Jizerskohorský Dogtreking 24.8.2013

Opět jsem jednu vyměnil tretry za trailové boty a vyrazil na 21km dlouhý běh do Tanvaldu. Pořadatel Musher Club Český Ráj zde pořádal akci z názvem Jizerskohorský dogtreking. Vzhledem k tomu, že psa nemám, startoval jsem v kategorii muži bez psa, respektive muži se psem plyšovým, který se mi zabydlel v camelbagu. Plán byl jasný, kopce nahoru jít na max a zbytek jak to půjde, pokud možno rychle.

 

Velikostí poměrně komorní akce na svém pátém ročníku přivítala 62 závodníků, kteří měli na výběr ze dvou tras. Delší 43km zavedla účastníky až na Jizerku a Souš, kratší 21km se po seběhu z rozhledny Štěpánka točila do Pasek nad Jizerou. Vzhledem k nadcházejícím závodům mi více seděla do plánu kratší trať, i když na delší bych měl větší motivaci zkusit uviset Vláďu Šáfra. Ze závodníků na krátké jsem nikoho neznal, takže jsem byl v klidu. Navíc nás bez psa startovalo jen pět.

 

Intervalový start jednotlivců po půl minutě příjemně roztáhl pole hned od pásky, na řadu jsem šel jako 38. v pořadí, jeden z posledních na krátké trati. Trasér se s nikým nemazlil a začínáme rovnou do kopce na rozhlednu Štěpánka, což je odhadem 400-450metrů převýšení. Držím osobní plán a rubu plnej kotel. Co chvíli předbíhám i závodníky kterým pomáhá pes, i když na takto dlouhé trase to zdaleka není tak velká pomoc jako na krátkém canicrossu. Po dosažení nejvyššího bodu se ihned láme zelená značka dolů a pokračuji technickým seběhem do Dolního Kořenova. Sice jsem se chtěl šetřit v sebězích, ale tohle je tak super, že to nejde nepálit. V půlce kopce, na místě kde cesta vede do kopce, raději tahám mapu a kontroluji, jestli mám správný směr.

 

 Dolů dobíhám v poměrně rozebraném stavu, jak je u nás kluků z rovin běžné. Následuje nekonečná modrá turistická po proudu Jizery, konkrétně 6,5km lehce stoupající lesní cesty. Držím konstantní svižné tempo pod 4:30, někde v půlce na chvilku stavím a musím si upravit oblečení, běžím poprvé v kompresních návlecích na stehna (dárek k pátečním narozeninám od Šárky) a nemám to zatím vymakané jak je srovnat proti šortkám, aby nedřely. Na rozcestí Planýrka se konečně opět láme trasa do kopce, nasazuju mód buldozer a běžím i ty nejprudší pasáže, místy je to hodně nadoraz. Podle rozcestníku to je na vrchol nad sjezdovkami 3km, ale asi to bude kratší, protože jsem nahoře za čtvrt hodiny přesně.

 

Napojuji se na trasu značenou fáborky, jenže to nějak nemůžu z kopce rozběhnout přes špičky. Středeční tvrdý trénink v kopcích stále cítím a bolí mě zkrácené zadní svaly stehen. Pižlám to jak se dá přes paty a vyhlížím kapličku. Dobíhám k ní, hledám strom s razítky a nikde nic. Snažím se v batohu najít itinerář, jenže ten jsem někde ztratil, klasika. Zabíjím několik minut prohledáváním každého stromu po obou stranách silnice před i za kapličkou, až nakonec tahám telefon a kapličku fotím. Aby toho nebylo málo, po pár metrech se mi rozepíná špatně zapnutý batoh a chvíli trvá než posbírám psa, klíče, mapu a další nesmysly. To mám za to, že jako cyklista fušuju do běhání. Posledních pár km po asfaltu už je čistě za trest, alespoň, že se to hezky klikatí a není provoz.

 

V čase 1:49 probíhám cíl. Trochu jsem zaskočil organizátory, tak brzo nikoho nečekali. Nejen, že jsem doběhl první, ale zároveň jsem pokořil o zhruba 15 minut rekord trati. Zadarmo to nebylo a mám toho plný brejle, i když statečně se tvářím, že jako pohoda. Za pár minut přijíždí na silničce Šárka, a ač neradi se záhy loučíme a vyrážíme vstříc skotským slavnostem na zámek Sychrov. Ještě než definitivně odfrčíme, dává mi organizátorka Karolína na památku medaili a poučnou publikaci jak být mužem, kterého ženy chtějí. Tak na to jsem teda zvědav. Samozřejmě mě mrzelo, že jsem nemohl zůstat na večerní vyhlášení, hlavně z úcty k soupeřům a organizátorům, někdy se ale nedá nic dělat.

 

Z hlediska testu formy před Dolomitenmannem svůj výkon hodnotím jako kvalitní a doufám, že za 14dní mi to poběží ještě o kus lépe. 

Související články

Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní...

Albion Day By Night - 23/8

Pro tento podnik jsem se rozhodl na poslední chvíli. Napsal jsem Jontimu s tím, že to bude taková malá 24 hodinovka a že jedem v pohodě na bednu. Souhlasil a tak startu závodu s podtitulkem „sedmihodinový štafetový MTB masakr“ nic nebránilo. Motivace do závodu byla i ta, že přesně v den závodu jsem slavil 30té narozeniny a chtěl jsem si tedy dát hezký dáreček. Před závodem jsem si nastudoval výsledky z 06 a 07, důkladně prošel startovní listinu a určil předem naše největší soupeře i černé koně závodu a trochu nahlédl do taktiky jak se jezdilo. Na místo jsme dorazili ve třech ještě se Simčou, která se o nás v pauzách mezi koly starala, což alespoň mě hodně pomohlo.

Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že...