Kupkolo Podkrkonošský maraton 2014

HOFI: Tuto sobotu se konal Podkrkonošský maraton, závod, který se nachází jen pár kilmetrů od naší chaty v Ostroměři a je to i závod, kde sem začínal před třemi roky se závoděním, takže důvod se pořádně ukázat po pár ne úplně povedených závodech.

Předpověd přes celý týden neslibuje zrovna opalovačku, ale to mi nevadí, spíše naopak. Podklad je i přes deště díky podloží pevný a nehroží žádné blátivé orgie. Po těžkém zvažování volím předem trasu 50ti km. Po předzávodním projetí prvních 40ti km 90tky mě to i trochu mrzí a za rok jedině na dospěláckou trasu.

Den D je tady, start je naplánován na 10:30 na náměstí v Lázní Bělohrad, počasí uplakané, 15stupnů a lehký deštík, no nic, dem se do toho rozjet, po 20ti minutách sem zmoklej jak slepice a řadím se do první brázdy vedle Davida Jandy, nechybí tu ani Vlašan, Tatulda, Martin Řehák a další, takže konkurence slušná. Po startovním výstřelu se jede v pohodě, držim se kolem Tatuldy, Davida a Vlašana a hlídám si pozici v balíku. Po obkroužení města se najíždí k prvnímu stoupáku ke kostelíku, kde je základ bejt v popřední, protože po krátké stojce se zde často rozjede tempo po rovině a letos tomu není jinak.

V nejprudší části nastupuje Tatulda a zkouší natrhat zatím kompletní balík, pak se na čele otočí ještě Martin Řehák a v tu chvíli sme cca ve 20ti lidech z 600ti na startu, takovou selekci si nepamatuje a je fakt, že se jedou dcl jatka, takže rychle se oklepat a následuje další brdek v šotolině, kde překvapivě odpadá David Janda a Tatulda se taky netváří, že by mu to chutnalo. Po 10ti km se tempo uklidnuje a začíná se pomalu organizovat točení se na špici, no co si budem povídat, většina je tak vyprášená, že se nikomu nechce, po chvíli ale už na špici operuje Franta Žilák a po něm já, ovšem klasika, když už du na první flek, tak za mnou nikdo na střídání, takže si volim svoje tempo a na 163tepech si v poklidu dovážim celou skupinu do terenu, kde de na první flek Žíla a já hned za nim, což bylo trochu za trest s ohledem jeho xc skills, ale vim, že se musim motat vysoko, protože bude následovat těkžej technicky úzkej výjezd, kde se rozhoduje závod a v týdnu sem si ho byl najet. Jaký to překvápko, když náhle zjištuju, že trasa je změněná a jede se uplně jinudy, měkkym jehličím napříč lesem, úsek za trest, kde to nejede. Po zdolání tohohle překvápka vyjíždíme na Hořický chlum, kde už je to o hákování, tou dobou je nás už jen 6, to sem fakt nečekal takovu selekci. Tatulda se pořád netváří, bud něco kuje nebo po etapákách v Reichu nemá ještě takovou rychlost. Každopádně na 18,5km nejtěžší sjezd na trati, takticky si tam najíždim první, abych si volil stopu, to se mi daří, než za mnou Žíla řva: „Bacha leváá!“ No tohle sem nepobíral, pod sjezdem má na nás tak 15 vteřin, profrčíme občerstvovačkou a je tu táhle stoupáníčko na chlum do Konecchlumí, kde na vrcholu sme zas všichni spolu, následujou houpavý pasáže, kde si spíš každej hlídá defekt a je tu druhej selekční úsek, prudkej technickej výjezd, kdy na mokru to fakt není sranda, jedu zadní kolo Vlašana, ale na potvoru mu na kamenech sklouzává zadek a musí slízt, to mě trochu zbrzdí, první tři dou do menšího trháku, Tatulda mě předjíždí, ale ikdyž tady chytám krizi, tak se ho chytám, na horizontu mi totál tuhnou nohy a musim zvolnit, možná sem se měl kousnout víc. Po chvíli jedu ve dvojici s Vlašanem, kterej ve sjezdu do Konechlumí mi taky trochu cuká a zas sem na to sám, před sebou vidim pořád skupinu, ale sílu si je sám dojet nemám a za mnou díra. Takže plán B, 23km do cíle a já zas jedu časovku. Vícemeně se mi jede dobře, ale absence spolupráce ve skupině je cítit. Sjezdy už jezdim na sichr a užívám si je, to platí i o prudkejch výjezdech v mokru, kde zadní Fast Trak plní svou funkci a drží v pohodě.  Když vyjedu poslední kopec na šotku, vim, že už je to moje, hodim velkou a drtim to v mírnym sjezdu pořád 40+, v cíli už dojíždim na pohodu v čase 1:49:21, kde je mi hlášeno celkově 6tý místo, který beru a převládá spokojenost, ikdyž, lepší to bejt mohlo, ale to vždy. Následuje pocílový rozhovor, bejt tam Luboš Toman – místní speaker, který byl tou dobou ještě na trati, tak sem měl připraveno mu i zazpívat, škoda nocool Takže zas za rok v Lázní Bělohrad!

PS tombola zase nevyšla!!

 

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...