Náměšťský maraton 2015

Po legendární šňůře tří nedokončených závodů, jsem se vydal na další díl Galaxy serie, kde byl můj hlavní cíl konečně něco dojet a samozřejmě vyhrát. Trasa v Náměšti nepatří mezi ty nejtěžší závody, na 72km člověk nastoupá kolem 1150 výškových metrů a ani technická náročnost není velká. Hlavně absence delších kopců mi moc nehrála do karet, na druhou stranu jsem tu nebyl sám a na start se vedle mě postavil i Jonti, což nám umožnilo hrát na více karet a vzájemně si vypomoci.

V půl 12 jsme se vydali na trasu, již po prvním kopci se rychle selektuje první skupina, cca 8 lidí, kde tempo udávám především já, Jonti a Ota Zima. Většinu času, hlavně v kopcích jedu z prvního místa a snažím se skupinu zredukovat, můj cíl je jet max ve 4 lidech. Bohužel místní kopce mi nenahrávají, ale i tak v jednom z nich nastupuji, abych si ověřil sílu soupeřů. Na horizontu mám k dobru 10-15 vteřin, ale jet sám 60km je hloupost a hlavně na rovinách bych zemřel. Takže se nechávám sjet, letmým okem sleduji i věkové složení skupiny, krom Zdendy Golda tu mám všechno staříky nad 30, takže všechny trumfy držím pevně v rukávu, navíc Jonti zabudován ve skupině. Až se mi nechce věřit, jak nám vše hraje do karet. Ovšem to by nesměl přijít nevinný sjezd na 15. km, kde řežu nepochopitelně přední plášť. Zastavuji a foukám, bohužel tmel syčí a néé a néé se chytnout, duši nemám, cca po 3 minutách se zdá, že mám vyhráno, nasedám na kolo a jedu stíhačku, bohužel o další 2km opět prázdný předek. Mezitím stojí u cesty Ota taktéž s defektem, já mezitím opět foukám a v hlavě mám chuť zabalit, ale vidina celkového pořadí v Galaxy serii mi to nedovoluje. Po opětovném dofouknutí půjčuji pumpu Otovi a já se vydávám dál. Bohužel za 5km ve sjezdu jsem opět na ráfku, navíc nyní i bez pumpy, chvilku jedu odevzdaně až mi jeden borec pučí svou pumpu a do třetice tam házím 1,3 baru a jedu. Naštěstí se zdá, že plášť drží a v duchu si říkám, že zbytek závodu pojmu alespoň jako trénink. Pole závodu je již roztrháno do jednotlivců či menších skupin a spolupráce s někým je vyloučená. Občas je srandovní pozorovat, jak někdo jede sám za skupinou na gumě a nemůže si jí dojet, takto pár lidem pomáhám se dostat zpět do skupiny. Prostě Chytrý trasér hadr! Před Náměští dolítám větší skupinu, kde si chvíli odpočinu, dám gel a za Náměští opět full gas, takže ze skupiny o 6ti lidech za mnou funí jedinec, který mi očividně nevystřídá. Následuje sjezd k řece Oslavě a hravá technická pasáž v kamenech, kde si to užívám a jako bonus super fandící děti z místní osady, to by šlo! V následném výjezdu vidím již první odpadlíky z původní první skupiny, jmenovitě Standu Bambulu, kterého v kopci dojíždím. Avšak náskok ostatních je již moc velký a já mám již toho plné brýle, takže cca 12km do cíle jedem ve dvou a proklínáme místní roviny. Do cíle již nespurtujem a dojíždíme v poklidu. Ve finále mi to hází 8mé místo celkově a 3. v kat., což trochu kompenzuje mé zklamání. Konečně jsem něco dojel!

Jonti dojel na konec na 3. celkově a 2. ve své kat., ovšem ještě pár set metrů před cílem vedl, ovšem chabé značení ho zmátlo a stihl ještě zabloudit. Z Náměště na konec odjíždíme se smíšenými pocity a speciálně já doufám, že veškerou smůlu jsem si již vybral a za týden v Jistebnici bude rozhodovat čistě výkonnost.

Související články

ČP XC Pardubice

Páteční odpoledne slibovalo hezké počasí a tak jsem se na sobotní pohár moc těšil. První závod sezony, lehká nejistota a nervozita jak na tom jsou soupeři, navíc nové kolo, které jsem neprojel víc než kolem bloku.

Südtirol Dolomiti Superbike 2008, Salzkammergut Trophy 2008 (1. část)

Tyhle dva závody jsou na evropským kontinentu pojem. Jsou v těsném sledu za sebou a tak rozhodnutí zkusit si zazávodit na obou padlo hned jak sem o nich uslyšel. Tenhle nápad nadchl i Honzu se Šárkou a tak koncem května jsme se začali domlouvat na odjezdu. Konečné rozhodnutí padlo v půlce června a tak bylo jasné, že v červenci se vydáme na naši malou evropskou štaci. V pátek ráno 4. července se balíme a společně se Šárkou Vejvodovou (Rock machine - cyklomax Woman) vyrážím směr Beroun, kde nabíráme Honzu Sušánku (cyklotrenink.com) a plnou parou jedeme k německým hranicím. Naše Octavia combi je naložená až po střechu, ale i tak nám cesta ubíhá docela svižně. V Plzni stavíme ještě na rychlý nákup jídla, ale jelikož už v autě moc místa není, moc toho nenakupujeme, bereme jen jídlo na první dva dny.

XC Nasavrky 5/4/2009

První závody sezony bývají vždy trochu s otazníkem. Kdo přijede v jakém dresu? Kdo v jaké formě? Jaké bude počasí na začátku dubna? A hlavně jak mi to pojede? Zimní přípravu, jestli se to tak dá nazvat, nemám nijak systematickou a jaro beru spíše jako rozjíždění, než ladění formy....