MTB maraton Extrém bike Most 2014

Tento závod, který se letos konal jako 2. kolo ČP v maratonu, je charakteristický svou technicky náročnou tratí, která se mimo několika přejezdů skládá prakticky jen z krátkých prudkých výjezdů a technických sjezdů. Díky příznivému počasí bylo sucho a bylo možné všechno bez problémů jezdit. Dlouhá trasa měřila 72 km, kratší 56 km a v průběhu závodu bylo možné zvolit na 45. km kterou pojedete.
 
Samotný závod (Jonti):
V sobotu ráno dorážím na hipodrom okolo půl deváté, pokouším se ještě něco sníst, zapíjím to kávou u stánku a jdu se rozjíždět. Na start přicházím docela pozdě a snažím se získat co nejlepší pozici. Nechápu, proč nemají líp vyřešené řazení do startovních koridorů, třeba jako na Kolopro. I pro závodníky mezi 10-50 místem je startovní pozice důležitá. Z prvního koridoru mě rozhodčí mě posílá za pásku, tam se mi vejde jen zadní kolo, ale asi to nevadí  :)
 
Po startu se jede rychle a strašně se práší, snažím se to ignorovat a držím se v první skupině. Jede se tak rychle, že nejtěžší převod 34x11 je na hraně. V prvním kopci po vjezdu do terénu kontroluji tepák ukazující hodnoty přes 180 a raději zvolňuji a nechávám se postupně odpojit. Závod bude ještě dlouhý. Jede se mi dobře, z výjezdů i techniky mám dobrý pocit. Před koncem prvního technického úseku mi padá v drncavém sjezdu řetěz z převodníku (vůbec poprvé co ho mám, asi vinou výrazného znečištění) a ztrácím kontakt se skupinou. Dlouhou rovinu okolo jezera jedu sám, snažím se někoho dojet. Během výjezdu na Hněvín dojíždím Davida Klapa a Ondřeje Mikuleho. Následně jedeme spolu asi 20 km, vysoké, ale rozumné tempo. Jedu co nejvíc na první a druhé pozici, z třetí musím často sjíždět nepříjemné díry. Možnost odpojit se na kratší trasu ignoruji. Okolo 50 km mi už mírně docházejí síly, nohy se točí, ale v technice dělám chyby a musím jet víc na jistotu. Všechno rozhoduje technický úsek „Pohádka“, kde mi ve stojce při řazení padá řetěz mezi kazetu a dráty. Nejde vůbec vyndat, až použití hrubé síly správným způsobem zafunguje. Tím ztrácím víc než minutu a je mi jasné, že původní skupinu už nedojedu. Během opravy mě nikdo nepředjel, tak nasazuji tempo a jedu. Neplánovaná pauza mě docela rozhodila, jedu těžké převody a víckrát nestíhám před stojkou zařadit. Poslední sjezd Vébr si užívám, mám ho najetý a taky vím, že mě čeká už jen pár km po rovině do cíle. Dám si několik hezkých skoků a na následné louce zapínám turbo a na nejtěžší převod jedu co můžu. Po pár km narážím na ceduli označující 10 km do cíle, která mi výrazně zhoršuje náladu. Trochu překvapení, nezbývá než to dorazit  v tempu. Do cíle se nakonec dostávám v čase 3:38 na 17. Místě celkově, 5. v kategorii.  Mám toho dost, Musím si lehnout na trávu a pár minut se dávat dohromady. Následně mi náladu zlepší výhra v tombole – sportovní podprsenka velikosti XL.
 
Z mého pohledu jsem s výkonem i umístněním spokojen, letos se mi zatím tak dobře nejelo a 5. místo  v kategorii v ČP se taky počítá. Už se těším na Malevil Cup, kde se představí skoro celý team.
 
(foto ninisek klmost.cz)

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...