Jizerskohorský Dogtreking 24.8.2013

Opět jsem jednu vyměnil tretry za trailové boty a vyrazil na 21km dlouhý běh do Tanvaldu. Pořadatel Musher Club Český Ráj zde pořádal akci z názvem Jizerskohorský dogtreking. Vzhledem k tomu, že psa nemám, startoval jsem v kategorii muži bez psa, respektive muži se psem plyšovým, který se mi zabydlel v camelbagu. Plán byl jasný, kopce nahoru jít na max a zbytek jak to půjde, pokud možno rychle.

 

Velikostí poměrně komorní akce na svém pátém ročníku přivítala 62 závodníků, kteří měli na výběr ze dvou tras. Delší 43km zavedla účastníky až na Jizerku a Souš, kratší 21km se po seběhu z rozhledny Štěpánka točila do Pasek nad Jizerou. Vzhledem k nadcházejícím závodům mi více seděla do plánu kratší trať, i když na delší bych měl větší motivaci zkusit uviset Vláďu Šáfra. Ze závodníků na krátké jsem nikoho neznal, takže jsem byl v klidu. Navíc nás bez psa startovalo jen pět.

 

Intervalový start jednotlivců po půl minutě příjemně roztáhl pole hned od pásky, na řadu jsem šel jako 38. v pořadí, jeden z posledních na krátké trati. Trasér se s nikým nemazlil a začínáme rovnou do kopce na rozhlednu Štěpánka, což je odhadem 400-450metrů převýšení. Držím osobní plán a rubu plnej kotel. Co chvíli předbíhám i závodníky kterým pomáhá pes, i když na takto dlouhé trase to zdaleka není tak velká pomoc jako na krátkém canicrossu. Po dosažení nejvyššího bodu se ihned láme zelená značka dolů a pokračuji technickým seběhem do Dolního Kořenova. Sice jsem se chtěl šetřit v sebězích, ale tohle je tak super, že to nejde nepálit. V půlce kopce, na místě kde cesta vede do kopce, raději tahám mapu a kontroluji, jestli mám správný směr.

 

 Dolů dobíhám v poměrně rozebraném stavu, jak je u nás kluků z rovin běžné. Následuje nekonečná modrá turistická po proudu Jizery, konkrétně 6,5km lehce stoupající lesní cesty. Držím konstantní svižné tempo pod 4:30, někde v půlce na chvilku stavím a musím si upravit oblečení, běžím poprvé v kompresních návlecích na stehna (dárek k pátečním narozeninám od Šárky) a nemám to zatím vymakané jak je srovnat proti šortkám, aby nedřely. Na rozcestí Planýrka se konečně opět láme trasa do kopce, nasazuju mód buldozer a běžím i ty nejprudší pasáže, místy je to hodně nadoraz. Podle rozcestníku to je na vrchol nad sjezdovkami 3km, ale asi to bude kratší, protože jsem nahoře za čtvrt hodiny přesně.

 

Napojuji se na trasu značenou fáborky, jenže to nějak nemůžu z kopce rozběhnout přes špičky. Středeční tvrdý trénink v kopcích stále cítím a bolí mě zkrácené zadní svaly stehen. Pižlám to jak se dá přes paty a vyhlížím kapličku. Dobíhám k ní, hledám strom s razítky a nikde nic. Snažím se v batohu najít itinerář, jenže ten jsem někde ztratil, klasika. Zabíjím několik minut prohledáváním každého stromu po obou stranách silnice před i za kapličkou, až nakonec tahám telefon a kapličku fotím. Aby toho nebylo málo, po pár metrech se mi rozepíná špatně zapnutý batoh a chvíli trvá než posbírám psa, klíče, mapu a další nesmysly. To mám za to, že jako cyklista fušuju do běhání. Posledních pár km po asfaltu už je čistě za trest, alespoň, že se to hezky klikatí a není provoz.

 

V čase 1:49 probíhám cíl. Trochu jsem zaskočil organizátory, tak brzo nikoho nečekali. Nejen, že jsem doběhl první, ale zároveň jsem pokořil o zhruba 15 minut rekord trati. Zadarmo to nebylo a mám toho plný brejle, i když statečně se tvářím, že jako pohoda. Za pár minut přijíždí na silničce Šárka, a ač neradi se záhy loučíme a vyrážíme vstříc skotským slavnostem na zámek Sychrov. Ještě než definitivně odfrčíme, dává mi organizátorka Karolína na památku medaili a poučnou publikaci jak být mužem, kterého ženy chtějí. Tak na to jsem teda zvědav. Samozřejmě mě mrzelo, že jsem nemohl zůstat na večerní vyhlášení, hlavně z úcty k soupeřům a organizátorům, někdy se ale nedá nic dělat.

 

Z hlediska testu formy před Dolomitenmannem svůj výkon hodnotím jako kvalitní a doufám, že za 14dní mi to poběží ještě o kus lépe. 

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...