Genesis Bike Prague 2014

V sobotu se konala největší biková akce v Praze, Genesis Bike Prague, co se počtu lidí týče a náš team nemohl chybět, prvně od KPŽ Trans Brdy jsme se sešli v hojnějším počtu ve složení Lukáš Hofman, Šárka Černá a Ján Janočko. Šárka s Lukášem měli v plánu jet v kat. tandem (Lukáš-dlouhá, Šárka-krátká), ale na konec to mělo jiný, sladší průběh v podobě vítězství Šárky na dlouhé trase.

Průběh závodu podle Lukáše

Start závodu Genesis Bike Prague byl v pravé poledne, díky nízkému startovnímu číslu (4) nemusím postávat desítky minut  v koridoru a nervovat se po startu sjížděním čelních pozic, jak tomu bylo před týdnem na Orlíku. Na start se řadím cca 10minut do startu, pohoda. Vedle mě na lajně Michal Bubílek, Filip Adel, Jan Jobánek a dalších pár elitáku z Rakous, prostě cajk.

Start je za zaváděcím autem, které zpočátku jede dost pomalu, což v balíku vyvolává dost velkou nervozitu a hodně lidí se cpe dopředu, naštěstí si hlídám zadní kolo Bubílka a vyvážím se za ním. Oficiální start je do táhlého asfaltového kopce, kde se konečně může pole vyselektovat a uklidnit. Držím v celku v pohodě první skupinu, kde nás tou dobou jede odhadem na 20-30lidí, sám se pohybuji v čelních pozicích balíku, což dokládá situaci, kdy odstřídávám Bubílka na čele – jasně, zas takový peklo se nejede, ale i tak to potěší :)). Takto pospolu jedem na 12tý km, kde začínají první techničtější úseky, tou dobou se pohybuji za zadním kolem Adela, ale bohužel mě dost odbrzdí ve sjezdu od Honzy Štastnýho, což byl můj hlavní cíl na tento závod s ohledem právě na soutěž tandemů (Honza jel s Janou Šimánkovou).  Po sjezdu následuje mírné stoupání na louce v protivětru, kde Filip Adel jede full gas, aby si lidi před sebou dojel, což já nejsem schopen akceptovat a zůstávám sám. Naštěstí brzo mě dojíždí skupinka ve složení Honza Písař a Martin Kohl, kde se jede a všichni poctivě spolupracujeme na tempu. Víceméně celý závod před sebou vidíme Honzu, ale nejsme schopný ho docvaknout. Před polovinou závodu ve sjezdu odpadá Honza Písař a až do cíle jedu ve dvojici s Martinem, oba spolupracujeme a jede se dobře. Před sebou stále vidíme Honzu a za náma nikde nikdo.  Je jasné, že takto pospolu dojedeme i do cíle, kde sem si věřil na spurt, ale bohužel v poslednim singlu netakticky najíždim druhej a před námi jedoucí lidi z krátké trasy mě odpojují z háku. Za kopcem ze všech sil ještě Martina docvakám, ale jeho následný nástup už bohužel neakceptuji.

Ve finále to hodilo 7mé místo celkově, relativně kousek od profíků (7minut na vítěze Jan Jobánka) a s dobrým pocitem hlavně v kopcích.

Z pohledu Šárky

I když se poslední dva týdny před závodem pro mě nesly ve znamení postupně kumulovaného spánkového dluhu a čas na sport se moc nedostával, v sobotu ráno jsem byla kupodivu celkem namotivovaná a původní plán jet krátkou trať začal dostávat trhliny. Finální rozhodnutí lze totiž učinit až v průběhu závodu.

Na startu menší dohady kvůli startovnímu koridoru, nakonec ale vše dobře dopadlo a 10 minut před startem už stojím v čelní řadě elitní vlny, což je pro kontrolu pozic v průběhu závodu rozhodující. Po startu se držím v těsném kontaktu s Míšou Procházkovou a Monikou Hruškovou. V prvním kopci je mi jasné, že dneska to teda půjde a to jakože velmi dobře, nohy šlapou jako hodinky a ve vysoké intenzitě se cítím vyloženě příjemně. Na mezičas u rozdělení tratí najíždím jako první žena celkově, odbočuju tedy na 60km trať. Moniku si ale vezu kousek za sebou. Míša vzhledem ke zraněnému zápěstí z předchozího závodu jede krátkou.

Ve sjezdu z Vonoklas se projevují bloky z nedávných pádů a Monika mi ujíždí z dohledu, stejně jako nemálo dalších borců. V Dobřichovicích řadím velkou a valím ITT po rovině podél řeky a postupně ukrajuju zpět ztracené pozice, nikdo ani nezahákuje. U železničního mostu konečně dojíždím skupinku několika borců, kde se veze i Monika, řadím se na konec a orážím. Když se profil začne opět zvedat před nejtěžším výjezdem na trati, prokousám se na čelo skupinky a vyrážím dopředu. Z borců nikdo tempo neakceptuje, Monika musí jít po mně sama. Ve výšlapu na hřeben se ještě potkáme a prohodíme pár slov, ve střední fázi se kopec malinko narovná, na chvíli nasedám a vytvářím rozhodující náskok, v takhle těžkém výjezdu je 26” kolo výraznou výhodou…

Konečně jsem nahoře, krátký sjezdík po louce, kopec, rovina, totální rubárna, a když se před výjezdem na vrchol Cukráku ohlédnu zpátky, za mnou daleko nikdo. Nicméně se nenechám ukolébat a z tempa neslevuju ani o kousek. Sjezdy a brody naopak beru vyloženě opatrně, stopu vybírám až s úzkostlivou pečlivostí, vzpomínka na defekt na Transbrdech, který mi zkazil podobně skvěle rozjetý závod, je pořád dost čerstvá. Tentokrát ale nejspíš i díky tomu, že jsem si vezla jak šídlo na opravu UST, tak pumpičku, mě nic takového nepotkalo a do cíle dojíždím jako první žena na dlouhé trati a 43. celkově z vice než 500 borců v čase 2:56, tři minuty před Monikou, kilometrů místo inzerovaných šedesáti bylo nakonec 68.

V cíli na masáž, po vyhlášení posbírat spoustu krásných cen a hurá na večeři, luxusní burger v Hostivaru byl nakonec velmi příjemným zakončením úspěšného dne.

Reportáž ČT, včetně rozhovoru se Šárkou

Fotogalerie: 

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...