Northwave TransBrody 2016

První zářijová neděle je pro náš team každoročně poznamenána jako termín, kdy se koná závod Trans Brody, kam se rádi vracíme a není rovněž náhodou, že se tento závod ve Zvoli u Prahy koná ve stejném termínu jako legendární Sudety. Oba závody se vyznačují technickou náročností s minimem asfaltových přejezdů a typem trasy, kdy nerozhoduje jízda ve skupině, ale spíše volba optimálního tempa a skill v technice. Na letošní již 8. ročník jsme se vydali ve složení Milan Černý alias „Blacky“ a Lukáš Hofman známý „Hofi“ či v poslední době označován jako „Pornoherec“.

Pro „Hofiho“ to byl rovněž návrat do závodního kolotoče, kdy vynechal téměř půlku sezony kvůli zlomené kliční kosti, kterou si přivodil na Kole pro život v Jestřebích horách, a diagnoza byla tvrdá. Tříštivá zlomenina a kliční kost na třech částech zlomená, následná operace, kdy se z „Hofiho“ stal spíše Terminátor, titanová dlaha a nespočet šroubů znamenalo jediné, dlouhý klidový režim a vyhýbání se sběrným dvorům s kovem. Aby toho nebylo málo, tak po návratu do tréninku ho po 14ti dnech srazila z kola spadlá větev a následný pád byl opět fatální. Opětovná zlomenina zlomeniny kliční kosti, ohlá dlaha a další nucený odpočinek. A jelikož „Hofi“ není z cukru, tak i s tímto dokončil trénink, přesně pak 60km! Po této druhé zlomenině nebylo jasné, zda se ještě někdy posadí zpět na kolo, minimálně pak zda to bude letos, ale vůle a chuť dělat to, co miluje, byla větší a kam jinam, než na 8. Ročník Trans Brodů. V následných řádcích si můžete přečíst jeho pohled na průběh závodu.

Po dlouhém výpadku, kdy jsem strávil víc hodin v čekárnách, na vyšetřeních či na lůžku, byla otázka, zda se vůbec ještě letos někam postavím. Jednak už nebyla síla, hlavně ta psychická a co je nejhorší, začínal jsem pociťovat strach z jízdy na kole. A kde tento strach potlačit, než právě na Trans Brodech. Upřímně, od té doby, co trénuji dle wattů, jsem věděl, že čísla jsou relativně dobrá, ale závodní intenzitu člověk ničím nenahradí. To jsem si začínal uvědomovat již na startu, kdy tepová frekvence atakovala 130 tepů a já ačkoliv jsem ještě nešlápl do pedálů, již jel kvalitní vytrvalostní trénink. Po startovním výstřelu jsem se držel takticky zabudován kolem 10té pozice a hlídal si hlavně pak nájezd do singlu za vesnicí Libeň, kde jsem věděl, že je hlavní být co nejvíce vepředu. To se mi povedlo nad očekávání a dokonce jsme ve dvojici s Ondrou Beranem ze Slavie odjeli celému poli. Takto jsme se společně dostali až na 8. km, kdy začíná nejdelší stoupání na trati. Zde se již projevila moje dlouhá závodní absence a neschopnost se „kousnout“ a cítit se „komfortně“ v té nejvyšší intenzitě. Proto jsem se rozhodl jet spíše svoje tempo, věděl jsem, že jít za hranu na začátku závodu je zde s ohledem na náročnost tratě hloupost. Následující kilometry jsem absolvoval sám, skupina odhadem 8mi kousků přede mnou a ač jsem je měl stále na dohled, hlavně pak ve sjezdech, docvaknout jsem si je nedokázal.  Na 13tém kilometru se ke mně dotahuje „Blacky“ a říkám si, že si aspoň navzájem pomůžeme, ovšem v následujícím sjezdu mi trochu cuká a jedem za sebou na 15 až 20 metrů. V tomto „háku“ pokračujeme dalších 5km než se propadnu do skupiny za ním, holt taktika jak uštvat týmového kolegu a do toho mrzáka splněna. Od 20tého kilometru tak pokračuju ve skupině s Ondrou Beranem, Frantou Salaquardou  a Tomem Spilkou. Tempo skupiny je hodně nerovnoměrné, Ondra je rovinář, Franta sjezdař a Tom vrchař a já sem ve všech třech dovednostech stejně dobrej nebo spíš špatnej v současnosti, takže se tímto pořád trháme a dojíždíme. Mně osobně chybí jiskra a jedu spíš tempo. Navíc s ohledem na to, že „bedna“ je v tahu, mi nedává motivaci se extra ždímat, takže si každý sjezd snažím spíše vychutnat a odměnou mi budiž dva „KOMy“ ve sjezdech, ano, opravdu ve sjezdech. Před cílem ještě sbírám pár lidí, co přepálili začátek a dorážím na 8mém místě celkově a pro mě tradičně na 4té v kategorii. Jsem spokojen, ne s výkonem, ale s tím, že jsem zpět! A jako bonus mě organizátoři v čele s Tomem Bartschem překvapili asi nejužitečnější výhrou, kterou jsem kdy vyhrál a to pytlem brambor. Kluci dík, bramboráky byly super a za rok zas na startu! Blacky to dotáhl o příčku výše na třetí flek v kategorii a šesté místo celkové.

Související články

Prokopský Chrt - neoficiální MTBO - 4.6.2008

Je půlka týdne a zatímco moji kolegové v práci se už hroutí vyčerpáním a nemůžou se dočkat víkendu, já i přes nepřízeň počasí chci dnes zjistit co to obnáší stát se Prokopským Chrtem. Klasicky si mě ve tři stáhne generál na neohlášený meeting, nervozně koukám na hodinky, ale v 16,45 konec, hurá, profrčím kancelář, zaklapnu notes a mydlím to domů.

Ekor Cup - Kralupy nad Vltavou

Komorní akcička s názvem Ekor Cup se konala 27/9 v Kralupech. Jedná se o kratší bajkový závod v rámci seriálu UAC a pro letošní rok byla připravena nová trať. V Kralupech je početná banda bikerů a bikerek které znám, a tak jsem vyrazil změřit s nimi síly.

Na pořadu dne byly tři okruhy,...

Okolopardubic

O víkendu po transbrdech jsme vyrazili i na nedělní závod serie Cyklomaraton tour, tentokrát do Pardubic pod Kunětickou Horu. Počasí bylo krásné, takže se nedalo nejet. Po brdech jsem byl mírně zatuhlý, ale dalo se to rozhýbat. Vyrazili jsme společně s Otou z Radotína v 8h ráno, abychom...