Mistrovství republiky v závodě na 24 hodin - Vesec 12-13/6

Rok se sešel s rokem a opět se rozjel seriál závodů na 24 hodin. A jako tradičně, začínalo se ve Vesci. Letos ostře rovnou jako mistrovství ČR. Radotínský team pochopitelně nemohl chybět. Po třech letech účasti v kategorii čtyřčlenného mužského teamu, jsme faceliftovali team a posunuli ho na vyšší estetickou úroveň, do kategorie čtyřčlenných smíšených teamů. Zapsali jsme se v sestavě Šárka, Blacky, Lukáš, Ota. Čekala nás obhajoba loňského titulu mistrů republiky a to je závazek.

Pro závody na 24 hodin platí, že základem úspěchu je pečlivá příprava a maximální koncentrace na důležité úkony. Již týden předem jsme plánovali kdo co vezme a zajistí. Možná se to zdá jako maličkosti, ale je nutné se připravit na všechny alternativy počasí i průběhu závodu. Na místo dorážím se Šárkou už v pátek a zkušeně vybíráme ideální místo na depo. Mlíkujeme páskou Specialized a jdeme na prezentaci. V depu potkáváme mraky kamarádů a tak se trochu zdržujeme. Pak už ale rychle k Šárčiným rodičům a pořádně se vyspat, nejlépe do zásoby na dva dny.

Sobota začíná slunečně a tak si čekání na start krátíme posedáváním v depu pod dvěma velkými stany, namazaní krémem na opalování, prostě pohodička. Na chvíli to vypadá jako dovolená. Jsem rád, že jsem zase ve Vesci na 24ce. Ta atmosféra se prostě musí zažít. Depo tvoříme ještě se čtyřkou kamarádů a Koldou, který jede 12 hodinovku solo. Před půl dvanáctou začíná nervozita, jedu se rozjet a pak už stavím kolo do vytyčeného koridoru a jdu se postavit na start. Letos to nenechám náhodě a zabírám si první lajnu.

A je tu pravé poledne, výstřel a úprk vstříc 24 hodinám těžkého závodu. Start se mi moc nevydařil, ale v kopci si buduju pozici, kterou pak v seběhu vylepšuju a celkově dobíhám na 4tém místě do koridoru kol. Díky know-how umístění kola jsem na výjezdu z depa na druhém místě a na startovní rovince už jsem první. Wow, to šlo snadno. Pochopitelně jedu totální podlahu, není na co čekat. V prvním sjezdu mě dolítává Šafry z BigShocku, narozdíl ode mě to má najetý a pokračujeme spolu. Začínáme úsekem, který je nový a není to nic lehkého. Technický brod a pak bahniště s objezdem a travnatý výjezd. Pak se napojíme na starou trasu a tu znám jako své boty. Vždyť jsem ji za ty roky jel víc jak 60krát. Ke konci kola lehce ztrácím a dolítávají mě dva borci Kechťa s Fišnarem. Přeci jen po dvou antibiotikách, které jsem bral v květnu to není v intenzitách žádná sláva.

Po dvou kolech dávám Otovi na 4. místě celkově a první v kat a mám toho dost. Jdu umýt sebe i kolo, na pár místech okruhu je hodně bahna, vytrvalé deště posledních týdnů hned tak nevyschnou. Sluníčko pálí a tak příjemně zewluji po depu a bavím se s kamarády. Ota předává Šárce a není moc nadšen ze stavu okruhu. Kdyby věděl, ještě by blahořečil. Šárka letí neskutečně a za chvíli předává Lukášovi. Klasický kolotoč teamové štafety. Dojet, umýt, suché oblečení, umýt kolo, servis kola, najíst se, pít, odpočívat, oblíknout, vyrazit...

Odpoledne příjemně ubíhá, přijíždí Tomáš s Jitkou autem, a Medůza s Thapsusem na kole na návštěvu. Šárčiny rodiče, Otovi rodiče. Prostě pohodička. K večeru se ale začíná kazit počasí a okolo osmé přichází blesková bouřka. Jako na potvoru mě čeká runda. Beru štafetu od Lukáše zrovna když se fest rozpršelo. A je to nemalý peklo. Okruh se razantně mění, z úvodního těžkého kopce se stává těžký výběh 600metrů v bahně po kotníky. A už to bude jen horší. Ota vyráží již do tmy po něm Šárka, Lukáš, já...

