Na konec Června jsem zamířil do mnou oblíbené Plzně. Jel se zde další díl serie CMT, pod taktovkou Aarcha Sportu. Počasí na jedničku, celkem vedro. Bral jsem tedy krátký krátký a hodně vody. Z minule jsem měl již číslo do první padesátky, a tak jsem se v klidu mohl rozjet a rozhýbat. Projel jsem si první 4km po startu, a jak se později ukázalo, vyplatilo se.
Hned jak se vyjelo z areálu Sv. Jiří, následoval 4km okruh se stoupáním k rozhledně na kopci u Plzně. Po rozjetí jsem chvíli "okouněl" u startu a v poklidu jsem se zařadil. Na startu se objevili závoďáci ze Scott Hagget = o tempo bylo postaráno.
Úvodní řeč o "romantické" trase jsem moc nepobral, ale také neřešil. Z týmu jsem tu byl sám, ani jsem tu nikoho moc neznal, to se už dlouho nestalo :) .
Start, tradičně naplno. První kilometr po úzké asfaltce jedu kolem 15. místa. Až pod kopec jedu v první skupině, ale je mi jasné že jak se silnice zvedne, takmi zamávají. Dle očekávání odjíždí 6 členná skupina, pak druhá a na jejím chvostu plápolám já. K rozhledně dojíždím značně kyselej, ale ve sjezdu se srovnávám.
Průjezd areálem jedu v rámci možností, formuje se kolem skupina 6 lidí. Pohybuji se kolem 11. místa a trasa dál pokračuje prudšími hupy a stojkami šotolinového rázu. Několik nervózních závodníků mi docela vadí, v kořenech vždy nechávají díru a pak to sjíždím...Tempo je docela rychlé a ani se moc nestačím protočit na špici. Následuje docela pěkný sjezd lesem po trávě a pak dlouhá louka zakončená betonovou bariérou. Zde se pro změnu zaseknu já, na široké asfaltce pak mám co dělat abych se dotáhl.
Dojíždíme k řece a začíná série singlíků mezi kopřivami, křovím a stromy. Vše je jezdivé a baví mě to. Po několika kilometrech přichází hlavní moment závodu. Těsně před mým kolem zahučí ze svahu do křoví závoďák z Volva a rázem chytám díru. Projíždíme vesnicí a z ní je magneťák po široké silnici. Vůbec ne prudký, ale mám torchu krizi. Z volva se jen prožene kolem mě a skupinu dotahuje. Od této doby jedu sám. Úplně sám. DLouho je před sebou vidím, ale nejde to sjet. Roviny na max, kopce v rámci možností taky, marná snaha. Aspoň aby mě nikdo nedojel! Na občerstvovačce beru bidon, dávám gel. V prudkém výjezdu kolem chatek před sebou zahlédnu někoho z bikeranche. Po několika kilometrech opět občerstvovačka, nechápu, tak jí projíždím.
Pěkný a prudký sjezdík přes kořeny si užívám, a dojíždím zdefektěného "Rotorbika". Dávám mu duši a pokračuji v sólo jízdě. Předjíždím závodníky z krátké. Sleduji tepy a jakmile klesnou podezřele moc, snažím se zrychlit. Hodně zajímavé...taková závodní vyjížďka...
Do cíle dorážím osamocen takže mě hlásí a k mé radosti jsem 11. celkově a 3. v kategorii!! Na bednu jsem tajně myslel, a dopadlo to. Super.
Parné odpoledne mě zmáhá, ale za podium a mýdlo Dove to přeci stojí :) .
Konec dobrý, všechno dobré, kéž by i další měsíce byly jako červen.
