Houštecký cyklomaraton 2015

HOFI: Po protrápeném Genesis Bike Prague, kde jsem před půlkou trasy přišel o nohy a celý týden jsem je stále nemohl najít, byl výběr závodu na následující víkend jasný. Po roční pauze jsem se opět vydal na Houštěcký cyklomaraton, vrchol všech Polabských vrchařů, kde na dlouhé trase, která čítá 82km, jezdec nastoupá krutých 400 výškových metrů.

Na start se stavím 10 minut před startem k Michalu Vláškovi, který i přes svou obezitu wink představuje největší konkurenci spolu s Jirkou Svobodou. Za zmínku stojí i účast Vladimíra Kyziváta, elitního cyklokrosaře. V 10 hodin vše vypukne a celý balík se vydává na trasu. Od startu se jede příjemné tempo, nikdo nikam nespěchá a je jasné, že prvních 23km se pojede ve větší skupině. Dost času trávím na špici, ale tempo si udávám svoje, vím, že první kilometry závodu jsou zde vyčkávacím a pozičním bojem až do Staré Lysé, kde začíná první selektivní nakloněná rovina. Trochu netakticky jedu z první pozice tempo, které stupňuji a na vrcholu jsme náhle 5ti lidech, kromě Vlašana a Jirky se tu drží ještě Franta Novotný a Roman Vosáhlo. Početná skupina o cca 20ti kusech má v tu chvíli na nás 20 vteřin. Tohle chci udržet! Naštěstí všichni máme zájem jet a poctivě točíme kolotoč, ale skupině se nevzdalujem. S vědomím, že na 34.km začiná druhé selektivní stoupání, zvolňuji a necháváme se dojet, přece jen vystřílet náboje na rovině by nebylo zrovna optimální. Od spoda kopce za to beru a daří se mi odjet všem, kousek za mnou jede dvojice Vlašan a Jirka, sám jet nechci a na rovině bych se zničil, tak zvolnuji a jedem ve třech, párkrát to otočíme a dalších 10-15km jedem svižně, abychom si vybudovali náskok. To se daří a od 50.km se jede už volněji, tepově jedu do 160 a začínám uvažovat nad taktikou do cíle. Mezitím se napojujem na okruh kratší trasy na 60km a začíná kličkovaná, naštěstí vše v klidu a v ležérním tempu se blížíme do cíle, cestou sbíráme Markétu Matouškovou, která se nás dokonce chytá i do háku a pár kiláků jede s náma, opravdu jedem peklo, vázně! cheeky Pár kilometrů do cíle je jasné, že rozhodne spurt, žádný kopec před námi již není a na nástup na rovině si nevěřím, protože Michal ke konci moc nestřídá a Jirka vypadá v poho, takže hrozí situace, že nastoupím, Jirka Michala ke mně pak dotáhne a ve spurtu utřu. Na cílovou rovinku najíždím z druhé pozice za Jirkou, Michal třetí, Jirka rozjíždí tempo, nic jiného mu ani moc nezbývá. Zkrátka pro mě optimální situace, jenže to by nesměla být cílová rovinka úzká, dojíždějící lidí z krátké trasy se nám přimotali do spurtu, musím na brzdy a objíždět si stranu, bohužel cíl je už moc blízko a nestíhám se dostat na první flek. Zklamání, věřil jsem si na spurt, ale okolnosti byli proti, Vlašan na konec třetí.

 

Ještě musím zmínit dva poznatky k závodu, prvním je Michal Douša, který se bud teleportoval po trase nebo se nechal na závod naklonovat, protože snad na každym asfaltovym přejezdu stál a dělal support Vlašanovi a druhym je moje ségra, která absolvovala svůj první závod a hned z toho byl 4tej flek na nejkratší trase. Hofman gang jede! A za rok zas na startu. 

 

 

Související články

XC Nasavrky 13.4.2008

Po sobotním poháru jsem přespal v Pardubicích u příbuzných a na lehké vyjetí vyrazil do Nasavrk. Již potřetí se tam jelo XC jako součást ceny Nasavrk v běhu. Běh je velmi známý, dorazila obrovská konkurence. Prvních osm běžců absolutně tradičně z Afriky, vítěz pražského ½ Hervisu doběhl až 4tý. Na XC, letos byla slibovaná nová technická trať, dorazilo i několik jezdců ze soboty, kteří dali Nasavrkám přednost před Pardubickou Alpinou.

24 Hodin MTB Bystřička 12-13/7 2008

Kudla ve vedru, kudla v dešti, kudla v blátě, asi tak bych na úvod charakterizoval druhý podnik seriálu 24 hodinovek MTB. Přijel jsem osvěžen 4 hodinami spánku po dovolené v Itálii a jediné na co jsem myslel při příjezdu do Bystřičky bylo, kde si v klídku tak 8 hodin schrupnout. Po týdnu nad 2000mnm mě bolela hlava a byl jsem ve vlažnějším rozpoložení. Ale nálada zbytku teamu mě rychle vtáhla do dění. První info o trati /7,3km 171m převýšení/ bylo, že je silová a není kde odpočívat, tak to není až tak dobrá zpráva. Ale podmínky jsou pro všechny stejný, takže nemá cenu to řešit. První rundu jede Tomáš a tak všichni vyhlížíme, kdo přijede první do cíle. Trochu nás zarazí, že to je závodník konkurenční 4ky. A to znamená jediné, bude boj! Já jsem ale přijel dneska vyhrát, takže druhej flek nepřipadá v úvahu.

První závod Českého poháru v půlmaratonu

Minulý týden jsem zahájil závodní sezónu na silnici, a to „Prvním šlápnutím“, které pořádají Vinohradské šlapky. Výsledky tohoto závodu byly dosti zmatečné, takže v podstatě ještě ani teď nevím, jak jsem to vlastně zajel. Holt bez čipů měřit okruhový závod se...