Noční série Trek XC night 2016

Říjnová série Trek XC night je pro mě osobně nejlepší domácí počin na poli malých závodů. Pořadatel Petr Polívka umí postavit tratě jako málokdo a celková atmosféra je nejen díky netradičnímu formátu neopakovatelná. Jízda ve svitu čelovek má svá specifika a kdo jí propadne, nemá cesty zpět. Každoročně se zde schází slušná hobby konkurence, ve které se navzdory ročnímu období a tmě závodní o každý centimetr.

Jak tratě, tak zázemí jsou již víceméně prověřené a Petr jen vybrušuje detaily pro větší spokojenost závoďáků. Letos si dal extra záležet zejména na druhém závodě.

Tradičně začínáme trasou Točná I., kterou mám nejradši. Selektivní start do kopce a v rychlém sledu technika proložená krátkými výjezdy se ve druhé půlce trati překlopí do delších úseků, kterým dominuje prudké stoupání od výpusti Hostivařské přehrady. I letos zde došlo k drobným vylepšením. V horním lese je nový točivý singlík, kde je nutné přeskočit pár ležících kmenů a zázemí je posunuto do hospody kempu, kolem které vznikla komplet nový cyklokrosová sekce na louce. Díky tomu, že závody netrvají ani hodinu, jede se od startu doraz. Brzy krystalizuje úderná skupinka ve složení David Klap, Martin Klofanda, Pavel Nosek a já. V závěru druhého okruhu jedeme s Davidem malinko odskočeni, beru mu za to na hrázi a bez ohlížení to drtím solo až do cíle.  Vyhrávám o 35 sekund před Pavlem, hned v závěsu David a minutku za nimi Martin s Tomášem Fabiánem a Milanem Hanykem. So far so good.

Druhý závod se koná o kilometr vzdušnou čarou dál a největším strašákem je rozhodně počasí. Dvoudenní deště a mrholení před startem dává tušit, že to bude hodně jemná prácička na brzdách. I tato trať má letos nové úseky, přibylo techniky a zejména nové pasáže na kluzkém jílu budou stát za to. Hned po startu to na špici obrovsky hrotí namotivovaný Pavel Nosek, což se mu mstí hned v druhé zatáčce, kterou zkusil bez brzdy a nevyšlo to. Bohužel to kromě pádu mělo za následek i defekt materiálu a konec ambicí v závodě. Je mi jasné, že díky mokru to nebude vůbec o hákování a spolupráci. Chci mít co nejlepší výhled, takže jedu prvních 5 minut totální doraz z čela a tvořím si cca 20 metrů odlep na zbytek pole. Podmáčené singly znám nazpaměť, držím maximální tempo a říkám si, že žádný strom netrefím a všude mi to vyjde – správný mentální přístup je nejdůležitější. Extrémně podhuštěné pláště na 15PSI drží v rámci podmínek skvěle a umožnují mi navyšovat pozvolna náskok. Nepolevuji v tempu ani koncentraci a solo jízdou start cíl si dojíždím opět pro první flek. 21 vteřin za mnou Martin Klofanda a dalších 92sec Zdeněk Hendrich. V cíli jsem si hodně oddechl, na můj vkus to bylo místy velmi riskantní pojetí ve stylu Tokyo drift.

O týden později se přesunujeme na Točnou I. Po dvou výhrách tentokrát mám za osobní úkol odvrátit katastrofu a udržet se alespoň ve vedení celkového hodnocení. Po posledním závodě jsem onemocněl a kdyby nebylo noční série, rozhodně o sportu ani neuvažuju. Kromě toho Točnou I. mám nejméně oblíbenou. Trasa obsahuje příliš rychlé úseky, kde zejména mokré kořeny pod listím umí poslat ve vysoké rychlosti nehezky mimo stopu. Hraju kamennou tvář jakože nic, to bohužel končí v zaváděcím kole po startu. Top tempo nedávám a cedím se dozadu. Hodinku osobního pekla končím v čase 53:13 na vytrápeném třetím fleku. Petr Kubelka a Zdeněk Hendrich byli dneska výrazně lepší. Hodně mi pomohlo, že Martin Klofanda měl ve druhém kole pád a to ho výrazně zbrzdilo v rozletu do druhé půlky závodu.

