Malevil Cup 2014

Letošní Malevil, byl z hlediska Radotínského teamu neúspěšnější v historii. Dvě individuální podiová umístění a druhé místo v teamové soutěži na takto těžkém závodě, to se cení. Na trasu 65 km se vydali: Šárka, Jonti, Hofi a Jirka. Pohledy prvních tří jmenovaných si můžete přečíst níže, aneb třikrát to samé, není to samé cool

 

Malevil Cup –  Šárka

Kdybych měla vybrat ze závodů největší srdcovku, bude to Malevil. Pamatuje moje závodnické začátky, zažila jsem na něm snad všechny druhy počasí, ale hlavně od roku 2005, kdy jsem si tam dva dny před maturitou a týden před plánovanou plastikou kolena dojela bez křížového vazu pro stříbro v kategorii, pro mě pak už pokaždé znamenal jen utrpení bez výraznějšího výsledku. Ať už za tím byla nemoc, přetrénování nebo zataženost z liberecké čtyřiadvacítky, závod se pro mě vždy pár chvil po startu změnil v trápení, což tamní kopce dovedou opravdu ošklivě a hlavně dlouze. Ne tak ale letos.

Předpověď na závod slibovala proměnlivo a spíš chladněji. Na startu sice spadlo pár kapek, ale jinak byla trať nebývale suchá a jen se prášilo. Na start dojíždíme s Hofim a Jontim spolu s Robertem Vrkočem a Otou Zimou z Bikeranche, kluci se trochu hecují, dnes totiž jde i o výsledek v soutěži týmů a rivalita pražských hobby týmů je pověstná. Mě se to ale netýká, přeci jen můj sebelepší čas by týmovou bednu nezachránil. Stavíme se do první lajny, organizátor se sice výhružně dívá a musíme striktně za pásku, ale umíme v tom chodit a za chvilku už odpočítáváme sekundy do startu. Při letmé kontrole startovního pole identifikuju potencionální soupeřky, vítězku několika předchozích ročníků Danielu Storch doplňují další dvě Němky, které vypadají, že by mohly pozlobit, a vím, že v koridoru je někde i Jana Šimánková, která je na rozdíl ode mě v technice jak ryba ve vodě, a taky biatlonistka a olympijská medailistka Veronika Vítková. Závodit se tedy bude.

Zaváděcí asfaltový kopec vyletím, ani nevím jak, Daniela podle očekávání mizí v dál a kolem mě se pohybuje starší Němka Regina Marunde z Fi'zi:k Teamu a Christiane Wolf z r2-bike. Nájezd na louky, houpání nahoru a dolů, pole závodníků se přelévá, Regina ujíždí, s Christiane se chvilku přetahujeme, ale nakonec ji nechávám ve výjezdech za sebou. V dlouhém sjezdu po louce ke Kristýně mě ale znovu dojíždí společně s Janou Šimánkovou a jedem spolu ve skupince ještě s několika borci. Následuje střední pasáž po šotolinách, kde trať prakticky stále stoupá. Tempo mi po chvilce začne připadat lehce výletní, skupinku tedy opouštím a vydávám se sama dopředu.

Ve druhé třetině závodu dokonce dojíždím Reginu z Fi'zi:ku, ovšem v kamenitých sjezdech kolem Oybina se trápím a ztrácím. Letošní tvrdé pády si holt vybraly daň a ještě potrvá, než se zas trochu otrkám. Na Hvozd se ale vyloženě těším, jindy obávané stoupání, které se mi v letech minulých už párkrát stalo příslovečným hřebíčkem do rakve, si dávám v příjemně svižném tempu a neustále předjíždím. Je mi jasné, že ve sjezdu se karta zase obrátí a že co nenajedu teď, už nezachráním. Vrchol, výběh schodů nahoru k rozhledně a do cíle zbývá už jen dlouhý prudký sjezd plný šutrů. Ještě na rozdělení tratí najíždím jako třetí žena celkově, ovšem ve spodní části sjezdu mě celkem očekávatelně dojíždí a předjíždí Jana Šimánková, kombinace skillu, 29“ a teleskopu dovede na trati jako je Malevil smazat i celkem výrazný náskok jedna dvě.

V cíli tedy čtvrtá celkově a třetí v kategorii, po dlouhých devíti letech bedna na Malevilu a velká spokojenost s letošní formou

 

Malevil Cup - Jonti

I přes nic moc snídani, jsem měl ráno dobrou náladu. Hodinové rozjetí jsem zapil redbulem a na poslední chvíli se vmáčkl a druhé lajny na startu. Taktika jasná, držet se od startu vepředu a vydržet to co nejdelší dobu. Ideálně až do cíle. Kromě známých tváří jede i hodně Němců, jejichž výkonnost neznám. 


