Malevil Cup 18.6.2011

Vydat se na Malevil je sázka na jistotu. Velmi pěkná trať společně s kvalitním zajištěním ze strany pořadatele každoročně přitáhne přes tisícovku závodníků. Na výběr jsou trasy 110, 72 a 40km a tak si každý vybere na kolik se cítí. Za Radotín jsem vyrazil já o Ota na trať 72km, Lukáš bohužel nemohl, a tak jsme do teamové soutěže přibrali Jakuba Štěpánka. Páteční noční bouřky připravily na trati podmínky slibující velký zážitek.

Pršet přestalo až kolem 8 hodiny ranní, i toto počasí jsme vítali, neboť předpověď tvrdila, že bude pršet i v průběhu závodu. Start v 9,30 z náměstí v Jablonném proběhl v klidu a peloton bez pádu najel na úvodní louky. Zde už byla situace jiná. Mokrá posekaná a neshrabaná tráva v kombinaci s vyjetými rigoly měkkého bláta začaly bez milosti posílat závodníky k zemi. Dvě vyložené krizovky kdy mi soupeř padl téměř pod kolo jsem jen tak tak vybral vysokou trávou mimo trať. Po pár nervózních minutách se situace konečně stabilizovala a já se ocitl v šestičlenné skupince jezdců. Ota na loukách namotal trávu do šaltru a mírně za námi zaostal.

Skupinka díky třem jezdům z Elevenu jela velmi pěkné tempo, trochu pod moje možnosti, ale čekal jsem dlouhý a těžký závod, tak jsem nikam nepospíchal. Zhruba po půl hodině jsme ztratili Honzu Haška a dále pokračovali v pěti. Závod jsem si vyloženě užíval, i v tom bahně mě to bavilo. Síly jsem měl dost, technika pracovala výborně a vhodné bezdušové obutí s nižším tlakem nemělo v terénu výraznější problém. Co mě moc nebavilo byly rychlé sjezdy, tam jsem nepatrně ztrácel. V technických jsem naopak měl navrch. Až na občerstvovací stanici na Kristýně byl Ota na dohled naší skupinky. Z boje o lepší pozici ho ale vyřadil nejdříve nefunkční malý tác a později i defekt zadního pláště.

Moje skupinka vydržela kompaktní až do přejezdu do Německa, kde odpadl jeden z jezdců Elevenu. Zdálo se mi, že nemůže utočit do kopce těžké převody a dost se trápil. Ve čtyřech jsme pokračovali směrem k obávaným sjezdům do Oybinu. Letos si navíc pořadatelé připravili vyloženou lahůdku v podobě prodloužení této pasáže. Přidali obtížný výjezd, následovaný vlnitým singletrackem a zakončený famozním technickým sjezdem. V tomto místě jsem se rozhodl zaútočit a šel na čelo skupinky. Trochu jsem zavzpomínal na dobu, kdy jsem to z kopce jezdil více srdcem a výsledkem byl poměrně luxusní náskok.

V Oybinu jsem konečně zařadil plný závodní režim, což znamenalo navýšení tepů zhruba o 10, a pokračoval směr Hvozd. V prudkých pasážích nad vesnicí se mi podařilo získat jedno místo a nezadržitelně jsem se blížil k obávanému Hvozdu. Cítil jsem se skvěle a doufal, že to vydrží. Ve stoupání od občerstvovačky jsem hecnul sám sebe a vyjel nejprudší pasáž v sedle. Dlouhé kamenité stoupání lesem mi trochu komplikovali tlačící závodníci dlouhé trati, měl jsem na dohled soupeře,  nebylo mezi nimi lehké jet efektivně maximum. Před vrcholem byl nakonec můj, ještě jsem zabral, abych si vytvořil náskok a hurá do sjezdu. Kličkuji jako úhoř mezi pomalými stovkaři a držím to celkem u držky, nechci se vzdát urvané pozice.

Do cíle si to dávám poměrně v palbě, a v čase pod tři a půl hodiny protínám cíl na celkovém 15tém místě. Ota dojíždí 14minut po mě na 25tém a za necelých 40 minut je tady i Šárka jako 5 žena ve své kategorii. V teamové soutěži jsme bohužel neobhájili loňské třetí místo, chybělo nám 7 minut. Původní plán jet ve čtyřech s Lukášem by dokázal eliminovat Otovi technické problémy. Jet ve třech je totiž vždy riziko.

Po sprše se vracíme na ranč a potkáváme se s kamarády. Je fajn, že všichni dojeli v pořádku, pádů bylo na trati požehnaně. Příští rok bude Malevil hostit mistrovství Evropy v maratonu, doufám, že bude lepší počasí. Jen mytí a servis našich kol mi zabral zhruba 4 hodiny, resuscitace oblečení, helem a bot to byla vůbec kapitola sama pro sebe.

foto: Martin Buk 

Štítky: 

Související články

Zahořanská Klika 14/9

O nultém ročníku tohoto závodu jsem se dozvěděl jen den před jeho konáním. Jediná informace byla: v 10:00 v Libři na fotbalovém stadionu, 45km. Co víc vlastně je potřeba vědět? I tak jsem ještě stačil myšlenkou na účast nakazit Jitku s Petrem. Osobně jsem účasti moc šancí...

Běh do vrchu: Listonošův Krpál 15/3

V okolí Prahy pořádá již několik let sdružení Kopec sérii závodů do vrchu. Některé jsou snadné, jiné brutální, ale jak už u závodů do vrchu bývá, všechny spravedlivé. První podniky seriálu začínají již v únoru a běhá se v průběhu celého roku, většinou v neděli a někdy i v ...

Author 50 Bezděz 2009

Na třetí červnovou sobotu připadá rovinatá klasika v podobě závodu Autor Bezděz 50. Jak už z názvu vypovídá, jedná se o trať 50 km dlouhou, vedoucí převážně v rovinatějším, ale písečno-kořenitým terénem pod hradem Bezděz nedaleko od Máchova jezera. Z našeho teamu sem se na závod vydal sám, jelikož každý už měl na tuto sobotu naplánováno něco jiného. Jelikož se v závodě jela i soutěž teamu, začal sem shánět nějaké dobré „koně“.