Northwave TransBrody 2016

První zářijová neděle je pro náš team každoročně poznamenána jako termín, kdy se koná závod Trans Brody, kam se rádi vracíme a není rovněž náhodou, že se tento závod ve Zvoli u Prahy koná ve stejném termínu jako legendární Sudety. Oba závody se vyznačují technickou náročností s minimem asfaltových přejezdů a typem trasy, kdy nerozhoduje jízda ve skupině, ale spíše volba optimálního tempa a skill v technice. Na letošní již 8. ročník jsme se vydali ve složení Milan Černý alias „Blacky“ a Lukáš Hofman známý „Hofi“ či v poslední době označován jako „Pornoherec“.

Pro „Hofiho“ to byl rovněž návrat do závodního kolotoče, kdy vynechal téměř půlku sezony kvůli zlomené kliční kosti, kterou si přivodil na Kole pro život v Jestřebích horách, a diagnoza byla tvrdá. Tříštivá zlomenina a kliční kost na třech částech zlomená, následná operace, kdy se z „Hofiho“ stal spíše Terminátor, titanová dlaha a nespočet šroubů znamenalo jediné, dlouhý klidový režim a vyhýbání se sběrným dvorům s kovem. Aby toho nebylo málo, tak po návratu do tréninku ho po 14ti dnech srazila z kola spadlá větev a následný pád byl opět fatální. Opětovná zlomenina zlomeniny kliční kosti, ohlá dlaha a další nucený odpočinek. A jelikož „Hofi“ není z cukru, tak i s tímto dokončil trénink, přesně pak 60km! Po této druhé zlomenině nebylo jasné, zda se ještě někdy posadí zpět na kolo, minimálně pak zda to bude letos, ale vůle a chuť dělat to, co miluje, byla větší a kam jinam, než na 8. Ročník Trans Brodů. V následných řádcích si můžete přečíst jeho pohled na průběh závodu.

Po dlouhém výpadku, kdy jsem strávil víc hodin v čekárnách, na vyšetřeních či na lůžku, byla otázka, zda se vůbec ještě letos někam postavím. Jednak už nebyla síla, hlavně ta psychická a co je nejhorší, začínal jsem pociťovat strach z jízdy na kole. A kde tento strach potlačit, než právě na Trans Brodech. Upřímně, od té doby, co trénuji dle wattů, jsem věděl, že čísla jsou relativně dobrá, ale závodní intenzitu člověk ničím nenahradí. To jsem si začínal uvědomovat již na startu, kdy tepová frekvence atakovala 130 tepů a já ačkoliv jsem ještě nešlápl do pedálů, již jel kvalitní vytrvalostní trénink. Po startovním výstřelu jsem se držel takticky zabudován kolem 10té pozice a hlídal si hlavně pak nájezd do singlu za vesnicí Libeň, kde jsem věděl, že je hlavní být co nejvíce vepředu. To se mi povedlo nad očekávání a dokonce jsme ve dvojici s Ondrou Beranem ze Slavie odjeli celému poli. Takto jsme se společně dostali až na 8. km, kdy začíná nejdelší stoupání na trati. Zde se již projevila moje dlouhá závodní absence a neschopnost se „kousnout“ a cítit se „komfortně“ v té nejvyšší intenzitě. Proto jsem se rozhodl jet spíše svoje tempo, věděl jsem, že jít za hranu na začátku závodu je zde s ohledem na náročnost tratě hloupost. Následující kilometry jsem absolvoval sám, skupina odhadem 8mi kousků přede mnou a ač jsem je měl stále na dohled, hlavně pak ve sjezdech, docvaknout jsem si je nedokázal.  Na 13tém kilometru se ke mně dotahuje „Blacky“ a říkám si, že si aspoň navzájem pomůžeme, ovšem v následujícím sjezdu mi trochu cuká a jedem za sebou na 15 až 20 metrů. V tomto „háku“ pokračujeme dalších 5km než se propadnu do skupiny za ním, holt taktika jak uštvat týmového kolegu a do toho mrzáka splněna. Od 20tého kilometru tak pokračuju ve skupině s Ondrou Beranem, Frantou Salaquardou  a Tomem Spilkou. Tempo skupiny je hodně nerovnoměrné, Ondra je rovinář, Franta sjezdař a Tom vrchař a já sem ve všech třech dovednostech stejně dobrej nebo spíš špatnej v současnosti, takže se tímto pořád trháme a dojíždíme. Mně osobně chybí jiskra a jedu spíš tempo. Navíc s ohledem na to, že „bedna“ je v tahu, mi nedává motivaci se extra ždímat, takže si každý sjezd snažím spíše vychutnat a odměnou mi budiž dva „KOMy“ ve sjezdech, ano, opravdu ve sjezdech. Před cílem ještě sbírám pár lidí, co přepálili začátek a dorážím na 8mém místě celkově a pro mě tradičně na 4té v kategorii. Jsem spokojen, ne s výkonem, ale s tím, že jsem zpět! A jako bonus mě organizátoři v čele s Tomem Bartschem překvapili asi nejužitečnější výhrou, kterou jsem kdy vyhrál a to pytlem brambor. Kluci dík, bramboráky byly super a za rok zas na startu! Blacky to dotáhl o příčku výše na třetí flek v kategorii a šesté místo celkové.

Související články

Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní...

Albion Day By Night - 23/8

Pro tento podnik jsem se rozhodl na poslední chvíli. Napsal jsem Jontimu s tím, že to bude taková malá 24 hodinovka a že jedem v pohodě na bednu. Souhlasil a tak startu závodu s podtitulkem „sedmihodinový štafetový MTB masakr“ nic nebránilo. Motivace do závodu byla i ta, že přesně v den závodu jsem slavil 30té narozeniny a chtěl jsem si tedy dát hezký dáreček. Před závodem jsem si nastudoval výsledky z 06 a 07, důkladně prošel startovní listinu a určil předem naše největší soupeře i černé koně závodu a trochu nahlédl do taktiky jak se jezdilo. Na místo jsme dorazili ve třech ještě se Simčou, která se o nás v pauzách mezi koly starala, což alespoň mě hodně pomohlo.

Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že...