Mistrovství republiky v závodě na 24 hodin - Jihlavská 24 19-20/5/2012

Závodění neznamená jen měření fyzických sil, ale přináší sebou i velký tlak na psychiku a pořádnou porci stresu. Na půlmaratonu to můžou být dvě hodiny, na maratonu dvakrát tolik a pak jsou podniky, kde jste ve stresu o něco déle. Mistrovství republiky v závodě na 24 hodin v Jihlavě v tomto směru náš team prověřilo dokonale. Dva dny ve stresu...


Vytrvalostní závod štafet není jen o trénovanosti členů teamu. Daleko větší váhu mají zkušenosti, taktika, nálada v teamu, pitný režim, jídlo, regenerační procesy a nesmíme zapomínat na potřebnou dávku štěstí. Které ale, jak se ukázalo i v Jihlavě, přeje hlavně připraveným.

Team Ski a Bike centrum Radotín letos řízením osudu nemohl díky zranění Šárky nastoupit v kategorii mix a po téměř zoufalém hledání náhradníka se tři dny před závodem podařilo sestavit silný team čtyř mužů ve složení: Milan Černý, Jan Janočko, Robert Vrkoč a Matěj Smutek. V termínu ČP v Mostě, KPŽ v Boleslavi a mnoha dalších závodů to bylo velké štěstí. Klíčovou roli podpory v depu slíbil Jirka.

Na normální závod si zabalíte tretry, helmu, kolo a frčíte. Na 24h si zabalíte zhruba 7 různých setů oblečení, všechny možné návleky, čepice, rukavice a hromadu dalšího oblečení. K tomu stany, spacáky, lehátka, kempinkový nábytek, kufr nářadí, stojan, běžné náhradní díly, jídlo, doplňky stravy a další věci. V našem podání  dva osobáky a dodávka.

Do Jihlavy jsem se vypravil v autě s Janem a na místě už nás čekala Jitka s Tomášem, který se upsal na solo. Zhruba v půl jedenácté bylo postavené depo a všichni členové se připravovali po svém na závod. Probrali jsme taktiku z několika variant nakonec padla volba na mě, že začnu. Náš vozový park byl mixem pevňáku a fullů a to jak 26“ tak 29“. Každé kolo mělo navrch v jiné pasáži, bylo zajímavé to pak diskutovat při pauzách, kde kdo jak jezdí.

Organizace relativně klapala a po menším nedorozumění ohledně startu stojím v 11,45 na náměstí kde se odehraje čestný start výstřelem z děla. Stojím dost vzadu, asi v 7mé řadě, protože jsem přišel pozdě. Hned dostávám info, že jak nejsem vpředu, bude to špatný. Zaváděcí okruh po městě je zlo a pro mě nejnebezpečnější z celého závodu. Jede se pomalu, balík se převaluje, je tady dost lidí co s tím nemají zkušenosti. Nějak to přetrpím a už se jede do ostrého kola. Probojoval jsem se na 10-14 flek a i to je špatně. Úvodní stoupání je zlo a než se naději kupuju fest díru. Mix prudkého sklonu a technických překážek byl nad síly mnoha závodníků a po pár hodinách ho polovina pole chodila pěšky. Když už se dá předjíždět zahajuji stíhačku čela. Neznalost okruhu mne tvrdě trestá a co není v hlavě musí teď být v nohách. Nechávám tam dost sil ale dojíždím v půlce dvojici Šuta, Svěrák. Druhý jmenovaný je z jihlavského teamu Uniqa a závodí ve stejné kategorii jako my. Moc mi nevěnují pozornost. Kdo by si také všímal týpka v neteamovém dresu s hořící lebkou -taktika Cool. Využívám jejich perfektní znalosti tratě a ukládám do paměti průjezdy. Ve druhém kole jim i nastupuji a udrží se jen Jirka Svěrák, který si mě o kus dál vychutná v technické točce vnitřkem. Na schodech ve městě už dojíždíme chvost co jede teprve první kolo. Zůstávám za tlačičem a je rozhodnuto, že mi Jirka pár sekund nadělí. Předáváme tak s menší ztrátou a mám čas se zřítit na matraci. Takhle by to celou dobu rozhodně nešlo, moje první kolo bylo třetí nejrychlejší kolo celého závodu, včetně kategorií jedoucích na 6 a 12 hodin.  

