Malevil Cup 2010

Letošní MČR v maratonu se konalo v pěkném prostředí podještědí, na závodě Malevil Cup. My jsme se přihlásili na kratší trasu s výhledem, že bychom mohli uspět v týmové soutěži. Tým jsme vytvořili v sestavě: Já, Ota, Dan, Blacky. Ota s Blackym pobývali v místě konání již od pátku, a tak mezitím co dospávali a relaxovali, já s Danem jsme měli od 5 resp. 5:30 "na pilno". Odjezd z Prahy lehce po šesté, bylo vcelku volno, tak cesta ubíhala. Cestu jsme trefili správně a hromadné parkoviště nešlo minout. 

Prezentace byla asi kilometr daleko, na ranči Malevil, takže rozcvička simulovala rozjetí :) . Vše vyšlo tip top a cestou na start se ještě rozjedeme. Koridor beznadějně plný, ale naštěstí se v pohodě vejdeme z boku přes hrazení. Kousek za námi a na druhé straně je Blacky, vpředu se pak před kamerou dolaďuje Ota :) . 9:30 start!

První metry jedeme po asfaltu, ale hned následuje mírnější kopeček, kde je nutné udržet skupinu. To se mi daří, takže celkem pohoda. Následuje levá a hurá do terénu na louku. Bahno z kopce prověřuje obutí, na můj vkus mi to dost bruslí...ve vesnici pod sjezdem prudší pravá a kopeček číslo dvě. Dojíždím skupinu s Otou, jedu svoje tempo a pokračuji dál. V aleji po rozbitém asfaltu mi moc nikdo nestřídá, ale zatím mi to nevadí, jsem v klidu. Louky střídá lesní cesta, profil je v prvních kilometrech vlnitý. Občas se objeví písčitý výjezd prudšího rázu. Ve skupině jedu se závodníky z Příchovic a dalšími. V Rýnolticích jedeme v asi 8mi členné skupině.

Zdejší trasu jedu vůbec prvně, vůbec nevím kde jsem, ale vím, že profil je nahoru dolů a moc se nedá odpočívat. Natlačím do sebe gel, když to zrovna jde. Prudší a již delší stoupání natrhá i naší skupinu a jedu sám. Dojíždím po vrstevnici k místu kde se potkává trasa. Pro mě to vypadá slibně, čeká mě dlouhý sjezd po louce. Je to parádní, jede to, ale nehrotím a spíš regeneruji...dole v bahnitých pasážích mě dojíždí Blacky. Pod kopcem mě nadobro sjede a zmiňuje cosi o výletnictví :) , asi má pocit že to flákám :) . Dávám druhý gel. Jedeme společně, roviny střídáme. Jsme v druhé polovině trasy a začínají ty větší kopce. Docela se to dá, ale Blacky mi občas cuká, třeba na 5 metrů. Není to nic příjemného...kolem nás jedou stále ti samí, žádné velké změny. Prudké bahnité stojky lesem je dobré jet frekvenčně, ale nějak mi to neshazuje na malý, takže občas hodně tahám, ale dá se.

V druhé části závodu jsou zapojeny i technické sjezdy, takže odpočinek minimální. Výjezdy těžké a prudké, obohacené o vlhké kameny nebo listí. Je to bajking, baví mě to, ale zároveň si přeji aby už tolik takových kopců nebylo. Mé přání ale není vyslyšeno :) . V táhlém kopci začínajícím šotolinou se mi Blacky opět vzdaluje, ještě to pak nějak dojedu, ale v bahenní pomalé části nakonec odjíždí. Některá místa se i tlačí. Nejspíše jsme v Německu, turisté vesměs fandí. Další rozbitý sjezd mi dává zabrat a na chvíli se mi zablokují kliky...zvláštní. Nějak to automaticky pořeším a jedu dál. Jen řetěz začal nějak drhnout...hnutý přesmykač, říkám si. Pod nebezpečným sjezdem končícím zábradlím a schodem z balvanu se mi řetěz sukuje. Naštěstí vpohodě, pokračuji k občerstvovačce.

