MTB Trillogy 4-8.7. 2012

JANO: Tento závod měl být jedním z vrcholů sezóny a velmi jsem se na něj těšil.

Byl od začátku prezentován jako velmi těžký - vytrvalostně i technicky. Technicky si věřím a vytrvalost jsem se rozhodl částečně nahradit promyšlenou taktikou. 

 

Závod se skládal z prologu - časovky do vrchu a tří plnohodnotných etap. Centrum bylo v Teplicích nad Metují a každá etapa se jela jiným směrem a v jiném terénu. Společný byl jen první a poslední kopec Bišík.

Moje taktika byla jet prolog na maximum a ostatní etapy jet rozumným tempem bez zbytečných nástupů. O něco rychlejší než optimální jízdou šlo získat každou etapu několik minut, ztratit ale v případě krize, mechanických problémů nebo hlaďáku šlo půl hodiny nebo i hodinu. Kolo jsem též vyladil na spolehlivost a vytrvalostní výkon. Celoodpružené kolo, 29 kola, trojpila, pláště Schwalbe Rocket Ron a Racing Ralph 29X2,25 s notubes a druhý košík na bidon na sedlovce.

 


0. etapa - prolog

Jelo se z Teplic na kopec Bišík, délka 3,5km, převýšení cca 250m, start v půlminutových intervalech. Trať jsem si před startem projel a překvapilo mě jak byla mokrá a těžká. Výjezd po mokrých zablácených kamenech a rozmočené louce nebyl vůbec příjemný, po snížení tlaku v pneumatikách na 1,5bar se to výrazně zlepšilo. Ještě před startem jsem si dal na doplnění energie půlku gelu a trochu se napil. 

Odstartoval jsem na středním převodníku, hned po rozjetí se začalo prudce stoupat. Jelo se mi dobře, ale nějak jsem se nemohl dostat do maximálního tempa, nohy by jely, ale udýchat to nešlo. V kopcích se to dalo, ale zrychlení na rovinách a posledním úseku bylo slabší, skoro vůbec jsem nešel ze sedla. Nakonec z toho bylo 47. místo a čas těsně pod 13 minut, ztráta na Jana Hrušku přes tři minuty. Taky to znamenalo druhou startovní vlnu v další etapě.

 


1. etapa - Jestřebí hory 82km, 2400m

Už ráno je velmi teplo, tak si beru dva bidony s pitím. Od startu se jede docela svižně, jedu svoje tempo, kopce se snažím točit co nejlehčí převody a v technických úsecích být na čele skupiny. Jedu okolo 30. místa v skupině, obecně skoro celá skupina je velmi zkušená a technicky vyspělá. Místo gelů jím tyčinku Powerbar, na dlouhé trase mě nasytí víc. Jediný těžší sjezd tlačím, neodhodlám se to hned jet a nemá cenu riskovat případný pád. Na občerstvovačkách si beru jen jeden bidon, jede se mi dobře. Asi na 46. km dojíždím Roberta Vrkoče, s kterým jedu skoro až do cíle. Něco před cílem mi už trochu dochází, možná i nedostatkem jídla, ještě jeden gel jsem si mohl dát, tak ho nechávám jet a dojíždím do cíle v čase 4:30 na 24. místě

Hned po dojetí si dám regenerační nápoj, potom se najím a za chvíli usínám. Odpoledne si potom ještě dám těstoviny, večer kuře na paprice a snažím se hodně pít.

 


2. etapa - Broumovské stěny 71km, 2300m

Etapa z velké části po trati Rally Sudety, prý nejlehčí, ale rozhodně ne lehká. Mám mírnou nevýhodu, že jsem Sudety nikdy nejel a trať ani sjezdy neznám. Podle fotek a vyprávění mi je ale jasné, že Hvězdu asi nedám.

Od startu jedu znovu v podobné skupině jako včera, jede se mi dobře, včerejší etapu ani moc necítím. První těžší sjezd k Václavovi se mi jede velmi dobře, full 29 je tady nejlepší volba, jen několik lidí dokáže jet stejně rychle. Do kopce se mi jede taky dobře, sjezd Vodní zámky si taky potom maximálně užívám. Skupiny se postupně drobí, ale snažím se nejet sám, v skupině se líp drží tempo a je menší riziko ztracení se. Na Hvězdu přijíždím ještě plný energie, ale netuším jak by se dala jet a tlačím. Na tak krátkým úseku se nedá ani moc času ztratit. Před výjezdem na Ostaš už jedu znovu s Robertem Vrkočem. Ten má energie až příliš, jede celý kopec na velkou pilu, mírně ho nechávám ujet a potom dojíždím na rovině. Před nám vidím Jana Dubce a ještě jednoho jezdce, rozhodnu se je dojet a po rovině je i dojíždím. Přeceňuji svoje síly a snažím se je v druhém výjezdu na Ostaš odtrhnout. Ke konci kopce mi dochází a všichni mi ujíždějí. Následuje super nepříjemný sjezd rozjetým korytem plným bláta až po náboje, skoro vůbec se nedá jet, do teď jsem byl ještě relativně čistý, teď vypadám jako prase. Ke konci sjezdu padám a zjišťuji, že toho mám už dnes dost. Následuje ještě výjezd na Bišík, kde se opravdu trápím a těším do cíle. Tam dojíždím v čase 4:05 na 27. místě. 