Na trati je Robert a je na něm, ať se snaží. Předávám dojmy, kde co jezdit. Trať je velmi členitá, první polovina z ní je čisté xc závodění stylem brzda, plyn, časté ostré vracečky nutí zpomalovat téměř na nulu. Stoupání jsou kratší, ale zase jich je dost a jsou prudká. Druhá půlka má delší jezdivé pasáže v závěru se vybíhají a sjíždějí schody a část trasy vede městem po kostkách. Vypichuji klíčový úsek s nebezpečím cvaknutí ve sjezdu kousek před cílem. Můj odhad se potvrdil, za víkend tam došlo k více než stovce defektů a cvakaly se běžně i UST pláště, obě kola naráz atd. V prvním okruhu tam cvaká i Matěj a dojíždí na prázdném. V cíli se ho ptám kde cvaknul. Suchá odpověď: „tam kde jsi říkal“. Zkušenost je zkrátka nepřenositelná. V pauze se tam jde podívat a načíst si stopu pro další průjezdy. 

V první fázi závodu se přetahujeme s Uniqou, kolem třetí hodiny už máme minutový náskok. To sice nic neznamená, ale je to výborné pro morálku teamu a dostává to soupeře pod tlak. Situaci oživuje ve své druhé rundě Robert, kterému se udělalo na trati nevolno, ale aby nezdržoval, vyzvracel se za jízdy a pokračoval. Tomu se říká nasazení, ani sekunda na zmar. Na druhou pozici se zatím probojoval team Ski Polička, který zvolil masochistickou strategii střídání po jednom kole. Naopak Uniqa střídá po třech a ztrácí. Než padla v devět tma, navýšili jsme náskok na dvě minuty, ale za cenu toho, že jedeme na maximu. Na trati je pár zatáček na klouzavém povrchu kam se letí pod plnou brzdou a není do nich vidět, naštěstí nám to do nich zatím vychází. Každá sekunda je drahá, a tak se skládáme do aero pozice i na krátkých rovinkách a v krátkých sjezdech. Za šera vyráží Matěj, do úplné tmy, pak já a za mnou Robert. Na chvíli nám zatrne jestli Robert nezapoměl čip, neboť mu systém nenačítá kola. V duchu i nahlas mu slibuji rozličné smrti a čekám s jakou přijede na střídání. Čip naštěstí má a u časomíry se ukazuje, že jeho světla Blackburn ruší koberec. Uff. Hodinka nervů za námi a jede se dál.

Z časů co jezdíme vysíláme k soupeřům signál, že Radotín v noci nemá důvod zpomalovat. Všichni máme zkušenosti s jízdou v noci a jsme vybaveni kvalitními světly, obojí se ukazuje jako naše největší výhoda a do rána se nám podařilo navýšit náskok na 17 minut. Vyhráno zdaleka není. Naše soupeře ze Ski Polička hodně zbrzdily defekty.  Zda-li to šlo na vrub noční jízdě, nebo duším v jejich kolech nevím. Pro nás byla noční jízda v Jihlavě parádní, proti Liberci nebyla ani taková zima a všichni jsme si ji užívali. Pasáž od svítání do cíle bereme zodpovědně a jedeme stále na maximum. Víme, že je to otázka jednoho většího problému na trati a máme po závodě.