Všechno splývá, pamatuju si obětavou práci Šárčiných rodičů, kteří nám vozí špinavé oblečení pryč a přiváží čisté a termosky čaje. Jirka neúnavně myje naše zablácené stroje, měním na plech sjeté destičky, dávám compex, myju se v ledové vodě, klepu se zimou ve spacáku, měním světla sobě, Šárce, střídáme se, jedeme pořád hranu, tma netma, mokro nemokro. Šárka neskutečný časy. Čas okolo víří, trasa je v sevření noci a bahna. Záblesky z nočních střídání a najednou je tu studené vlhké ráno. Náš team vede v pořadí mixů o více než kolo a celkově jsme na 3-4 místě.

Noc jako vždy rozhodla. O náskok se nejvíce zasloužila Šárka, v ostatních mixech neměla konkurenci. Přálo nám i štěstí a kromě výpadku světla v jenom z Otových kol jsme jeli bez defektu.  Poslední kola jsou vždycky už spíš povinnost, ale přestože bychom nemuseli, jedeme nadoraz. Skóre zavírá Lukáš na 37 kolech, kdyby to bylo hodně nutné, ještě by se jedno dalo dát, ale taky by se nemuselo stihnout, zbylo nám 36,20 do limitu. Dáváme se do pořádku a ladíme dresy na bednu. Stálo to nemálo sil i materiálu, ale mistrovský titul zůstává v Radotíně! A teď už jen spát, spát, spát...

Můj obdiv mají všichni, kdo dokončili, zejména kamarádi z Vajíčko teamu, kteří bojovali statečně na své první 24ce. A už ví, že jak Vás tohle závodění chytne, není úniku.

Závěrem bych chtěl poděkovat za náš team všem, kteří se o nás starali, jejich pomoc přispěla velkou měrou k našemu výsledku. Sami bychom to nikdy takhle nezvládli. Díky podmínkách hodnotím letošní Vestec jako druhou nejtěžší teamovou 24ku co jsem kdy jel.

 

Trocha statistiky: Průměrná rychlost našeho teamu 19,35km. Nejrychlejší kolo 29.17, nejpomalejší 47,40. Po dešti se jezdilo o cca 3 minuty pomaleji než před ním. Ujeto 444km ve 37 kolech. V plánu bylo kol 39, ale obtížnost okruhu to nedovolila.

Výsledky: V singlech vyhrál neuvěřitelným výkonem 31 kol Tomáš Kozák, ženy solo vyhrála Lucie Zrnová, Team 4 můžů BigShock, team 2 mužů Fišnar i Ryglem, team 2 mix Bican s Dorrovou. Komplet výsledky.

Související články

TZB Houštecký cyklomaraton 2008 - náš team na bedně

Poslední červnovou sobotu se jel kousek od Prahy ve Staré Boleslavi další závod Poštovní spořitelna maratón série TZB Houštecký cyklomaratón. Start a cíl je situován u sportovního areálu v samotné Houšťce u Staré Boleslavi. Závod díky svému rovinatému profilu bez většího kopce se řadí mezi rychlé závody s průměrem, za který by se nemusel stydět ani dobrý silniční cyklista. Náš team měl zastoupení v podobě Jitky, která se postavila na delší variantu trati, která měla cca. 78 km a Otu, který věřil v úspěch na trati krátké (50 km). Na start v /10:30/ se jako první postavila Jitka a ihned po startu si držela vedení ve své kategorii žen do 40 let. Jedinou vážnou soupeřku pro Jitku znamenala Jana Martínková z teamu cyklotrenink.com.

Běh do vrchu: Listonošův Krpál 15/3

V okolí Prahy pořádá již několik let sdružení Kopec sérii závodů do vrchu. Některé jsou snadné, jiné brutální, ale jak už u závodů do vrchu bývá, všechny spravedlivé. První podniky seriálu začínají již v únoru a běhá se v průběhu celého roku, většinou v neděli a někdy i v ...

Sázavský Blizák 2009

Nejprve jsem plánoval na víkend 20-21.6. volno, nicméně poté jsem se rozhodl že si zajedu "lokální" závod na sázavě - Sázavský Blizák. Trasu jsem zvolil kratší - 42km a myslím že jsem udělal dobře. Byl jsem poměrně znaven z celého týdnu a tak jsem se potřeboval pořádně rozjet. Na místě startu,...