Merida Vysočina 12.5.2012

Tratě některých maratonů jsou za sucha překrásné a za mokra doslova peklo. Kdo jel za deště Šelu nebo Vysočinu, zařadí si je jistě sám. Možnost závodit a poté se podívat na světovou špičku jsme si ale ani při nepříznivé předpovědi nemohli nechat ujít. V pátek večer tedy směr Vysočina. Jano, Já a Šárka. Ta díky zranění tentokrát jen jako doprovod.

 

 

Kolem desáté hodiny večer je krásných 24 stupňů a málokdo věří, že zítra bude o patnáct méně a déšť. Start v 8,15 nás zahání brzo do postelí a budíček v 5,45 přímo nenávidím. Přesun, registrace, převlékání, rozjetí a šup na start. Prokletí Merida Vysočina se hlásí jako loni, deset minut před výstřelem začíná pršet a teplota prudce padá. Oblečený jsem tak nějak normálně do zhruba 15-18stupňů. Jano je víc při smyslech a bere navíc vestu i blatníky.

 

 

Začátek závodu mi moc nejede a nechci se nikam honit, aby mi později neseklo. Pohybuji se kolem 20-30 fleku, to mi zatím stačí. Počasí se zhoršuje, už regulérně lije, přidává se mlha, brýle putují do kapsy a oči jsou každou chvíli plné bláta a písku. Hák za nikým nejezdím, nechci přijít o kontaktní čočky. Faktor zábavy na bodu mrazu. V technice jsem nejmarnější co kdy. Po závodě zjišťuji, že to bylo tím, že rozdíl mezi  dvěma blackburn pumpami je zhruba 8psi, takže jedu na přefoukaných pláštích, v těchto podmínkách smrtící. Blackburn dělal vždycky krámy, to mi nikdo nevymluví. Jejich blikačku jsem uklepal, velká světla svítí málo, držák malé pumpy stál za draka, tachometr se vypínal a rozdíl v manometrech je jen třešnička. Sjezdy které znám a loni jsem v nich získával jsou utrpení a visím sotva skupinkám. Bahno všude, voda všude, zima. Přepínám do modu survival a probíjím se do cíle. Co najedu do kopců, ztratím v technice.

 

Je vidět, že se s tratí každý pere po svém a pohodu nezažívá nikdo. Jedu většinou sám nebo se s někým přetahuji. Spolupráce žádná, asi by ani nebyla možná. Ke konci závodu mám obě brzdy na plech a jsou jen kousek od zaseknutí. V cíli se mi netočilo ani jedno kolo. Prostě sobotní pohoda. Za tři a půl hodiny a nějaké minuty protínám pásku na 19. místě celkově a jsem ze všeho nejvíc otrávenej. Osobně mi až tak nevadí závodit v horších podmínkách, ale nesmí to být na přefoukaných gumách a bez pořádných brzd. Myšlenky na servis kola tomu nepomáhají.

 

 

Jano přijíždí necelou půlhodinku po mě. Zmrzly mu prsty tak, že nemohl řadit jinak než celou rukou a natolik se mu snížila citlivost, že mu hupík vyrazil řidítka z ruky a měl větší pád. Dojel to pak do cíle volněji.

 

 

Chvíli nám zabralo, než jsme se dali dohromady. V pěti vrstvách suchého oblečení to pak bylo mnohem lepší. Mezitím přestalo pršet a odpolední závody světového poháru se už jeli za sucha. 

 

 

Ani jednociferné teploty nás nezastavili před fanděním Járovi v neděli odpoledne. Proti loňsku to ale bylo o poznání méně zábavné. Věřím, že do třetice příští rok bude teplo a krásně oba dny. Z hlediska organizace odvedli na Vysočině výbornou práci a doufám, že se nově Město stane stálou zastávkou světového poháru v XC. Doplnit to maratonem v sobotním dopoledni je koncepcí, která se mi hodně líbí. Jenom to počasí prosím na příště objednejte. I o malinko lepší by stačilo.


Štítky: 

Související články

Sázavský Blizák 2008

Další závod konající se v údolí tekoucí řeky Sázavy se jel tuto sobotu. Zázemí závodu bylo situováno do města Sázavy pár kilometrů od Prahy. Ve stejném termínu konající se MČR v XC a maratón v Polské Gluszyci se nedalo očekávát účast liťáků, ovšem na startu se alespoň představili naši cyklokrosaři Radek Šimůnek a Martin Bína. I náš team měl své zastoupení v podobě Oty.

Pražská padesátka 2008

Jednou z priorit pro letošní sezonu byl teamový závod v rámci pražské 50ky. Ohledně složení naší pětice nebylo jasno do poslední chvíle a nakonec jsme se v mrazivém ránu postavili na start pouze ve čtyřech. Skisáky mě a Otu doplnili hostující kralupský netopýr Marry a...

Mtb Posázavím

Prvomájový závod, který se již tradičně koná v den státního svátku, připadl tentokrát na pátek. Únava z minulého víkendu naštěstí odezněla včas a tak jsem byl připraven vpohodě. Náš tým zde měl početné zastoupení, jeli jsme ve složení: Lukáš, Ota, Blacky a Jitka. Já jsem měl bohužel až druhou...