Malevil cup pohledem závoďáka

Malevilské Bikování nechalo jen málo koho klidným. A tak když jsme v pátek dorazili na Malevil,už se to tam závoďákama jen hemžilo. S Verunkou ze Cycling Pointu jsme se hecly,že dáme ještě v pátek pořadateli připravenou časovku do vrchu.
Verča už byla v Jablonném od čtvrtka a tak jsem od ní telefonicky vyzvídala jak vypadá trať a jek je to dlouhé. Šest set metrů po asfaltu ! No tak to prý říkal někdo z pořadatelů. To byl teda pěkny fórek. Nějakou kulišárnu jsme teda čekali ,ale tohle ... ?! Od lanového centra pozvolné stoupání do lesa ,které se postupně měnilo ve stojku v pěkném TERÉNU!! Šla jsem si to teda zkusit vyjet. Marně! Začínám zvažovat jestli to byl dobrý nápad. Jenže já se jen tak nevzdám,když už jsem se zapsala,jdu do toho. Ještě jednou to zkouším vyjet nanečisto. Povedlo se. No nějak to teda dopadne. Sjíždím dolu ke startu kde už se houfuje malá skupinka odvážlivců,kterým to stejně jako mě nedalo a rozhodli se zničit ještě den před závodem. Před celou skupinkou předvádím jak moc to na kole umím a potom co mi nejde vycvaknout levá tretra se kácím k zemi. No zase nějaká šťáva s SPDéčkama ,určitě si myslí spousta z nich. Nevadí,natlučené koleno a pohmožděný zadek nedávám znát a jdu poslouchat pravidla. Jede se jednotlivě a podle zajetého času se klasifikuje /diky hojné účasti / rovnou do finále. První čtyři si to rozdají o bednu.
Koukám na startovku a s překvapením zjišťuji,že bab se přihlásilo jen čtyři. Hm,bude to boj. Ještě větší úsměv s holkama máme asi za pět minut,když nám oznámí,že jedna se odhlásila. No bude to těžší než jsem čekala :)) . Jedeme. Holky po vyjetí protestují,že když jsme jen tři tak proč bychom to jezdily dvakrát. No jestli jsem vyhrála tak už klidně nepojedu, to dá přeci rozum. Jenže Verunka mi dala tři vteřiny a to si líbit nenechám. Jedeme znovu !Teď už vyrážíme všechny tři najednou. Vystřelím a ujímám se vedení. Jenže po vjetí do lesa udělám v brázdě chybu a musím vycvaknout. Toho využívá Verča, zavěsím se za ní a napadá mě,že mi to dnes asi není souzené. Diváci jsou super a povzbuzují a fandí jako diví. Nějaký dobrák se rozeběhne vedle Verči a fandí : jeď jeď ,už nemůže ,už se za tebou sotva drží! Jen co Verunka o metr poodjede běží vedle mě a povzbuzuje : jeď jeď ,tu předjedeš už nemůže ! Směju se :) Přichází stojka,kterou jsem v rozjížďce nevyjela,to je moje šance. Kousnu se! Roztáčím nohy ,soustředím se na terén a dupu. Verča sesedá ! Zabírám a dostávám se opět dopředu . Je mi blbě !! Přemlouvám se že budu zvracet až za cílovou páskou,že to Verče jen tak nedám. Spurt už ze sebe teda vážně nevycucám,ale i tak to stačí na první místo. HURÁ!
Jsem sice vyřízená,ale zabednit na Malevilu i když ještě před hlavním závodem je fajn a ta atmosféra co u toho byla ,to celé dává pocit blaha.

V sobotu ráno se vydávám na start . Trochu cítím nohy po včerejším řádění do kopce. To se ale musí vyjet ,říkám si. A tak po té ,co jsem povzbudila na startu parťáky co se vydali na dlouhou trať,kroužím kolem Jablonného a poctivě točím nohama. Za hodinu a půl startuji i já. Jako vždy se jede kudla hned od začátku. Snažím se nemyslet na to jak mě bolí nohy a jak moc mám černo před očima a šlapu. Soustředím se na čas co mi ukazuje komp abych nezapomněla dodržovat jídelní a pitný režim. Po hodině se mi srovnává vidění a snad i tep a začínám si užívat závod. Jede se mi pěkně. Projíždím občerstvovačkou a někdo na mě volá: jeď ,sluší ti to na tom kole. To mě snad jako každou ženskou nakopne a snažím se o to víc. :)) Jede se parádně,počasí se vydařilo a ikdyž v noci pršelo naní bláto a alespoň se nepráší. Než se naděju je tu stoupání na Hvozd a na to jsem se moc těšila. Říkám si ,že když jsem včera dala tu časovku,tak že přežiju i tohle ikdyž je to alespoň milionkrát delší a prudčí. Hlavně jsem už dopředu věděla,že tohle je už skoro konec a jakmile se vyškrábu nahoru,tak pak už je to jen z kopce. V kopci dávám ještě pár borců a pak to beru šupem k cíli. A je to tady ,prijíždím cílovou páskou s časem 3h30min. Stačí to na 4.místo v kategorii a rovných 200. celkově . Jsem spokojená.


Za Ski a Bike Centrum Radotín si vedli dobře i ostatní :
Ota Zima na krátké trati zajel pěkné 26.místo v kat. a 46. celkově .
Na dlohé trati Jan Jenčík 38. v kat a 131 celkově a Jirka Dušek 46. v kat. a 265. celkově.
Bylo to fajn.

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...