Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Předpověď počasí slibovala déšť a 8 stupňů – žádný zázrak se nestal a opravdu v sobotu pršelo. Pořád jsem váhal jestli jet na zimáku nebo závoďáku, ale když jsem věděl, že pojedou moji kamarádi, kteří jsou +- stejné výkonnosti nebyla jiná volba než hodit drapáky na závoďáka a vyrazit. Start příjemně v 13,15 takže odpadl ranní stres a v 11,40 jsem vyrazil po plzeňské dálnici směr Lhotka.

Při rozjetí jsem si lehce prohlédl kousek tratě a utvrdil se v tom, že to bude dneska trochu drsnější než obykle. Po startu je asi 2km rovinka po rozbité cestě, plno bahna a kaluží a musí se dost kličkovat. Za sucha se i hákuje, to teď nepřipadalo v úvahu. Zhodnotil jsem situaci, že lepší bude jet první a vybírat si stopu a hned po startu jsem se zmáčknul až na podlahu. Pod první stoupání jsem přijel už s mírným náskokem. To mě překvapilo, čekal jsem bitvu. Díky novým ultra lehkým kolům a podhuštěným Nobby Nicům mi to ve stoupání vůbec neklouzalo, což se nedalo říct o optimistech na semi-slickách, kteří zařadili ten den první z mnoha pěších vložek. Nechtěl jsem nic nechat náhodě a následujících pár km zvlněnou cestou jsem jel opravdu ostře. Měl jsem výbornou kontrolu nad kolem a tak bahení drifty byly spíš zábava, jediná vada byly brýle, které i s dioptrickým klipem putovaly do kapsy.

Trať pokračovala lesním singlem kolmo na svah, krásná pěšinka, sklonu na kašpara a za ní nekonečná lesní cesta, jak jinak než do kopce, k prvnímu sjezdu. Jel jsem spíš na jistotu a těšil se více na výjezd na ďáblovu kazatelnu, ve kterém jsem lehce zvolnil, abych se neutavil. Pod vrcholem Plešivce jsem si dal pěší vložku přes kamenné pole a psychicky se připravoval na několika kilometrový težký sjezd do cíle. Bez brýlí, na mokru a s koly pod 1400gr /pláště na 25 a 28psi/ jsem jel opravdu pomalu. Nechtělo by se mi rozhodovat závod jako loni tímto sjezdem. Do cíle jsem přifrčel jak bahenní sněhulák a pokračoval to samé ještě jednou. Preventivně jsem poslal jednu ampulku caffeine od Survivalu, ale těžko říct zdali to pomohlo. Jel jsem si tempo, trať už byla hodně rozjetá, tak se musela do stoupání volit dobře stopa. Bez komplikací jsem dojel do cíle v čase okolo 1,51 /AVG TF 168, max 186/.


Doma jsem čistil sebe i kolo asi hodinu a půl. Odnesly to komplet destičky, zadní jsem bral v posledním sjezdu už komplet plech. A zase si říkám, že těch 600kč za Manitou blatník je sice zlodějina, ale možná bych ještě dneska nevymrkával bahno. Asi si ho už opravdu koupím Laughing

Související články

VIPrahlý BAJKonur

Prvního letošního MTBO jsem se nemohl dočkat. Je to moje nejoblíbenější disciplína, přeci jen šlapat umí kde kdo, ale ještě u toho myslet, to už je pro některé borce oříšek. Hned po oznámení závodního prostoru v březnu jsem si čas od času vzal mapu a promýšlel, kam bych dal já kontroly a kudy bych případně jel postupy. Dost mi pomahálo i vědomí, že se jedná o téměř můj domácí revír.

Silniční Král Šumavy

V sobotu 13. září v 9,00 startoval v Klatovech na náměstí již 15. ročník tradičního silničního maratonu Král Šumavy na 150km. O dvě a půl hodiny předtím tratě na 200 a 250km.
Já se samozřejmě účastnil závodu na 150km ať už z důvodu prvního silničního závodu, pozdějšímu startu oproti...

CKKV časovka dvojic

Odpočinkový tréninkový cyklus a krásné slunečné počasí zvaly k sobotnímu popojíždění na kole po cukrárnách a kavárnách. Ne však naše závodnice Jitka.  V kalendáři CKKV po časovce jednotlivců z minulého týdne byla na řadě tentokrát časovka dvojic.

Jitka tak přišla s návrhem na účast v...