Za námi zuří tvrdá bitva Uniqa a Ski Polička o sekundy. Střídají po jednom kole a mačkají se co to dá. Dopoledne nás oba konkurenční teamy pomalu stahují, ale stačit to rozhodně nebude. Jsem opravdu rád, že jsme rozhodli závod v noci, na tohle bychom už nejspíš neměli. V absolutním finále posledního kola závodu Polička opět defektí a musí se smířit s třetí příčkou. V čase 11,50 protínám naposledy cíl s rukama nad hlavou a zavírám učet teamu Ski a Bike Centrum Radotín na 547,5km. V absolutním pořadí první příčka a s tím související titul mistrů republiky pro rok 2012 v kategorii mužských čtveřic. Parádní pocit. Tomáš dojíždí v solo kategorii do 40 let na úžasném druhém místě. Kdyby neztratil v noci motivaci a nešel si lehnout mohl i vyhrát.

Kromě jezdců měl na výsledku obrovský podíl i Jirka, který se o nás celý víkend staral a dělal servis kol. Díky patří také Jitce za pomoc a Julimu za návštěvu a povzbuzení. Jet na výsledek bez pomoci v depu je nemožné, už jsme si to v minulosti vyzkoušeli. Rozhodující je to zejména v noci, kdy každý pohyb navíc je velká ztráta energie.

Do vyhlášení se dáváme do pořádku a užíváme si s vědomím, že už nemusíme na trať. Shodujeme se, že se závod vydařil a i pořadatelsky to bylo celkem zvládnuté. Mouchy byly, největší problém asi kolize na trati a v depu s nezávodníky, ale je to okruh ve městě tak se s tím musí počítat.

Důležité pro výsledek bylo, že jsme podávali vyrovnané výkony, jak je vidět v tabulce ve fotkách. Matěj a já jsme jezdili stejně rychle a jen o malinko pomaleji Jano a Robert. Konkurenční teamy měli k dispozici jednoho silnějšího jezdce ale vždy to měly vyvážené někým slabším.

Závěrem jedno číslo za všechny. Moje váha ráno v sobotu 71,5kg. Váha ráno v pondělí po několika velkých jidlech a doplnění tekutin 69kg. Zadarmo to rozhodně nebylo, kdyby bylo, tak by nás to vlastně ani nebavilo. Takhle víme, že jsme si titul vybojovali zaslouženě. A v pondělí zase do práce, jako by se nic nestalo. Ale není to až tak úplně pravda. Zažili jsme něco, co si budeme pamatovat dost možná do konce života. A hlavně o tom je závodění, tedy pro ty z nás, koho to neživí.




Související články

Galaxy Zruč 28/7

Víkend 28-29/7 jsem už dopředu odepsal jako pracovní galeje na chatě, a tak mě ani moc nezajímalo, co kdo kde pojede. Na poslední chvíli se ovšem rozhodlo, že sobotu budu mít volnou. Ve čtvrtek se rozkoukávám co by tedy připadalo v úvahu. Blízko Prahy se jely hned dva závody: Houštka z Poštovky a Galaxy Zruč. Do Zruče jsem chtěl jet i loni, navíc nemusím palbu po rovince ve skupině, což by mne v Houštce čekalo na 100%.

Zbraslavský běh 7/12

V neděli 7. prosince se běžel závěrečný podnik velké ceny HSH a sice Zbraslavský běh. Závod sám o sobě má již celkem tradici a na startu 26. ročníku se sešlo kromě velmi početných dětských kategorií 124 borců o borkyň k hlavnímu závodu. Trasa začíná „vyzouvákem" po žluté turistické k ...

Author 50 Bezděz 2009

Na třetí červnovou sobotu připadá rovinatá klasika v podobě závodu Autor Bezděz 50. Jak už z názvu vypovídá, jedná se o trať 50 km dlouhou, vedoucí převážně v rovinatějším, ale písečno-kořenitým terénem pod hradem Bezděz nedaleko od Máchova jezera. Z našeho teamu sem se na závod vydal sám, jelikož každý už měl na tuto sobotu naplánováno něco jiného. Jelikož se v závodě jela i soutěž teamu, začal sem shánět nějaké dobré „koně“.