Malevil Cup 2015

Na střední 65km trase Malevil Cupu jsem obhajuji loňské vítězství v kategorii a 7. místo celkově, proto ani letos nemůžu mít výrazně nižší cíle. Na startu nás vítá chladné a nepříjemné počasí, 12 stupňů a občasný déšť.

Po startu se jede docela pomalu, na čele jedeme v asi dvanáctičlenné skupině. Nejdřív odjíždí Marek Rauchfuss a Honza Šťastný, kteří jsou výkonnostně jinde a nemá smysl se jich držet. Následně odjíždí i Mathias Reinfried, který jede jen o něco málo rychleji než naše skupina, ale nedokážeme ho sjet. I nadále se jede stálé, ale nijak ostré tempo. To se změní v kopcích okolo 10. km, kde se výrazněji zrychluje a na čele už jedeme jen ve třech ve složení Ota Zima, Honza Písař a já. Zanedlouho Ota dělá chybu v úzkém technickém singlu a ztrácí kontakt. Jedeme docela pekelné tempo, především v kopcích jedu maximum co můžu. Po chvíli vidíme vedle stát Honzu Šťastného, který píchnul a pro nás to znamená, že jedeme na třetím a čtvrtém místě. I když jedeme rychle, původní skupina si nás pořád drží na dohled a asi po 5 km na občerstvovačce, kde se zdržujeme výměnou bidonů nás i dojíždí. Pohromadě to vydrží ale jen krátkou chvíli, v technickém úseku to Ota z prvního místa zašpuntuje, ostatní vzadu musí zesednout a znovu se to trhá, sjíždí, síly rozhodně nikdo nešetří. V dalším kopci se to znovu trhá a zůstávám znovu jen s Hoznou Písařem. Snažím se mu i střídat, ale je hodně silný, tak se vetšinu času jen vezu, navrch mám pouze v technických sjezdech. Asi 10 km se ho držím, po 50 km už na to moc nemám a nechávám ho jet. Dávám si poslední gel a doufám, že máme na pronásledovatele dostatečný náskok. Snažím se pořád jet, nohy už nejsou co na startu, ale jede to.

Konečne jsem v Oibinu a začítá těžké a dlouhé stoupání na Hvozd. V některých úsecích mám pocit, že převod 34:42 nestačí. Za mnou asi 50m dolů vidím Otu, který jede velmi energicky, ale nevypadá, že by se moc přibližoval. Snažím se udržet náskok a jedu rovnoměrné tempo. Trochu ztrácím pádem v krátkém sjezdu na schodu, Ota má na stejném místě ale taky problém. Na výběhu schodů mám náskok už jen minimální a na rozdělení tras jsme spolu. Vím, že Ota je daleko lepší sprinter, jestli mu mám ujet, tak musím teď. Do sjezdu najíždím z prvního místa a snažím se jet rychle, trochu nastoupit v krátkém brdku, ale nohy už mojí snahu nechtějí akceptovat a nedaří se mi ujet. Ve sjezdu taky jedu špatně, když už není energie tak to prostě nejde. Do dalšího úseku sjezdu mě Ota na rovině předjíždí a ujíždí mi. Bolí mě ruce, tak jedu co se dá, do cíle poslední dva kilometry dojíždím silou vůle.

Nakonec je z toho 5. místo celkově a 2. místo v kategorii 30-39. První dojel s velkým náskokem Marek Rauchfuss, druhý Mathias Reinfried, třetí Honza Písař, na kterého jsem ztratil 4 minutu, a čtvrtý ješte Ota Zima, který je se mnou v kategorii

Ze závodu mám nejdřív smíšené pocity, kdybych jel takticky ve skupině a nastoupil až v druhé polovině, měl bych víc energie v těžkých kopcích před cílem a zajel bych asi líp. Na druhou stranu to nejdě vědět předem a jezdit aktivně a naplno od začátku do konce mě baví.

 

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...