentní, takže nebyl problém postavit se na start bez chráničů, bez integrály a na svém XC hardtailu bez teleskopu. Jediné vylepšení kola byla výměna předního pláště za Specialized Ground Control v šíři poctivých 2,1“ :).

Většina se mi už počítám směje, pro zbývající si dovolím krátké shrnutí endura. Je to mladá disciplína řadící se mezi klasické XC a sjezd, kde se výsledný čas skládá z měřených rychlostních zkoušek ve sjezdech, ale proti DH se člověk musí dopravit zpět nahoru vlastními silami a v časovém limitu, jehož nedodržení znamená penalizaci. Zároveň se trať nenajíždí předem a všechno se jede takzvaně „na oči“. Aneb slovy organizátorů „O kameny rozhodně nebude nouze, ideální zdvih bude tak 150-160. Každopádně to bude pestré a proměnlivé.“. Většina závodníků se doporučením i řídila a objevilo se jich dost i na sjezdových strojích.

Počasí vypadalo slibně, čtvrteční déšť ještě byl znát, ale nic zásadního. Teploty byly ovšem ještě nižší, než jsem předpokládal a pohybovaly se hluboko v jednociferných hodnotách. Od vyzvednutí čísla v 7 ráno do startu z vrcholu Sokolího vrchu v 10h jsem měl dost času na přípravu sebe i kola, ale to bych nebyl já, aby všechno bylo v klidu. Při výjezdu nahoru jsem zkoušel tlak zadního kola tak důsledně, až mi plášť podfoukl kolem patky a po chvíli snahy s malou pumpičkou jsem se musel vrátit k autu ho nafouknout znovu a lépe. Stihnout potom 600 výškových metrů na start už bylo dost natěsno a po těžkém výjezdu mi na vydýchání zbylo doslova jen pár minut.


První etapa mě hned na úvod pořádně vyškolila, v první prudké pasáži mi sklouzlo kolo, a i když jsem to i s jednou vycvaknutou nohou zvládnul bez pádu, ztratil jsem dost času. Druhý problém byl hned v následující pasáži, kde jsem vjel moc rychle do kolmého přejezdu koryta a i přes všechnu snahu šlo kolo vzduchem přímo do protisvahu. Záhadným způsobem se mi to povedlo ustát, ale SID dal jasně najevo, že tohle na 90mm zdvihu není a se zlověstným zvukem se zakousnul do dorazu. Zbytek etapy už jsem radši nijak nehrotil, snažil se jet spíš ve šlapavých úsecích a proto mě velmi překvapilo, že ze 183 startujících to stačilo na 25. nejlepší čas, před závodem jsem si dával cíl na první polovinu startovního pole.

Už při přejezdu na druhou etapu si všímáme, že tenhle limit bude nejspíš pro většinu lidí s těžšími koly a/nebo horší výkonností problém. Všímají si toho i pořadatelé a limit o půl hodiny posouvají. Že mi to nevyřadí pár soupeřů na penalizacích, mi nijak nevadí, ale 45 minut čekání je horších a je mi tam opravdu dost zima. Samotná druhá etapa pro mě nejtěžší, hodně kamenitá a přitom rychlá. V pár místech není moc vidět za hranu, ale zvládám to. Krizový moment přichází v okamžiku, kdy se mi za hranou otevře drop dolů a na brždění ani změnu stopy už není čas. Jediná možnost je to skočit a dopad do kamenů nevypadá moc příznivě, takže jsem sám překvapený, když to ustojím. Nebudeme si ale nic namlouvat, od odjezdu sanitkou mě zachránila i obrovská dávka štěstí. Dojezd už je shodný s první RZ. V pár posledních zatáčkách je cítit, že zadní kolo je měkčí, ale naštěstí uchází pomalu a dá se na něm dojet. V cíli musím plášť dvakrát dofouknout, než to tmel úplně zacelí, ale díky posunutému startu je času hromada a stíhám kromě opravy i občerstvení a odpočinek. Čas druhé RZ stačí na 24. místo, i když jsem jel hodně na hraně, tady byl chybějící zdvih znát nejvíc. Krizový drop jsem si potom v neděli našel, výška lehce pod metr, ale ten dopad do kamenů šílenost, až jsem si v první chvíli myslel, že to nemůže být ono. Vědět o tom, tak to rozhodně neriskuji, zvlášť když u druhého kraje byla pohodová a rychlejší stopa. To už je holt riziko ježdění tras na oči.

Poslední, třetí RZ už byla kratší. Odstartovali jsme po začátku trailu Tajemný, ze kterého jsme po pár stech metrů odbočili přes těžší rockgarden, potom přes podle mě nejzábavnější část s několika přírodními dropy z kamenů jsme se napojili na spodní část trailu Sjezdy a klasickým závěrem se vrátili na základnu. Na 3. RZ to stačilo na 19. nejrychlejší čas.

V součtu nakonec 33:06 a 17. místo celkově se ztrátou 3:53 na vítěze. Výsledné dojmy velmi pozitivní, i na XC kole mě to velmi bavilo, i když z pohledu závodění samozřejmě bylo daleko od ideálu. Výsledek mě o to víc překvapil a uvidíme do budoucna, určitě jsem se na enduro závodě neobjevil naposledy. Jen tu výbavu to bude chtít doladit a pořád je obrovský prostor pracovat na technice, minimálně začátek první RZ mě stál hodně cenných vteřin.

Závěrem bych rád poděkoval organizátorům za parádní zážitek. Doufám, že ještě přehodnotí svůj názor a budou se konat i další ročníky! A kdo si netroufá na enduro závod, určitě doporučuji navštívit klasické traily Rychlebských stezek, tam si každý najde svoje od pomalých hravých trailů po rychlý (a fantastický) Superflow.

Související články

Prokopský Chrt - neoficiální MTBO - 4.6.2008

Je půlka týdne a zatímco moji kolegové v práci se už hroutí vyčerpáním a nemůžou se dočkat víkendu, já i přes nepřízeň počasí chci dnes zjistit co to obnáší stát se Prokopským Chrtem. Klasicky si mě ve tři stáhne generál na neohlášený meeting, nervozně koukám na hodinky, ale v 16,45 konec, hurá, profrčím kancelář, zaklapnu notes a mydlím to domů.

Ekor Cup - Kralupy nad Vltavou

Komorní akcička s názvem Ekor Cup se konala 27/9 v Kralupech. Jedná se o kratší bajkový závod v rámci seriálu UAC a pro letošní rok byla připravena nová trať. V Kralupech je početná banda bikerů a bikerek které znám, a tak jsem vyrazil změřit s nimi síly.

Na pořadu dne byly tři okruhy,...

Okolopardubic

O víkendu po transbrdech jsme vyrazili i na nedělní závod serie Cyklomaraton tour, tentokrát do Pardubic pod Kunětickou Horu. Počasí bylo krásné, takže se nedalo nejet. Po brdech jsem byl mírně zatuhlý, ale dalo se to rozhýbat. Vyrazili jsme společně s Otou z Radotína v 8h ráno, abychom...