Hned od startu se jede velmi rychle, solidní tempo i na XC, na tříhodinový závod je to ale moc. Na tepáku přes 175 a nohy bolí. Odpojuje se první skupina, kde se drží i Lukáš. Jedu vepředu v další skupině, která se taky nefláká. Se mnou jede i Honza Rožek a Honza Písař, náhrady za zraněné radotínské do hodnocení teamů. Po chvíli dojíždíme solo Lukáše, který neuvisel čelní grupu. V kopečcích se jede skoro max tempo, ze skupiny odpadává dost lidí. Nakonec ve šlapvém sjezdu ke Kristýně odpadávám i já, z malé díry je najednou 20m a nemám na to to sjet. Jedu svoje tempo, postupně mě dojíždějí dva Němci a dva jezdci z Elevenu Příchovice. Němci jsou na tom dobře fyzicky, mám co dělat je uviset, ale v technice ztrácejí. To se jim taky stává osudným, a zůstávají vzadu. V některém z německých výjezdu nás dojíždí další, na první pohled nejsilnější, jezdec z Příchovic, Vojtěch Jindříšek.

Ve výjezdu nad Oybin se mi jede dobře, v následném sjezdu ještě líp. Postupně dojíždíme několik lidí a od diváku zjišťuji, že jsem na výborném 11. místě. To mě motivuje a snažím se ještě zrychlit. Ve výjezdu na Hvozd dojíždíme Vladimíra Pauderu, přibližně v polovině kopce řadím o dva převody víc než mi je příjemné a střídavě jedu ve stoje a v sedě co se dá. Na vrcholu před sjezdem jsem už sám. Ve sjezdu jedu plný adrenalinu, hodně rychle stylem, čemu se nevyhnu, to vezme vidlice a ráfky. Předjíždím unaveného Vojtu Císaře, který mě za chvíli před sebe ve sjezdu pouští. Vidím před sebou ještě jednoho jezdce, tak jedu co se dá, dojíždím a předjíždím ho. Zasekávám se v díře plné bláta, jezdec za mnou naštěstí taky, nepředjede mě. I na louce v mírném sjezdu jedu max, převod 38x11 je málo.

Nakonec končím za 2:55 na 1.místě v kategorii, 7. celkově. Lukáš a Honza dojíždějí chvíli za mnou, v teamech končíme na druhém místě a vyhráváme krásnou cenu od Pivovaru Svijany.

 

Malevil Cup - Hofi

Malevil, závod, na který sem se těšil a současně k němu přistupoval s pokorou. Pořád jsem kolem sebe slyšel, jak je závod náročný a že to není KPŽ po šotolinách zadarmo, což mě motivovalo kvalitně zalítnout, i když mi bylo jasné, že neznalost tratě neomlouvá a budu se muset učit rychle za běhu. Přípravu na závod mi narušily zdravotní trable a hospitalizace přes noc na Bulovce v polovině týdne, takže jsem nevěděl, co od sebe čekat. Na místo dorážíme už den před startem, abychom pospali a byli fresh. Plán narušuje Robert z Bikeranche, se kterým jsem na pokoji, doráží na místo v 1 ráno za policejního doprovodu.

Ráno budíček na 7:30, nohy mrtvý, hlava vyplá, starťák jak má bejt a do toho všeho když už se chystáme na start, neteče voda. Do startu 40minut a my nemáme ani vodu v bidonech, hlavně v klidu. Vodu si nakonec sháníme a vyrážíme směr start, za 10minut na místě a do startu taky tak 10minut, koridor full, že by se tam nevlezl ani Somálec. Naštěstí se mě ujímá Honza Rožek a hned se ke mně hlásí a bere mi kolo za hrazení. Takže na startu v klidu, druhá/třetí brázda.

Pár minut do startu a začíná krápat, v duchu se modlím, ať to není nic většího, jinak to s předním fast trackem bude krasojízda, naštěstí hned ustává. Po startu se jedou bomby, první asfaltovej kopec se jede skoro jednořad, no potěš, takhle ještě 3hodiny a jsem doma. Už v nájezdu do terénu je pole dost nadělený, tou dobou se pohybuju v první skupině, která čítá na 6lidí v čele s Ráfkem, Matouškem a dalšíma. Do 7.km jedu s nimi a ždímu se, jak kdybych jel závod do hodiny, což s ohledem k druhé části závodu není úplně nejchytřejší, záhy odpadám spolu s Honzou Černým z Příchovic a čekáme, kdo se za námi objeví.