Ani jsme se nenadáli a byli opět Točné. Tentokrát místo okruhového závodění Petr nabídl jeden XC okruh s časovkářským dojezdem po cyklostezce. Trať jsem si najel noc před závodem, nechtěně rovnou dvakrát. V prvním pokusu jsem ztratil z kapsy vestu, takže mě čekala bojovka po vlastních stopách a vesta byla nalezena až v poslední třetině okruhu. Dát si na rozjezd 85km, proč ne. Po posledním trápení byla v noc startu i motivace, tělo uzdravené a odpočaté. Beru za to hned od startu, moje nadšení záhy končí na skutečnosti, že hlavní světlo na helmě dnes odmítá svítit (chyba v nabíjení, jak jsem později doma zjistil). Záložní varianta je nehrotit a pokud možno se vozit za někým se silným světlem a kde to nejde, spoléhat na znalost tratě a doufat, že netrefím nějakou stopku. Pikantní na tom bylo i to, že moje druhé světlo na řídítkách mělo baterii na cca 50 minut plném režimu. Schválně si někdy zkuste jezdit ostře singlíky mezi stromy se zatáčkami jen na fixní světlo, které svítí kam jsou natočena řídítka. Zejména let lávkami dolů za Pavlem Noskem si budu pamatovat dlouho. Moje světlo sotva dosvítilo na zem a mokré kořeny moc pilotáži nepomáhaly. Bez pokusů to extra trhat dojíždíme v sestavě Nosek, Kubelka, Klofanda a já na cyklostezku. Velmi vlažně se suneme do cíle, spurt o zatáčku a ve stejném složení protínáme pásku. Opět velká úleva, mohlo to dopadnout pro mě mnohem hůře. Mít světla v pořádku, věřil bych si na solo, nebo minimálně únik s Petrem Kubelkou. Na kdyby se nehraje a nakonec jen obrana pozice vyžadovala výbornou znalost tratě a nezdravou míru rizika.

V celkovém hodnocení beru první flek před Martinem Klofandou o dvě a kousek minuty. Třetí Honza Souček už ztrácí více, škoda, že Pavel Nosek nedokončil díky pádu druhý závod, rozhodně do toho měl sílu promluvit.

Bylo pozitivní vidět narůstající trend v účasti a doufám, že Petr i příští rok obětuje nemálo svého času a sil a uspořádá další ročník noční Trek série. Protože mazlíčci to mají rozhodně rádi!

                                                                                                                                                                                                                 Foto: Tomáš Mastík a Barbora Klap

Související články

Northwave TransBrody 2016

První zářijová neděle je pro náš team každoročně poznamenána jako termín, kdy se koná závod Trans Brody, kam se rádi vracíme a není rovněž náhodou, že se tento závod ve Zvoli u Prahy koná ve stejném termínu jako legendární Sudety. Oba závody se vyznačují technickou náročností s minimem...

Galaxy Zruč 28/7

Víkend 28-29/7 jsem už dopředu odepsal jako pracovní galeje na chatě, a tak mě ani moc nezajímalo, co kdo kde pojede. Na poslední chvíli se ovšem rozhodlo, že sobotu budu mít volnou. Ve čtvrtek se rozkoukávám co by tedy připadalo v úvahu. Blízko Prahy se jely hned dva závody: Houštka z Poštovky a Galaxy Zruč. Do Zruče jsem chtěl jet i loni, navíc nemusím palbu po rovince ve skupině, což by mne v Houštce čekalo na 100%.

Zbraslavský běh 7/12

V neděli 7. prosince se běžel závěrečný podnik velké ceny HSH a sice Zbraslavský běh. Závod sám o sobě má již celkem tradici a na startu 26. ročníku se sešlo kromě velmi početných dětských kategorií 124 borců o borkyň k hlavnímu závodu. Trasa začíná „vyzouvákem" po žluté turistické k ...