MTB Trilogy Enduro

Rok utekl jako voda a po loňském maratonském soutěžení s Jontim jsem se objevil na startu znovu. Tentokrát ale v jiné kategorii, s jinými cíli a s jinými obavami. Formát závodu zůstal stejný – 3 etapy + prolog shodné pro všechny závodníky dlouhých tratí, pro enduro kategorii lišící se pouze v systému měření časů, kde rychlostní zkoušky tradičně z celé trati vybíraly především úseky z kopce dolů a vysoké technické náročnosti. Tomu odpovídala i výbava, jejíž základem se stalo 29-palcové Specialized Enduro se 160mm zdvihu a jiný přístup k zásobám a nářadí, kde omezené místo kapes dresu nahradil Camelbak, kde kromě jídla a pití byla i náhradní přehazovačka a řetěz. Cíl jasný – celou trasu přežít v co největší pohodě a v RZ za to pořádně vzít, ale hlavně nedělat příliš chyb. Na závodě s 36 rychlostními zkouškami to chce přecijen jet méně na risk, než obvykle.

Prolog se od loňska dočkal hodně změn, zůstala ale podstata krátké trati, letos cca 12km, která jasně ukazuje, že Trilogy nebude jenom legrace. Prudká stoupání, těžký kamenitý sjezd, mnoho utažených vraceček a technické lahůdky mezi skalami. Po deštích z předchozích dní byla trať dost mokrá a moc mi nevyhovovala. V šesti RZ jsem se dvakrát seznámil se zemí a celkově jsem se necítil moc jistě. Přesto to ale stačilo na 5. místo celkově v enduro kategorii.

První etapa už byla klasická etapa, kde na cca 74km nás čekalo převýšení přes 3000 metrů a proti loňsku znovu hodně změn. Od začátku se raději hodně šetřím a jedu pohodlné tempo s Ondrou a Andreou, později vítězkou ženské kategorie. Ta etapu okořeňuje zjištěním, že pod náročnou RZ nemá batoh. Při návratu na vrchol zjišťuje, že jí ho jiný závodník svezl dolů, zatímco ona mu po cestě ještě fandila. Stane se :). Trať pomalu vysychá a začíná se mi jet dobře, i když v extrémně prudkých pasážích je znát, že na ně nejsem zvyklý a dělám chyby. Především RZ s průjezdem starého železničního tunelu v téměř absolutní tmě je velký zážitek, i když v danou chvíli se především bojím, aby se ve tmě neskrýval nějaký zapomenutý pražec nebo tak podobně. Po občerstvovačce se mi jede dobře a další výjezd tak zdolávám v sedle, zatímco většina ostatních tlačí a tak jedu dlouho sám. V závěru se mi daří bez chyb jet i velmi těžké Sokolovsko, což je prudký sjezd v suti a dole ze sebe mám opravdu radost, že to vyšlo. Celkově v první etapě končím na 4. místě, ale na třetí místo chytám téměř 3-minutovou ztrátu.

Druhá etapa tradičně po nejlepších pasážích Sudet, 70km a víceméně jezdivá trať, i když na enduru v zájmu šetření sil stejně přichází ke slovu i pěší turistika. Trať už je téměř úplně suchá, což mi vyhovuje víc, než předchozí dny. Zároveň využívám znalost důležitých sjezdů a i přes spíše opatrnou jízdu a pár menších chyb se mi daří to dovézt na poslední pódiové umístění a trochu zmírnit ztrátu na třetí místo i v celkovém pořadí.

Třetí etapa je nejnáročnější, na téměř 84km nás čeká posledních 10 RZ a cca 3300m převýšení. Z loňska vím, že poslední etapa byla velmi náročná a chtěl bych se co nejvíc šetřit a jet na jistotu, na druhou stranu ale předpověď vyhrožuje dešti a tak bych nerad trávil promoklý víc času, než je nutné. Ráno počasí vypadá velmi nadějně a ani vítr mezi stromy moc nevadí, stejně ale rozjíždím o trochu rychlejší tempo, než předchozí dny. Ze začátku to vychází, po občerstvovačce mi ale začíná přeskakovat řetěz. Ze zkušenosti odhaduji roznýtovaný řetěz, tak prohlížím článek po článku, ale nikde nic. Po chvíli dalšího zkoumání zjišťuji, že je to na každou druhou otáčku klik a ve stejném místě – jeden ze zubů je nepatrně ohlý a užší článek řetězu na něj tak nenaskočí. Chvíli se mu snažím srazit hranu šroubovákem, ale bez úspěchu, pak mě napadá použít závit nýtovačky jako pilník, což se setkává s úspěchem a převodník zase šlape bez problémů. Většina kopců jde dobře, lehčí krize přichází při výšlapu na Královecký Špičák, ale znovu se mi v dalším kopci daří dostat se do pohody. Chyby bohužel dělám ve velmi prudkých pasážích, kde ve dvou RZ musím části sbíhat a ztrácím tak hodně času, že ve výsledku už to stačí pouze na 4. místo a stejně tak 4 i v celkovém pořadí ze 35 závodníků. Na trati jsem v součtu strávil bezmála 30 hodin, z toho necelé 2 hodiny v rychlostních zkouškách a určitě několik hodin i na občerstvovačkách :). Užil jsem si to velmi, jak je normálně enduro způsob závodění relativní pohoda, Trilogy ukázalo že i při pohodové jízdě to může být velká dřina, jen po 8 hodinách na trati člověk pozná jinou bolest, než zakyselené svaly z XC.

Štítky: 

Související články

TZB Houštecký cyklomaraton 2008 - náš team na bedně

Poslední červnovou sobotu se jel kousek od Prahy ve Staré Boleslavi další závod Poštovní spořitelna maratón série TZB Houštecký cyklomaratón. Start a cíl je situován u sportovního areálu v samotné Houšťce u Staré Boleslavi. Závod díky svému rovinatému profilu bez většího kopce se řadí mezi rychlé závody s průměrem, za který by se nemusel stydět ani dobrý silniční cyklista. Náš team měl zastoupení v podobě Jitky, která se postavila na delší variantu trati, která měla cca. 78 km a Otu, který věřil v úspěch na trati krátké (50 km). Na start v /10:30/ se jako první postavila Jitka a ihned po startu si držela vedení ve své kategorii žen do 40 let. Jedinou vážnou soupeřku pro Jitku znamenala Jana Martínková z teamu cyklotrenink.com.

24 Hodin MTB Vesec 14-15/6

Vyjímečná šance jak se totálně zničit, asi tak bych charakterizoval bajkovou 24 hodinovku. Po té co jsem si to jednou vyzkoušel solo už vyhledávám jiné kategorie. Přeci jen zdraví mám jen jedno a kloubní aparát jsem po tom cítil ještě měsíc. Letos tedy podruhé v kategorii 4...

Zbraslavská Osma XC 9.5.

Již druhým rokem se jel změněný okruh a navýšený počet kol. Technicky nenáročné XC na okruhu 1,3km každoročně přiláká pár desítek závodníků a závodí se o každý metr a sekundu. Měl jsem na výběr kategorii Masters a Elite. Zhodnotil jsem, že Masters bych na 99% vyhrál bez většího boje a zapsal se...