Okolo Liberce 8.5.2012

Jsou závody které ve vás nechají  hluboké dojmy a pak jsou závody, které odjedete a nic zvláštního se neděje. Rutina před startem, standardní „práce“ na trati, wapka, jídlo, zabalit a domů. Do druhé kategorie bych určitě zařadil 50km CMT okololiberce, i když úplná nuda to pro mě nebyla. Tentokrát ovšem s dovětkem, bohužel.

 

 

Rychlá změna plánů mne zavála v neděli do Liberce s jiným kolem než jsem původně zamýšlel, a tak místo průzkumu jizerských AM trailů jsem si v pondělí tréninkově objel trať závodu a v úterý se na místě přihlásil. O trati se dá říct jen jediné, rychlá ale nezáživná. Odhadem 90% se jede po asfaltu a těch pár vložek v terénu to nezachrání. Jsem pro stavět tratě pro masy, ale tohle už je opravdu až moc. Přitom v okolí se dají najít stovky kilometrů, kde zaplesá srdce nejednoho bikera.

 

 

Start probíhá chaoticky, necelých deset minut před startem stojím ve třetí lajně, ze které, než stihneme odstartovat, se stává tak desátá. Borci se hrnou po trávě ze strany, nejen elita si najíždí před čáru zepředu, atd. Kontrola od pořadatelů nulová. Hned po startu se to ucpává, dokonce pád. A to nás čeká úvodních pár km po úzké stezce, rovina, podklad jak jinak asfalt. Jízda je nervózní, je vidět, že se dopředu nasáčkovalo dost plašanů.

 

 

V Jeřmanicích na širší silnici si přejíždím ke špici a jedu s nimi až k prudkému výšvihu na Milíře. Tam se řadím na konec skupinky, nerad bych vadil elitě a vím, že tohle bude první místo kde se pojede naplno. Můj předpoklad se potvrdil a z Milířů pokračujeme jen ve třech kolem 12-15 místa. Aleš Strnad z Elven, Petr Pilnáček z HSK a já. Celkem slušně spolupracujeme v lesích kolem mojžíšova pramene i na asfaltovém stoupání na Dlouhý Most a pomalu se blížíme k nejdelšímu stoupání na Javorník, opět asfaltovému. V prudších pasážích se mi jede skvěle a vidím, že mám i trochu navrch nad soupeři. Před hranou kopce to tedy urvu, ať mám klid na sjezd. Zákon schválnosti neúprosně zasahuje a na rychlé louce zhruba ve 40km/h cvakám přední schwalbe TLR o ráfek. Nejspíš jsem přehlédl šutr. Z jisté bedny se tak stává komplikovaná oprava a rozhodování o tom, že vzdám. Plášť je poničený ale daří se mi to nasadit s duší. Ráfek to má nejspíš taky za sebou, to budu analyzovat až doma.

 

 

Otráveně dojíždím kolo a z pozice 130+ se přinutím do druhé rundy. Když už jsem tady, tak ať to stojí za to. Vracím se do tempa a beru soupeře bez šance mě hákovat i na rovince. Po cestě potkávám bojující holky, Pavlíně i chvíli potáhnu. Mimo jiné závodí proti Alžbětě z Meridy, která má sebou teamového domestika, tak ať to není tak nefér. Ve stejném místě, kde jsem v minulém kole cvaknul stavím u jednoho pádu. Mě už o nic nejde a chudák nevypadá dobře. Jsou nablízku i dva diváci, a tak je nechávám ať mu zavolají sanitku. Finální dojezd je trochu v xc stylu lesem nahoru/dolů a rvu to naplno. Cíl projíždím v čase rovné dvě hodiny, umístění nevím, to nestojí za řeč. Vítěz dal 50km a 1300 převýšení za 1,30 a to hodně svědčí o trati.

 

 

Jediná dobrá věc je pocit z toho, že mi to hezky jelo. Zničený materiál a chvost ve výsledcích to ale nevyvažuje. Jestli nebylo lepší jít se projít do lesa.


Související články

XC Nasavrky 13.4.2008

Po sobotním poháru jsem přespal v Pardubicích u příbuzných a na lehké vyjetí vyrazil do Nasavrk. Již potřetí se tam jelo XC jako součást ceny Nasavrk v běhu. Běh je velmi známý, dorazila obrovská konkurence. Prvních osm běžců absolutně tradičně z Afriky, vítěz pražského ½ Hervisu doběhl až 4tý. Na XC, letos byla slibovaná nová technická trať, dorazilo i několik jezdců ze soboty, kteří dali Nasavrkám přednost před Pardubickou Alpinou.

24 Hodin MTB Bystřička 12-13/7 2008

Kudla ve vedru, kudla v dešti, kudla v blátě, asi tak bych na úvod charakterizoval druhý podnik seriálu 24 hodinovek MTB. Přijel jsem osvěžen 4 hodinami spánku po dovolené v Itálii a jediné na co jsem myslel při příjezdu do Bystřičky bylo, kde si v klídku tak 8 hodin schrupnout. Po týdnu nad 2000mnm mě bolela hlava a byl jsem ve vlažnějším rozpoložení. Ale nálada zbytku teamu mě rychle vtáhla do dění. První info o trati /7,3km 171m převýšení/ bylo, že je silová a není kde odpočívat, tak to není až tak dobrá zpráva. Ale podmínky jsou pro všechny stejný, takže nemá cenu to řešit. První rundu jede Tomáš a tak všichni vyhlížíme, kdo přijede první do cíle. Trochu nás zarazí, že to je závodník konkurenční 4ky. A to znamená jediné, bude boj! Já jsem ale přijel dneska vyhrát, takže druhej flek nepřipadá v úvahu.

První závod Českého poháru v půlmaratonu

Minulý týden jsem zahájil závodní sezónu na silnici, a to „Prvním šlápnutím“, které pořádají Vinohradské šlapky. Výsledky tohoto závodu byly dosti zmatečné, takže v podstatě ještě ani teď nevím, jak jsem to vlastně zajel. Holt bez čipů měřit okruhový závod se...