Žádné jídlo nikdo nedává, pití mám, takže vzhůru do kopce. Prý je to 8 do cíle a jen 2km do kopce. Lákavé. Stoupání na Hvozd mě ale dodělává, je to nekonečné. Tempo jedu o něco rychlejší než jezdci z dlouhé. Žádná sláva, mám hlad a řetěz dře. Určitě mě to zpomaluje! Aspoň morálně tedy 100% :) . Nejetelné úseky tlačím, ještě sem tam zahlédnu Blackyho, ale jen občasně. Na Hvozd se vysápu, předjíždí mě asi dva lidi z mojí trasy. Sjezdy dolů neskutečně bolí, jsem dost "prošitej" a držet řidítka je jediné co zvládám...sjezd, kopeček, sjezd kopeček...žádná pohoda, i když spíš klesám než stoupám.

Najednou slyším hlasy z cíle, už se to blíží. Vyjedu nad golfové hřiště a spouštím se k Ranči. Za sebou vidím závoďáka co mě chce sjet, tak do toho dávám ten zbytek sil, místo vpohodě uhájím.

Nohy mě tentokrát fakt bolí, hodně. Dojíždím asi 5 minut  za Blackym, ale jen 4 lidi za ním. Po chvíli dojíždí třetí z týmu Dan. Píchnul a pak se ještě poroučel k zemi, takže dojel nějakou silou vůle, nebo nevím...v cíli sotva chodí a nemůže ohnout nohu...Ota kvůli technickému problému a ne svému dnu závod nedokončuje.

Výsledky tedy: Blacky 13./3. , Lukáš 17./13. a Dan 37./23.

V cíli čekáme s napětím na výsledky týmů a nakonec nám to hodilo třetí flek. Super.

Jako bonus zjišťuji u auta, že ono drhnutí řetězu bylo dáno prakticky roznýtovaným řetězem. Že to vydrželo takovou dobu, to tedy koukám. Měli jsme v podstatě kliku :) A o tom to taky občas je!

Dlouhou mistrovskou ovládl Jarda Kulhavý, potvrdil tak vše co se čekalo.
Výsledky naleznete ZDE. 

Ota

Z mého pohledu je Malevil asi nejoblíbenější závod, perfektní organizace, krásné zázemí, relativně hezká trať. Letošní ročník kvůli pořádání evropského šampionátu v roce 2012 byl posunut z květnového termínu na červnový, což se v podobě letních teplot mohlo jevit jako výhoda. Bohužel, ani letos nepadali teplotní rekordy, ale to asi nikomu nevadilo, a nakonec počasí bylo ok.

Na závod sem se docela těšil, jen sem měl malou obavu, co udělala 24 H MTB minulý týden. Od minula se mi moc dobře nejezdilo a v týdnu na tréninku se to potvrdilo. Tuhé nohy, únava - to nebylo ideální před závodem sezony. Práce tomu taky moc nepřidala, ale nechtěl sem si to připouštět a na závod se už od pátka těšil. Na start mířím jako jeden z posledních, rychlé rozjetí z ranče se docela hodilo a těsně před půl desátou se řadím na start. Po startu se držím dobře, jedu v předu abych se vyhnul jakékoliv komplikaci. Levá zatáčka a přichází nájezd do terénu. Jindy si to užívám, ale v tuhle chvíli tuhnu hrůzou. Opět se mi začíná zadrhávat ořech, drhne a vydává příšerné zvuky, tahá za řetěz. Je to jasný, bahnitá trať liberecké 24hodinovky mu moc neprospěla. Co to znamená? Buď neustále šlapat a nedovolit protáčení ořechu, nebo riskovat zásek a katapult z kola. Začínám být pěkně naštvaný, nejdůležitější závod a problém hned po startu. Bohužel to nebyl jediný. Moje nohy a tělo si řekli ne a ten den to prostě nešlo. K mému trápení nepřispěla ani nová trať, kterou jsem neznal, a tak jsem se musel protrápit až na 30 km k druhé občerstvovačce. Tam se napojovala trať na trať původní. 

