KPŽ Trans Brdy 30.4.2011

TransBrdy. Po kolikáté už? Ani to nepočítám. Domácí závod, a různé jeho zimní i extrémní mutace, na kterém jsem si užil i vytrpěl co by stačilo na poctivou závodní sezonu. Letos se náš radotínský kádr ztenčil na dva jezdce, mě a Otu. Na start jsem se postavil se zdravou motivací a chutí opravit smůlu z loňska, kdy dva technické problémy znamenaly sice pěkné, ale až 41. místo celkově.

 

Lehce mě zaskočilo množství startujících, ale pravda s číslem 37 do prvního koridoru, mě to nechalo v klidu. Ota stál hned za mnou v 50-100 koridoru a Šárka si vyprosila wildcard tamtéž. Start závodu a nájezd do prvního kopce proběhl naprosto v klídku i podle mých měřítek. To mě uklidnilo a v táhlém stoupání na hřeben jsem se mohl soustředit pouze na výkon. Až k prvnímu sjezdu jsem jel zhruba 95% maxima a čekal kdy mne doskočí Ota abychom jeli společně. Na rychlostní prémii jsem v klídku vyjel v sedle někde kolem 30 místa celkově. Ota pořád nikde,už nebyl čas dále čekat a snažil jsem se dojet dobrou skupinku na následující pasáže. Jako vrchaři se mi nyní nejelo dobře, musel jsem jet opravdu maximum, abych udržel pozici. Následující pasáže po širokých cestách jsem vydýchával v háku.

Drobné stoupání ke Skalce nás neroztrhalo, a tak najíždíme do terénu v pěti kusech. Osvědčená kombinace šutrů, bláta a kamenů nás separuje na bojující jednotlivce a dvojice. Klasicky se letí bez velkého ohledu na materiál a ráfky s plášti dostávají co proto. Míjím občerstvovačku, pak rychlé úseky na obrátku trasy.

Po čipování by na mě měl čekat Honza, počítám s tím a mám zhruba deci pití. Bohužel nečeká. Pokračuji ve dvojici po široké asfaltce a přemýšlím kde si obstarat vodu. Ve sjezdu se rozdělujeme, trochu to šetřím, nemám úplně v pořádku hlavové složení a kolo není precizně ovladatelné jak bych potřeboval. Po pár minutách rovinek začínám pociťovat nedostatek pití.  Nezbývá než pokračovat, a litovat, že už se nejezdí kolem pramene Brdlavky.

V táhlém stoupání na druhou občerstvovačku ztrácím tři pozice a nejede se mi vůbec dobře. Beru si konečně bidon a frčím směr Halouny. V krátkém stoupání od altánu na louku začínám cítit křeče v lýtkách. Nikdy jsem na ně netrpěl a věřím, že to vydrží. Bohužel ve stoupání na Babku musím jet o dost volněji než bych chtěl a ztrácím  4 pozice. Měním strategii na dojetí bez křečí. Stopku mi vystavuje brod babského potoka při posledním sjezdu. Neriskuji pokus o projetí, případné vyšlápnutí bych určitě bez křeče nedal. Pomalinku jako důchodce přecházím potok, po nasednutí na kolo je to tady. Křeč v lýtku. Sesedám a čekám víc než minutu, než mohu v bolesti pomalu pokračovat. Moje další tempo už není závodní. Těžím ze znalosti tratě a jedu maximálně úsporně. Ztrácím další dvě pozice a to mě ještě čekají schody na most. Ty zdolávám jako stoletý dědeček po patách a opravdu pomalu. Další závodník mě přefrčel, ale já jsem rád, že dojíždím do cíle. Na nějaký finish ani pomyšlení.

Celkově beru 43. místo a 10. v kategorii, smůlu jsem tedy neprolomil. Ota závod díky technické komplikaci nedokončil vůbec. Šárka je třetí v kategorii a zachraňuje tak výkon naší výpravy. Musí z ní mít v Merida Biking Teamu radost. Její kolega bere navrch stříbro v Elite.

Večer se vracíme do Let na Čarodky a u piva hodnotíme závod. Organizace i počasí na jedničku. Příští rok přijedeme bojovat zase. 

 

foto: Miroslav Zbuzek 

Související články

TZB Houštecký cyklomaraton 2008 - náš team na bedně

Poslední červnovou sobotu se jel kousek od Prahy ve Staré Boleslavi další závod Poštovní spořitelna maratón série TZB Houštecký cyklomaratón. Start a cíl je situován u sportovního areálu v samotné Houšťce u Staré Boleslavi. Závod díky svému rovinatému profilu bez většího kopce se řadí mezi rychlé závody s průměrem, za který by se nemusel stydět ani dobrý silniční cyklista. Náš team měl zastoupení v podobě Jitky, která se postavila na delší variantu trati, která měla cca. 78 km a Otu, který věřil v úspěch na trati krátké (50 km). Na start v /10:30/ se jako první postavila Jitka a ihned po startu si držela vedení ve své kategorii žen do 40 let. Jedinou vážnou soupeřku pro Jitku znamenala Jana Martínková z teamu cyklotrenink.com.

Běh do vrchu: Listonošův Krpál 15/3

V okolí Prahy pořádá již několik let sdružení Kopec sérii závodů do vrchu. Některé jsou snadné, jiné brutální, ale jak už u závodů do vrchu bývá, všechny spravedlivé. První podniky seriálu začínají již v únoru a běhá se v průběhu celého roku, většinou v neděli a někdy i v ...