Plešivecká Držka 19.4.2008

Jarní brdská klasika, dvě kolečka okolo legendárního Plešivce jsou poctivým závodem. Jedno kolo má 17,4km a převýšení 653 metrů, což je velmi výživná porce, obtížností nad drtivou většinou závodů v ČR – na 100km by vyšlo převýšení přes 3800m…

Předpověď počasí slibovala déšť a 8 stupňů – žádný zázrak se nestal a opravdu v sobotu pršelo. Pořád jsem váhal jestli jet na zimáku nebo závoďáku, ale když jsem věděl, že pojedou moji kamarádi, kteří jsou +- stejné výkonnosti nebyla jiná volba než hodit drapáky na závoďáka a vyrazit. Start příjemně v 13,15 takže odpadl ranní stres a v 11,40 jsem vyrazil po plzeňské dálnici směr Lhotka.

Při rozjetí jsem si lehce prohlédl kousek tratě a utvrdil se v tom, že to bude dneska trochu drsnější než obykle. Po startu je asi 2km rovinka po rozbité cestě, plno bahna a kaluží a musí se dost kličkovat. Za sucha se i hákuje, to teď nepřipadalo v úvahu. Zhodnotil jsem situaci, že lepší bude jet první a vybírat si stopu a hned po startu jsem se zmáčknul až na podlahu. Pod první stoupání jsem přijel už s mírným náskokem. To mě překvapilo, čekal jsem bitvu. Díky novým ultra lehkým kolům a podhuštěným Nobby Nicům mi to ve stoupání vůbec neklouzalo, což se nedalo říct o optimistech na semi-slickách, kteří zařadili ten den první z mnoha pěších vložek. Nechtěl jsem nic nechat náhodě a následujících pár km zvlněnou cestou jsem jel opravdu ostře. Měl jsem výbornou kontrolu nad kolem a tak bahení drifty byly spíš zábava, jediná vada byly brýle, které i s dioptrickým klipem putovaly do kapsy.

Trať pokračovala lesním singlem kolmo na svah, krásná pěšinka, sklonu na kašpara a za ní nekonečná lesní cesta, jak jinak než do kopce, k prvnímu sjezdu. Jel jsem spíš na jistotu a těšil se více na výjezd na ďáblovu kazatelnu, ve kterém jsem lehce zvolnil, abych se neutavil. Pod vrcholem Plešivce jsem si dal pěší vložku přes kamenné pole a psychicky se připravoval na několika kilometrový težký sjezd do cíle. Bez brýlí, na mokru a s koly pod 1400gr /pláště na 25 a 28psi/ jsem jel opravdu pomalu. Nechtělo by se mi rozhodovat závod jako loni tímto sjezdem. Do cíle jsem přifrčel jak bahenní sněhulák a pokračoval to samé ještě jednou. Preventivně jsem poslal jednu ampulku caffeine od Survivalu, ale těžko říct zdali to pomohlo. Jel jsem si tempo, trať už byla hodně rozjetá, tak se musela do stoupání volit dobře stopa. Bez komplikací jsem dojel do cíle v čase okolo 1,51 /AVG TF 168, max 186/.


Doma jsem čistil sebe i kolo asi hodinu a půl. Odnesly to komplet destičky, zadní jsem bral v posledním sjezdu už komplet plech. A zase si říkám, že těch 600kč za Manitou blatník je sice zlodějina, ale možná bych ještě dneska nevymrkával bahno. Asi si ho už opravdu koupím Laughing

Související články

Powerbar Posázavím

Už tomu jsou čtyři roky co jsem poprvé vyměnil polibky pod rozkvetlou třešní za dřinu bajkového závodu a ne jinak tomu bylo i letos. V Mnichovicích se rok od roku schází více lidí a větší konkurence a Posázavská 50. V deset ráno se na start postavilo téměř 850 bikerů, rekordní...

Albion Day By Night - 23/8

Pro tento podnik jsem se rozhodl na poslední chvíli. Napsal jsem Jontimu s tím, že to bude taková malá 24 hodinovka a že jedem v pohodě na bednu. Souhlasil a tak startu závodu s podtitulkem „sedmihodinový štafetový MTB masakr“ nic nebránilo. Motivace do závodu byla i ta, že přesně v den závodu jsem slavil 30té narozeniny a chtěl jsem si tedy dát hezký dáreček. Před závodem jsem si nastudoval výsledky z 06 a 07, důkladně prošel startovní listinu a určil předem naše největší soupeře i černé koně závodu a trochu nahlédl do taktiky jak se jezdilo. Na místo jsme dorazili ve třech ještě se Simčou, která se o nás v pauzách mezi koly starala, což alespoň mě hodně pomohlo.

Viprahlý Bajkonur 18.4.2009

Rok se sešel s rokem a je tady další ročník populárního MTBO. Letos to pořadatelé řádně nafoukli a místo loňských 4 hodin nám vyměřili limit rovných 7. Kategorie solo nebyla vypsána a tak jsem se domluvil s Otou, že si to dáme spolu. Plán byl, že to bude lehké rozjetí před sezonou a o tom, že...