Cca na 10tym km nás docválá skupina o 13ti kusech odhadem, ve které je zabudován naštěstí Jonti a další kluci od nás. Bikeranch zatím kromě Ráfka na špici nikde. Tempo skupiny je neúprosné a po přepáleném začátku se cedím ve výjezdech na chvost a odpadám, čemuž nechci věřit, ale je to tak. Chvilku jedu sám a brzo mě dojíždí grupa z dojčlandu stylem rychlovlaku TGV, no to potěš, cca 20tej km a já sem dobře poblitej. Dávám gel a trpím v háku za klukama německýma jak pes! Ovšem brzo se z toho dostávám a začínám se zas dávat do kupy, ve skupině se jede super, spolupráce za jedna a brzy zas dojíždím skupinu s Jontim a Honzou Písařem, v duchu si říkám, že to je doma, teď si docvaknu a do cíle pospolu, ale háček se vloudil v podobě neschopnosti si je zalepit a dojed. Od 25km jedu celou dobu na dohled Jontimu, odhadem 20 vteřin, ale dostat se mu na zadní kolo nedokážu, až před jedním z technických sjezdů se dostávám za něj, ovšem jako na potvoru cápek předním jede totál údržbu z kopce, navíc mu padá řetěz a Jonti ho objíždí. Já si netroufnu to vzít na prasáka do bordelu a kamení a prkuju za ním, tím mi zas Jonti cuká na 30 vteřin, jeho DH skills prostě nemám.

Tou dobou se pohybuju alespoň ve dvojici s Honzou Písařem a čeká nás obávaný výjezd na Hvozd, kde se ukáže, kdo je víc a nebo míň poblitej. První část kopce jedem celkem dobré tempo a dojíždím odpadlíky z Jontiho skupiny, namátkou právě Honzu z Příchovic. Ve druhé půlce začínám tuhnout a Honza Písař mi cuká, jedu sám, svoje tempo, hlavně ať už sem v cíli, nejede se mi dobře, ale ještě tak 800 metrů před prémií skáču Honzu Součka. Teda na dvakrát, jednou když mu houknu zleva, tak mě odstrčí, že musím vycvaknout a to mě stojí čas a náběh na křeč. Po chvíli ho bez milosti předjíždím. Na konci vyběhnout schody a hurá dolů. No dobrý péčko, jedu jak babka s nůší, vůbec mi ten sjezd nesedí a motám se v tom. Kupodivu ještě dojíždím Vojtu Císaře, je úplně prošitej, ale když mu nastupuju v posledním kopci – no nastupuju, spíš šlapu kvalitní čtverce, tak samotnej vyhnívám a zas si mě dojede, takhle jedem spolu do cíle, kde uplatnil svoje XC skills a v točkách před cílem si udělal náskok, který už nedokážu sjet.

Ve finále to hodilo 15tej flek celkově a 7mej v kat., na peripetie v týdnu spokojenost, srdce fungovalo, nohy moc ne, ale vědomí, že můžu trénovat bez omezení, je pro mě asi největší vítězství v tomhle krásném a zároveň těžkém závodu. Takže za rok na startu a snad na bedně.

 

Na novém kole Giant Anthem 29 si Jirka dolétl pro 23. místo ve své kategorii a v cíli se nechal slyšet, že na takovém kole je jízda z kopce i v obávaných malevilských terénech hračkou. 

Štítky: 

Fotogalerie: 

Související články

Malevil Cup 2010

Letošní MČR v maratonu se konalo v pěkném prostředí podještědí, na závodě Malevil Cup. My jsme se přihlásili na kratší trasu s výhledem, že bychom mohli uspět v týmové soutěži. Tým jsme vytvořili v sestavě: Já, Ota, Dan, Blacky. Ota s Blackym pobývali v místě konání již od pátku, a tak mezitím...

TZB Houštecký cyklomaraton 2008 - náš team na bedně

Poslední červnovou sobotu se jel kousek od Prahy ve Staré Boleslavi další závod Poštovní spořitelna maratón série TZB Houštecký cyklomaratón. Start a cíl je situován u sportovního areálu v samotné Houšťce u Staré Boleslavi. Závod díky svému rovinatému profilu bez většího kopce se řadí mezi rychlé závody s průměrem, za který by se nemusel stydět ani dobrý silniční cyklista. Náš team měl zastoupení v podobě Jitky, která se postavila na delší variantu trati, která měla cca. 78 km a Otu, který věřil v úspěch na trati krátké (50 km). Na start v /10:30/ se jako první postavila Jitka a ihned po startu si držela vedení ve své kategorii žen do 40 let. Jedinou vážnou soupeřku pro Jitku znamenala Jana Martínková z teamu cyklotrenink.com.

24 Hodin MTB Vesec 14-15/6

Vyjímečná šance jak se totálně zničit, asi tak bych charakterizoval bajkovou 24 hodinovku. Po té co jsem si to jednou vyzkoušel solo už vyhledávám jiné kategorie. Přeci jen zdraví mám jen jedno a kloubní aparát jsem po tom cítil ještě měsíc. Letos tedy podruhé v kategorii 4...