Kelly´s Malevil Cup

Díky preciznímu time managementu a zpoždění českých drah jsem dorazil do místa závodu až po 23 v pátek. Spal jsme jinde než zbytek teamu a tak jsme se potkali až na startu. Zatímco Jirka s Honzou se k tomu postavili jako chlapi a v 8,30 se vydali na dlouhou stovku, já s Otou jsme v 10,00 odstartovali dětskou 62km trať. Podařilo se nám nacpat hodně dopředu –kdo umí umí – díky kluci a čekalo se na výstřel. Kopnul jsem do sebe 20 minut před startem dvě Rescue tabletky a čekal co to udělá. Trasa závodu dokáže potešit i potrápit, střídají se hákovací úseky s nekompromisní dupačkou do kopce a sem tam se vyskytne záludnější technická vložka.

Příjemnou změnou bylo čipování po zaváděcím úseku, pole se natáhlo a jelo se relativně bezpečně. Úvodní kilometry se jedou po loukách, pole se různě přelívalo, drželi jsme se s Otou na dohled a drtili poměrně svižné tempo. Po loukách náleduje les a šotoliny, trochu se povozit, vystřídat, odpočinout až do první občerstvovačky to sype jako by to byla padesátka okolo rybníků.
Pak začne maličko přitvrzovat a za druhou občerstvačkou se jede do Německa, kde trať získá na kráse ale i na obtížnosti. Asi od 35km jedu sám a nikam to neženu, hlídám si pozici a jsem připraven do toho šlápnout kdyby mě někdo stáhnul. Šetřím se na stoupání na Hvozd a závod si užívám. Sem tam se mihnu okolo mrtvolky z konce pole stovky, ale závodníky z krátké nedojíždím.
V oblíbeném sjezdu do Oybinu jsem docvaknul jednoho kluka na spešlu, docela koukal, protože mi dával už cca půl minuty. No na Hvozd mi pak zase ujel už na dobro. Za Oybinem na asfaltu přidávám do kopce a kosím tři krátkaře, mají totál. Na singlíku z Haydenu už zdálky vyhlížím asi půl metrový „kamínek“ - lehce zprava, na kořeny a šikmo točit zpátky, než bych šel přes zábradlí do rokle. Technická lahůdka ovšem tvrdě trestá a zvyšuje score na 2:1 neboť na kořenech zamykám řidítka a přes řidítka jdu na záda na zem. Počkej příští rok. Sbírám se a kontroluju kolo a sebe. Kolo ok, ale vzala mě křeč do lýtka a to je nemilé. Možná to budu dolů nosit jako drtivá většina pole Laughing

A jsem pod Hvozdem. Dávám pití a gel a psychicky se připravuji na nejtěžší stoupání. Musím lehce, aby mě nevzala křeč, kdyby se vrátila byl by konec. Jedu okolo 170tepů a rozestupy máme stabilní, škoda, mohl bych i víc. Už se vidím ve sjezdu z Hvozdu. A je to tady pila a cvrkot dolů. Jedu na jistotu, a i tak dojíždím. Ke konci jsem si sjel dva z krátký a to mám radost. Bohužel ta trvá asi 5 sec než chci šlápnout do pedálů, řetěz dole nahodit nejde a tak stavím, nasazuju placku nasedám a nic. Sakra.
Kontroluji vodítka, nasazuju nasedám a nic. Tou dobou si mě dalo alespon 5 krátkařů a kdyby tachometr ukazoval nasranost tak jedu právě maximálku. Opět sesedám a kontroluju všechno a vidím zaseklý řetěz mezi stavbu a pastorek. Nejde ven, rvu víc a je to. Nasedám a nezbývá než jet podlahu bez ohledu na techniku a tělo. Do cíle kousek a pozice mrzí...
Rvu to strašně a záhy padá pod pilu první oběť, nezmohl se ani na hák. Do kopečka cvakám další dva a ve sjezdu je deptám až si je dávám. Pokračuju v tempu a dotahuju další dva. Nahoru, dolů, jedou taky krev, ale stahuju. Před námi je poslední těžší sjezd, sypký rygol na úzké pěšince. Jedu hranu a už jsem za druhým ze dvojice. Přidává, ale nemá to moc pod kontrolou. A je to tady. Vidím zadní kolo ve vzduchu, pár pokusů o nápravu a už letí kolega vzduchem. Brzdím co to dá, ale nevyjde to, tělo dopadá mimo trať, kolo po saltech zůstává na cestičce. Řvu „uhni“ a na poslední chvíli borec z leže strhává po zemi stroj na stranu.
Bylo to o kousek, kdo ví jak by to dopadlo.
Na mušce mám ale ještě jeden kus a tak opět přidávám. Na rovince jsem se dotáhl, do mini stoupání nechávám pilu a sázím na nalomenou psychiku závodníka a frčím kolem něj. Nereaguje a na louce za hranou už mám 20 metrů odstup, který zůstává. Do cíle je už jen pár metrů a rychlou analýzou zjištuju, že už si nepomůžu ani kdybych jel sebelíp. Držím spíš volnější tempo, přeci nechci přijet do cíle úplně na šrot. Fairway, pár zatáček, pípne čip a ukazuje 34. celkově na krátký. Uff. Jsem spokojen.

Čekám v cíli na Otu a za chvíli je tady. Dáváme se do kupy a čekáme na bojovníky z dlouhé. Netrvá to ani moc dlouho, setkáváme se v cílovém prostoru a hodnotíme závod. Bylo to povedené, počasí vyšlo a příští rok určitě přijedeme zase. Za mě čas 2,48; 11. v kategorii; 169 AVG TF / 184 max.

Související články

Brdman Cross - MTBO

Druhý červnový víkend byl opravdu na závody bohatý. Příznivci KPZ vyrazili do Jistenice, drsňáci do Mostu na pohár 1/2XM, na severu se jela Jizerka50 a komu tohle všechno nestačilo, mohl se jet dorazit v neděli do Berouna. V kalendáři se ovšem vyskytoval i další závod. Pro příznivce MTBO poměrně významný a to Brdman Cross, součást serie Brdman Adventure, která kombinuje, běhy, kola a triatlony. Letos navíc o to zajímavější, že ve stejné lokalitě se pojede i Bike-Adventure 08, nejpopulárnější MTBO v zemi. V sobotu v 11:00 se na start 5 hodinového scorelaufu postavilo 102 dospělých dvojic v kategoriích DD, MD, MM. Snad poprvé jsem na větším závodě startoval v kategorii MD a měl jsem trochu strach jak odhadnu tempo a náročnost tratě. Přeci jen 5 hodin je dlouhá doba, ale zase jsem Lucce věřil, že pojede kudlu, protože je to velká bojovnice.

VIPrahlé Duše MTBO 8/11

Sezona je za námi, poslední listí pomalu opadává ze stromu. Noc ukusuje cenné denní světlo každý den o minutku dříve a bikerský národ se pomalu ukládá k zimní hibernaci. Tedy kromě několika šílenců, kteří přezbrojí na zimní speciály a oblečeni ve výdobytcích moderní doby stále vyzývají...

Author 50 Český ráj

Je začátek dubna a s Blackym se domlouváme na Bajkonuru, a na dalších závodech. Jeden ze závodů na úvod sezony je rychlá klasika v Českým ráji. 50 km po asfalto – štěrkových cestách, kdy vítěz dojede s časem okolo 1,5 hodiny. V sobotu v den závodu nabírám Blackyho na Vinohradech a valíme směr...