Náměšťský maraton 2015

Po legendární šňůře tří nedokončených závodů, jsem se vydal na další díl Galaxy serie, kde byl můj hlavní cíl konečně něco dojet a samozřejmě vyhrát. Trasa v Náměšti nepatří mezi ty nejtěžší závody, na 72km člověk nastoupá kolem 1150 výškových metrů a ani technická náročnost není velká. Hlavně absence delších kopců mi moc nehrála do karet, na druhou stranu jsem tu nebyl sám a na start se vedle mě postavil i Jonti, což nám umožnilo hrát na více karet a vzájemně si vypomoci.

V půl 12 jsme se vydali na trasu, již po prvním kopci se rychle selektuje první skupina, cca 8 lidí, kde tempo udávám především já, Jonti a Ota Zima. Většinu času, hlavně v kopcích jedu z prvního místa a snažím se skupinu zredukovat, můj cíl je jet max ve 4 lidech. Bohužel místní kopce mi nenahrávají, ale i tak v jednom z nich nastupuji, abych si ověřil sílu soupeřů. Na horizontu mám k dobru 10-15 vteřin, ale jet sám 60km je hloupost a hlavně na rovinách bych zemřel. Takže se nechávám sjet, letmým okem sleduji i věkové složení skupiny, krom Zdendy Golda tu mám všechno staříky nad 30, takže všechny trumfy držím pevně v rukávu, navíc Jonti zabudován ve skupině. Až se mi nechce věřit, jak nám vše hraje do karet. Ovšem to by nesměl přijít nevinný sjezd na 15. km, kde řežu nepochopitelně přední plášť. Zastavuji a foukám, bohužel tmel syčí a néé a néé se chytnout, duši nemám, cca po 3 minutách se zdá, že mám vyhráno, nasedám na kolo a jedu stíhačku, bohužel o další 2km opět prázdný předek. Mezitím stojí u cesty Ota taktéž s defektem, já mezitím opět foukám a v hlavě mám chuť zabalit, ale vidina celkového pořadí v Galaxy serii mi to nedovoluje. Po opětovném dofouknutí půjčuji pumpu Otovi a já se vydávám dál. Bohužel za 5km ve sjezdu jsem opět na ráfku, navíc nyní i bez pumpy, chvilku jedu odevzdaně až mi jeden borec pučí svou pumpu a do třetice tam házím 1,3 baru a jedu. Naštěstí se zdá, že plášť drží a v duchu si říkám, že zbytek závodu pojmu alespoň jako trénink. Pole závodu je již roztrháno do jednotlivců či menších skupin a spolupráce s někým je vyloučená. Občas je srandovní pozorovat, jak někdo jede sám za skupinou na gumě a nemůže si jí dojet, takto pár lidem pomáhám se dostat zpět do skupiny. Prostě Chytrý trasér hadr! Před Náměští dolítám větší skupinu, kde si chvíli odpočinu, dám gel a za Náměští opět full gas, takže ze skupiny o 6ti lidech za mnou funí jedinec, který mi očividně nevystřídá. Následuje sjezd k řece Oslavě a hravá technická pasáž v kamenech, kde si to užívám a jako bonus super fandící děti z místní osady, to by šlo! V následném výjezdu vidím již první odpadlíky z původní první skupiny, jmenovitě Standu Bambulu, kterého v kopci dojíždím. Avšak náskok ostatních je již moc velký a já mám již toho plné brýle, takže cca 12km do cíle jedem ve dvou a proklínáme místní roviny. Do cíle již nespurtujem a dojíždíme v poklidu. Ve finále mi to hází 8mé místo celkově a 3. v kat., což trochu kompenzuje mé zklamání. Konečně jsem něco dojel!

Jonti dojel na konec na 3. celkově a 2. ve své kat., ovšem ještě pár set metrů před cílem vedl, ovšem chabé značení ho zmátlo a stihl ještě zabloudit. Z Náměště na konec odjíždíme se smíšenými pocity a speciálně já doufám, že veškerou smůlu jsem si již vybral a za týden v Jistebnici bude rozhodovat čistě výkonnost.

Související články

Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Salzkammergut Trophy 2008, 2. část

Jak sem již slíbil v minulém článku, zde je pokračování a další report ze Salzkammergut trophy 2008. Po týdením bikování v rakousko – italských dolomitech jsme se v pátek ráno zabalili, naložili kola, věci i sebe do auta a vydali jsme se směrem Salzburg, do místa našeho dalšího ubytování. Cestou jsme se ještě naposledy stavili v Lienzu, kde jsme natankovali kvalitní a opravdu lepší benzín než v ČR (o litr nižší spotřeba i s klimatizací) a pak jsme již upalovali směr Spittal a dál Taurenským tunelem po dálnici do Salzburgu. Do místa našeho ubytování jsme dorazili lehce po druhé hodině odpoledne. Po drobném nedorozumění jsme se ubytovali v pronajatém bytu v domě na kraji Salzburgu, kousíček od německých hranic. Vybalili jsme a odpoledne jsme se jeli všichni společně lehce projet před zítřejším závodem. Večer pak za námi dorazila Jana Martínková s Michalem Prokopem, a tak jsme na zítřejší závod byli komplet. Kromě Michala který jel 200 km trať, jsme všichni byli přihlášeni na krátkou variantu, tedy 56,7 km dlouhou trať.

1. závod KPŽ - Kutná Hora

Na první závod Kola pro život 2009, což je mimochodem již 10. Ročník, jsem se přihlašoval až na poslední chvíli, tedy na startu. Z toho také vycházela moje startovní pozice která nebyla moc příznivá. V minulých letech jsem KPŽ moc nejezdil, takže ani body nejsou. Smířil jsem se tedy s tím, že...