Genesis Bike Prague 2013

Nabitý závodní víkend znamenal konkrétně pro mě volbu mezi Genesis Bike Prague a MČR UAC v Odolene Vodě. Nejsem členem UAC a nerad bych opakoval loňskou situaci, kdy amatérským mistrem ČR v mojí kategorii byl vyhlášen jezdec, který dojel až za mnou a vyrazil jsem na Genesis, trasu dlouhou 60km. Kromě snahy o dobrý osobní výkon jsme se Šárkou vytvořili pár do teamové soutěže, kdy se sčítal čas obou jezdců, můj ze 60km a její z 35km. 

 

Druhý ročník závodu doznal o polovinu větší účast a musím říct, že příprava zázemí a startu byla příkladná, rezervy byly jako při loňském ročníku ve značení trasy, byť neúmyslně. Organizátor upravil i startovní podmínky a rozdělil pole na vlny s koridorem pro prvních top 50 jezdců. Tomuto rozdělení fandím, nenutí lepší závodníky stát půl hodiny před startem na místě jen proto, aby mohli dobře odstartovat, a zároveň nevytváří nebezpečné situace, když se někdo hodně silný probíjí ze začátku polem vpřed.

 

Úvodní kilometry za zaváděcím autem jsou tradičně nervózní a po solidním startu z druhé řady raději pouštím pár míst, než se smotat. Nájezd do kopce a ostrý start to vše řeší, přišlápnu a beru si pozice zpět. Klasicky držíme plný plyn a prokousáváme se tratí. Jedu ve druhé skupince, před námi je pouze sedm závodníků. Kousek za elektrickou rozvodnou u Slivence nastává první problém a lehce bloudíme, jedu zhruba pátý ve vláčku, trasu v tomto místě neznám tak následuji Davida, který prý ví kudy. U Zmrzlíku zjišťujeme, že jsme si zřejmě zkrátili neúmyslně trať, i když i špička jela jinudy než měla – za zaváděcí motorkou. Lehce zvolníme a pokračujeme dál. Ve sjezdu do Chotče opět menší kufr na vrub značení, dole u rybníka nás je asi patnáct a jedeme čelo.

 

Na loukách se lehce natahujeme, frčíme přes Třebotov na rozdělení tratí. Následuje sjezd k rybníku a je tu ostré stoupání kde poměrně nemravně diktuje Petr Koudelka, visím co to dá a společně ještě s Honzou Šťastným se vzdalujeme pronásledovatelům. Ve Vonoklasech nějaký dobrák zničil značení, navíc Honza má defekt. Chvíli váháme kudy vesnicí, pak se ocitáme u fotbalového hřiště opět na trase, přestává mě to bavit.

 

V technickém sjezdu jedu jistotu, s tím nesouhlasí Ondra Paur a bere mě trojnásobnou rychlostí, buď je magor nebo to nezná. Asi to nezná, protože za pár sekund se ocitá ve vzduchu, nemá šanci točit levou, navíc sklon se stává extrémně prudkým. Pokračuje vzduchem do roští, to si ho podává, být tam strom je asi po něm. Na tenhle styl jsem asi už moc starej, respektive zatím mi funguje mozek.

 

Po sjezdu tvořím dvojku s Adim z Německa a frčíme podél Berounky pod Cukrák. Někde kolem Všenor dojíždíme čelo, vypadá to, že je to nebaví, rozhodně jedou hodně volně. Do kopce nám opět ujíždí trio Spěšný, Vokr, Hruška za nimi vlaje Honza Kec a Ondra. V závěru stoupání Honza defektí. Aktuálně jedu ve trojici, kromě Adiho mi dělá společnost i Petr Kuba z Bike Gallery. Sjedeme Cukrák, vysápeme se na Třebotov a aby nebyla nuda Petr trhá řetěz. Zatím tedy solidní technický eliminátor. Čeká nás lehká pasáž na Kosoř, trochu mi tuhnou nohy, ale zatím s Adim spolupracujeme perfektně, a tak se to dá.

 

Pasáž od Třebotova je proplétačka mezi jezdci z krátké trati, místy je to hodně otravné. V sešupu ke Kalinovu mlýnu je regulérní zácpa a jedu nejhorší stopou abych vůbec se pohyboval kupředu. Za brodem ve výjezdu si smůla vybírá i mě a mám defekt. Hřebík tam i zpět pláštěm. Nejdřív vidím jen jednu díru jak je to od bláta, dávám nouzový knot a foukám, nic, hledám a nacházím druhou díru, dávám knot, foukám, nic. Bohužel plášť je na boku moc poškozen. Sundávám ho, vyndávám ust ventilek a nasazuji duši. Ta jak ji vozím celou sezonu samozřejmě uchází. Naprostá klasika. Zabil jsem tak deset minut a X míst, čeká mě odhadem 10km na hodně měkkém zadním kole. Terén jedu ve stoje s váhou na předku, zatáčky jen mírně, protože se to hrozně žvejká.

 

Ve stavu naprosté otrávenosti projíždím cílem na 11 místě, což je 9. flek v kategorii, při konkurenci 600 lidí to není až tak hrozné, ale Adi dojel celkově čtvrtý a každé místo se počítá. První trojka Spěšný, Vokrouhlík, Hruška byla jasně mimo. Šárka už je dávno vysmátá v cíli, zalítla druhé místo na své trati v ženách a 17té celkově ze 650 závodníků na krátké. Dračice to je. Společně si nakonec jdeme pro první místo v teamové soutěži a pěkná výhra mi vylepšuje náladu z nepodařeného závodu a zničeného pláště. Po obchodech, restauracích a kavárnách zevlujeme až do osmi do večera a unavení to frčíme vyspat.

 

Čtyři hvězdičky z pěti, za zničené značení a regulovčíky dávající přednost mobilům moc organizátor nemůže, ale pro perfektní závod je potřeba tohle doladit.


Související články

ČP XC Pardubice

Páteční odpoledne slibovalo hezké počasí a tak jsem se na sobotní pohár moc těšil. První závod sezony, lehká nejistota a nervozita jak na tom jsou soupeři, navíc nové kolo, které jsem neprojel víc než kolem bloku.

Südtirol Dolomiti Superbike 2008, Salzkammergut Trophy 2008 (1. část)

Tyhle dva závody jsou na evropským kontinentu pojem. Jsou v těsném sledu za sebou a tak rozhodnutí zkusit si zazávodit na obou padlo hned jak sem o nich uslyšel. Tenhle nápad nadchl i Honzu se Šárkou a tak koncem května jsme se začali domlouvat na odjezdu. Konečné rozhodnutí padlo v půlce června a tak bylo jasné, že v červenci se vydáme na naši malou evropskou štaci. V pátek ráno 4. července se balíme a společně se Šárkou Vejvodovou (Rock machine - cyklomax Woman) vyrážím směr Beroun, kde nabíráme Honzu Sušánku (cyklotrenink.com) a plnou parou jedeme k německým hranicím. Naše Octavia combi je naložená až po střechu, ale i tak nám cesta ubíhá docela svižně. V Plzni stavíme ještě na rychlý nákup jídla, ale jelikož už v autě moc místa není, moc toho nenakupujeme, bereme jen jídlo na první dva dny.

XC Nasavrky 5/4/2009

První závody sezony bývají vždy trochu s otazníkem. Kdo přijede v jakém dresu? Kdo v jaké formě? Jaké bude počasí na začátku dubna? A hlavně jak mi to pojede? Zimní přípravu, jestli se to tak dá nazvat, nemám nijak systematickou a jaro beru spíše jako rozjíždění, než ladění formy....