Nemělo cenu pokračovat dál, výsledkově sem se propadl daleko za očekávání, ořech už vysloveně protestoval a já už na to neměl. Se slzami v očích končím svůj oblíbený závod v necelé polovině. Strhávám číslo, sundavám čip a jedu zpátky na Malevil. cestou potkávám stejné nešťastníky, kteří závod také nedokončují. Na závěr aspoň jedno pozitivum a to že team končí v soutěží na 3. místě, což byl cíl závodu. Gratuluji klukům, předvedli vynikající výkony.

Blacky 

Pro mě klasický průběh závodu. Na startu se nikam necpu, protože se nechci smotat. Tentokrát jsem to ale podcenil a stál cca okolo 50-60 fleku a to už bylo dost. Rozjely se hrozný kule, horkotěžko jsem se propracoval na cca 40 pozici při nájezdu do terénu. Dana sjíždím na loukách, Otu v jejich závěru. Jdu na čelo skupinky a i za cenu, že ji celou dotáhnu chci dojet Lukášovu skupinu. V plánu je jet s Otou a Lukášem pohromadě. Po cca 10 minutách ale moje temtpo nikdo neakceptuje a tak se vydávám na osobní misi: Dojet 8smi členou skupinku, která spolupracuje. Daří se mi to po těžkých 30 minutách, kdy jsem sjížděl náskok ani ne minutový. Je to zrovna po náročném stoupání, kdy se skupinka rozpadla. Beru Lukáše do háku a střední část trati spolupracujeme. Občas někoho dolítneme.

Přichází krásné ale těžké pasáže v Německu. Jedu celkem v pohodě, do kopce tempo, z kopce jistotka. V těžkém bahnitém výjezdu ztrácím Lukáše a později mě berou dva němci. To mě nakoplo, jednomu to vracím do kopce, druhému z kopce. V těžkém sjezdu do Oybinu beru Martina Koukala, vypadal mezy kameny dost vyděšeně. Pomalu se blížím k Hvozdu, na singlíku nechávám legendární kámen bez povšimnutí a jdu ho pěšky. Před dvěma lety jsem si na něm hezky poletěl :)

Přicházu bonus 65km trati, těžký, místy technický výjezd na Hvozd. Nejprudší místo tlačím a nechápu jak jsem ho dříve mohl dvakrát vyjet při 100km závodě. Asi měknu :) Pěkně si dávám a v poslední třetině válcuju tři závodníky. Jednoho z nich na one-twenty fullu. Byl bych nerad, aby mě dolítnul ve sjezdu, a tak se plně koncentruju a jedu hranu. Houpavý profil do cíle už v XC stylu - stojky ve stoje, sjezdy na max, zatáčky driftem :) Před golfem mě bere Vokr, druhej z dlouhý. V cíli vyjímečně nejsem poravenej a po převlečení vyčkávám netrpělivě Šárku, která, stejně jako Ota, neměla den a vyloženě si to protrpěla.

Foto: Roman Stibinger, MTB Příchovice a archiv týmu

Štítky: 

Související články

KPŽ - Karlštejn tour 10.7.2010

V týmu máme několik prioritnějších a důležitějších závodů. Jedním z nich je prakticky domácí Praha - Karlštejn tour, zařazený do seriálu Kolo Pro Život. Sobotní tropický den byl ve znamení slunce a nedostatku vody. Ráno pěkných 30 ve stínu, na slunci pak asi o několik desítek více...

...

Okoloústí CMT

Na konci července jsem se vydal na pohárový závod 1/2 maratonu, do Ústí nad Labem. Proměnlivé počasí působilo nevlídně, ale zajímavá krajina s průsvitem slunce to vše vyrovnala. Projeli jsme kolem Ústí a pak jsme "územím nikoho" dojeli mezi křovím a bejlím na místo konání. Parkování bylo...

Okoloostravy - MČR v 1/2 maratonu

Velký výlet jsem si naplánoval na druhou srpnovou neděli. Konalo se totiž mistrovství ČR v půlmaratonu, tedy na trati kolem 50km. S předstihem jsem si zajistil ubytování a neodradilo mě ani to, že mi každý odvětil že na takový výlet rozhodně naplánuje jet :) . Inu vyrazil jsem kolem 10h...