Galaxy Zruč 28/7

Víkend 28-29/7 jsem už dopředu odepsal jako pracovní galeje na chatě, a tak mě ani moc nezajímalo, co kdo kde pojede. Na poslední chvíli se ovšem rozhodlo, že sobotu budu mít volnou. Ve čtvrtek se rozkoukávám co by tedy připadalo v úvahu. Blízko Prahy se jely hned dva závody: Houštka z Poštovky a Galaxy Zruč. Do Zruče jsem chtěl jet i loni, navíc nemusím palbu po rovince ve skupině, což by mne v Houštce čekalo na 100%.

Skáču v sobotu ráno do firemního opla a vyrážím směr Kácov. Nejdřív pár km na rozjetí a pak držím plnej, jako na bajku Cool za 40 minut a příjemně naladěn se jdu prezentovat ve Sporthotelu Kácov. Organizace nad úrovní průměru Galaxy série a buď mám kliku, nebo to opravdu šlape. Lehce se rozjíždím, sypu BCAA, Céčko a Rescue Tabs od Survivalu a na závod se moc těším. V 10,30 se stavíme na trať „dlouhé“, která je ovšem díky polomům zkrácena prý na cca 60km a přeznačena.

Stojím druhou lajnu a okukuju, kdo jede. Svěrda ze Sportfulu i Standa Bambula z Budvaru jsou mimo můj level, jinak nevídím nikoho, ale to spíš proto, že je neznám. Upoutal mě akorát týpek z Cyklotreninku na nejnabušenějším Rockym co jsem viděl. Komplet Rko, Tune, ZTR, Maxlite s NT, carbon DT Swiss tlumič, sid 08 – a stojí první lajnu, hmmm. V 10,30 se do toho prásklo a 124 bikerů vyrazilo. Nikdo na nic nečeká, lehké krátké stoupání, široká asfalt sjezd a dlouhé prudké stoupání, jedu okolo 5-10 fleku a dávám si. Na vrcholu stoupání už čelní skupinka má patrný náskok. Nevím jak ostatní ale já jedu podlahu, občas střídám špic, občas jedu blbě na větru. Moc mi tahle taktika skupinek nesvědčí. Vydrží mi to asi 19km do půlky stoupání z Ratají a odpadám čelní skupince, kde pokračuje už jen 5 jezdců. I bych ještě chvíli mohl, ale trať má 60km a já nechci v poslední třetině umřít. Rovnám se gelem a přemýšlím co dál.

Dlouhé rovinky, vítr, nechce se mi jet samotnýmu ani trochu. Měním taktiku a jedu výlet, nechám tepy místy klesat až k 165 a cesta docela příjemně ubíhá, skoro jako bych ani nejel závod, přede mnou nikdo, za mnou nikdo. Svižnější zewling mi vydrží cca 15km, kdy mě stahuje 4členná skupinka. Jenže na to jsem právě čekal, naprosto odpočatej a zrelaxovanej naskakuju do vláčku a přidávám, čas od času odstřídám a jede se mi parádně. Za chvíli odpadá jeden závodník a pokačujeme ve čtyřech. V technickém výjezdu za to bere Petr Šimera a ujíždí, situaci komplikuje množství chvostu z krátké, kterým se musíme probít. Zjednávám si stopu, pravá, levá střed a jedu opět plnej. Petra dojíždím na vrcholu stoupání a louku pokračujeme už jen ve dvou. Tachometr ukazuje 50km, čekám tedy cca 10km do cíle. Pálíme to sjezdem, bohužel jsem nepoznal, žeto je ten kterým jsme jeli na začátku nahoru a tedy cíl je blíže než já očekávám. Na mostě přes Sázavu za to Petr bere a já nějak nemám motivaci to hrotit, není moje kategorie, za mnou daleko nikdo. Kam se hnát. Hlídám si to poslední km do cíle a dojíždím pod bránu vyloženě lážo-plážo. Celkově 8. pozice, v kategorii 3. flek, 54,4km, 28,8 průměrná rychlost, 918 nastoupáno, 169 AVG TF a 192max.

Po dojezdu wapka, studená sprcha, dobré těstoviny a pokec s kamarády. Příjemná relaxace, kterou si krátíme čekání na vyhlášení, které je posunuté z 14,30 na i tak velmi solidních 14,45.

Na bedně v mojí kategorii mě doplnil právě ten týpek z Cyklotreninku Jiří Beneš a Marek Pokorný z Commatelu Písek. Celkově to vyhrál Standa Bambula na kterýho jsem ztratil necelých 6 minut. Jako výhru beru medaili, pivka Opat, v tombole k tomu přihazuju 6 pulitrů Staropramen a protože už není co z pořadatelů vyrazit mizím směr Praha.

Přidal jsem tak bednu k výkonu Jitky a teamu Jitka Ota, kteří rozsekli i Bikeranch v Houštce, celkově tedy velmi úspěšný víkend pro náš team.

Související články

Südtirol Dolomiti Superbike 2008, Salzkammergut Trophy 2008 (1. část)

Tyhle dva závody jsou na evropským kontinentu pojem. Jsou v těsném sledu za sebou a tak rozhodnutí zkusit si zazávodit na obou padlo hned jak sem o nich uslyšel. Tenhle nápad nadchl i Honzu se Šárkou a tak koncem května jsme se začali domlouvat na odjezdu. Konečné rozhodnutí padlo v půlce června a tak bylo jasné, že v červenci se vydáme na naši malou evropskou štaci. V pátek ráno 4. července se balíme a společně se Šárkou Vejvodovou (Rock machine - cyklomax Woman) vyrážím směr Beroun, kde nabíráme Honzu Sušánku (cyklotrenink.com) a plnou parou jedeme k německým hranicím. Naše Octavia combi je naložená až po střechu, ale i tak nám cesta ubíhá docela svižně. V Plzni stavíme ještě na rychlý nákup jídla, ale jelikož už v autě moc místa není, moc toho nenakupujeme, bereme jen jídlo na první dva dny.

XC Nasavrky 5/4/2009

První závody sezony bývají vždy trochu s otazníkem. Kdo přijede v jakém dresu? Kdo v jaké formě? Jaké bude počasí na začátku dubna? A hlavně jak mi to pojede? Zimní přípravu, jestli se to tak dá nazvat, nemám nijak systematickou a jaro beru spíše jako rozjíždění, než ladění formy....

Extrém Cup - MČR extrémních štafet 20.6.2009

Na začátku roku jsem v návalu nadšení kývnul Vláďovi z Jablonce, že s nimi pojedu MČR extrémních štafet v Malé Skále. Dva předchozí roky jsme spolu jeji Adrenalin cup a tak jsem přivítal možnost tyto závody porovnat. Ještě 14 dní před závodem nebylo jasné kdo nám poletí padák,...