Dávám si regenerák, těstoviny od pořadatelů a cestou na nákup jedno pivo. Mám toho dost, to pivo to už zhoršit nemůže. Večer si dám k jidlu kuře se sýrovou omáčko a hranolky. Ideální jídlo.

 


3. etapa - Vraní hory 84km, 2800m

Prý nejtěžší etapa, po předchozích problémech s měřením délky etap, které byly o 10% delší než bylo uvedeno v propozicích, i Véna Hornych říká, že neví kolik, ale víc než 90km to asi nebude.

Od startu se jedu rozumně, všichni toho mají asi dost. Nejvíc asi Jakub Sedlář, kterému v prvním výjezdu praská rám, který za hlasitých nadávek následně letí do lesa. Nakonec ho ale opraví u servisáků a do cíle dojede. Po první občerstvovačce se dostáváme na krásný hraniční singl. Dá se tady hodně získat i ztratit, je třeba jet technicky a na jízdu se maximálně soustředit, nechci se odměnit pádem do několik metrů hlubokých děr jen kousek od pěšiny. Jedu sám, původní skupině mírně odjíždím, chci si jet svoje tempo bez omezení někým přede mnou. 

Dojíždí mě Michal Prokop a spolu s ním a ještě jedním jezdcem jedeme nejdelší stoupání. Jede se o něco rychleji než mi vyhovuje, ale snažím se uviset, etapa je poslední a nemá cenu se šetřit. Po kopci následuje první super prudké sjezd, velkou část jedu, ale uprostřed si musím na kus vystoupit, stejně i v posledním úseku. Dál potom jedu delší dobu, v podstatě celý následující kopec sám, už ve vlažnějším tempu. Za kopcem následuje znovu těžký sjezd, víckrát to nezvládám a kontrolovaně padám na bok, jednou to úplně kontrolované není, když vidím patník jak se blíží a svah se sype padám docela nepříjemně na bok, kolo letí dolů a po několika kotrmelcích zastavuje taky. Říkám si, že to bylo těsné a dál pojedu na vetší jistotu. Po kopci následuje bažinatá luční pasáž, ostatními proklínaná, mě ale nedělala moc problémy, jen trochu silovější jízda po rovině a trochu trávy namotané v převodech a pedálech. Na začátku dalšího kopce mě dojíždí Martin Splítek s číslem 6, jedu s ním do kopce a mám s tím docela problém, v následující technické pasáži a sjezdu mu ale znovu výrazně ujíždím. Později se dovídám, že píchnul a v předním kole má teď pro jistotu nafoukáno odhadem 3,5bar, na tom to vůbec nedrží a nedá se moc jet. Následuje sjezd po sjezdové trati směrem k Radvanicím, kde prvně blbe míjím odbočku a jedu dolů do vesnice. Vracím se i s MS, který taky blbě odbočil a připojuje se k nám i Pavel Kaněra. Co se děje potom přesně nevím, jedeme podle šipek, které najednou nejsou. Jsme v Radvanicích a jsme na tom blbě, vůbec nevíme, jak zpátky na trať. Z mapy si pamatuji, že se přes Radvanice jet nemělo, ale mělo se jet po vrstevnici okolo nejbližšího kopce. Nějak odhadujeme směr a podaří se nám na trať znovu napojit. Následuje prudký výjezd, který tlačím a nechávám si tuto skupinu odjet. Mám toho dost. Dojíždí mě Jirka Bráza, s kterým jedu dál a snažím se uviset. Dávám si ještě poslední gel s kofeinem a doufám, že mě probere. To se i děje na Bišík jedeme už docela vysoké tempo a snažíme se dojet co nejdřív na Bišík a potom do cíle. V posledním sjezdu ještě dojíždím Pavla Kaněru, není ale možnost předjíždět a kvůli jednomu místu v etapě nebudu riskovat pád a zranění. Nakonec dojíždím v čase 5:46 na 25. místě a posouvám se celkově na 24 místo, 12. místo v kategorii do 40. let.

 


Po závodě následovala velká oslava všech co dojeli a organizátorů, rožnilo se prase a pivo teklo proudem. 

Závod hodnotím velmi pozitivně, přispěla k tomu velmi náročná, ale spravedlivá a bezpečná trať a skoro bezvadná organizace. Přispělo k tomu i složení účastníků, většina byla velmi zkušená a neměla potřebu si něco dokazovat, nikdo se nesmyslně nedral dopředu když na to neměl ani neohrožoval ostatní nepředvídatelnou jízdou. O složení účastníků svědčí i rozložení startovního pole do kategorií - čas, který by stačil na 3. místo v kategorii do 30 let v kategorii do 40 stačil na 12 místo, moc mladších závodníku vidět nebylo a mnoho borců z kategorie do 50 dokazovalo, že na kole se dá jezdil i v tomto věku velmi rychle.

 


Děkuji pořadatelům a všem zúčastněným za krásných pět dní a doufám, že za rok se uvidíme znovu.

 

foto: Jakub Vacek 


Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...